Praha

Praha – matka měst. Tolik ustálené rčení. A čím že si to Praha zasloužila? Pokud se návštěvník Prahy ocitne v centru, musí mu to být hned jasné. Praha je jedním z nejlépe dochovaných středověkých celků v Evropě, a tak také byla Praha v roce 1992 zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Tedy přesněji pražská památková rezervace neboli Praha v hradbách.

Praha vznikla koncem 9. století, když přemyslovský kníže Bořivoj přenesl své sídlo z Levého Hradce do Prahy, kde zakládá nové hradiště. V 10. století se Praha rozrůstá o Vyšehrad. V roce 973 zakládá Boleslav II. biskupství, v roce 993 je Boleslavem a sv. Vojtěchem založen další klášter a tak se Praha stává sídlem kláštera Břevnovského.

Město Praha – to bylo nejprve Staré Město, kdy počátky jeho historie spadají do 10. století. Ve 2. pol 12. stol. byl postaven románský kamenný Juditin most, který spojil Staré Město s osídlením na levém břehu. Tam byla r. 1257 založena Malá Strana. V 1. čtvrtině 14. stol. vzniká poddanské městečko Hradčany.
Za vlády Karla IV. se Praha stává významnou Evropskou metropolí, sídlem císaře Svaté říše římské. Praha se v polovině 14. století rozrůstá o Nové Město, roku 1348 zakládá Karel IV. Univerzitu Karlovu. Počátkem 15. stol. se Praha postupně stala centrem reformačního hnutí, v Betlémské kapli káže Mistr Jan Hus a Jan Želivský. Za vlády Rudolfa II. se Praha stává hlavním sídlem císařství. Praha se díku tomu stává centrem vědy a umění, usidlují se zde hvězdáři J. Kepler a Tycho de Brahe, manýristický malíř B. Spranger a mnoho jiných.

Od koce třicetileté války Praha zažívá hospodářský i politický úpadek. Stavebně se Praha vzmáhá v době baroka, kdy vzniká mnoho církevních staveb a šlechtických paláců. V roce 1784 se Praha v důsledku josefínských reforem administrativně sjednocuje, když dosud samostatná pražská města přecházejí pod jednotnou správu. V 2. pol. 19. stol. se Praha stává centrem národního obrození. V té době se také Praha stává jedním z nejprůmyslovějších měst Rakousko-Uherska. V r. 1918 byl v Obecním domě vyhlášen samostatný československý stát a Praha se stává jeho hlavním městem. Další administrativní reformou v roce 1922 byla vytvořena tzv. Velká Praha. Na konci 2. světové války zažila Praha Pražské povstání.

V době reálného socialismu se Praha rozrostla o rozsáhlá prefabrikovaná panelová sídliště. Historická Praha, až na vyjímky, zůstala stavebním zásahům ušetřena. Přesto Praha zůstává až do sametové revoluce městem šedým, zahaleným v zimě kouřem z lokálního vytápění, téměř bez zahraničních turistů. Přesto pro mnohé právě takováto Praha měla své neopakovatelné „kafkovské“ kouzlo. Po roce 1989 zažívá Praha a zejména centrum prudký stavební boom, který se navenek projevuje opravenými fasádami a střechami, ale z obytných domů mizí typické pražské figurky a z mnoha domů se stávají černé hotely. A Praha také zažívá turistický boom, který už se asi opakovat nebude. Přesto nebo právě proto rčení „Praha – matka“ měst zůstává v platnosti.