Studánka Roubenka proslavená v básni Fráni Šrámka

Studánka Roubenka se nachází v údolí Plakánek jižně od hradu Kost, nedaleko soutoku Klenice a Veseckého potoka (u rozvětvení údolí na Střehomský a Vesecký Plakánek).

Studánka s vlastní básní

Studánka je opatřená kamenným roubením a dřevěným přístupovým chodníčkem a stojí u ní dřevěná plastika dívčí postavy. Ke studánce rád chodil básník Fráňa Šrámek, rodák ze Sobotky, který jí přímo věnoval i jednu ze svých básní.

Fráňa Šrámek – Roubenka

Roubenka, čí to oblé jméno je,
to tam u nás doma v Plakánku,
přespanilou máme studánku,
Roubenka se jmenuje.

Tam k ní musíš časně zrána
a tiše, tiše jako duch.
Ta děvečka má, pane, sluch
a docela to nemá ráda,
hned jí čelem táhnou stíny,
když se hrneš, hrneš,hrneš
jako medvěd na maliny.

A jak říkám: časně zrána,
to ti nejspíš neukáže záda,
a když to umíš, je s ní řeč,
žádný dlouhý nos a žádné heč,
je ptát se nesmíš, tu se namračí
a klinká svoje: Hádej, hadači –
a víc by nedostal z ní pánbůh sám.

A co ti ještě bájit mám?
Slunečné si vyber letní ráno,
je líp si přivstat, nevídáno,
a prst! i les teď zdvihl k ústům prst,
je perel kolem nastříkáno
do blatouchů a přesliček,
jak kropenkou by je chrst:

Sem pod les v podběl usedla si
a září, září,snad má svátek.
Rusalčí si v slunci suší vlasy,
sukénku pak podkasá si,
koupá dvé svých holoubátek.
Slast té krásy tryská do žil,
proto i ten písek ožil,
tančí u dna skočnou.

Co jsem se tam, lidi, nastál!
Z lesní louky houkal chřástal,
abych šel dál od krámu,
že tu krásu křehotinku
okouněním polámu.

Nepolámu, já už vím,
jak zacházet s tajemstvím.