Pomník Julia Zeyera s vodní kaskádou

Kdysi zde bývaly vinice, pak otevřená jízdárna pro koně, skladiště dřeva, zásobárna pro Pražský hrad. V polovině 19. století nechal v těchto místech hrabě Karel Chotek vybudovat silnici, elegantní serpentinu s vyhlídkou na Prahu. Současně vznikala lidová, veřejná zahrada. Veřejnou zahradu v roce 1891 přeměnil rekonstrukcí ve veřejný sad František Thomayer. Už na konci 19. století zde Pražané připravovali místo pro pomník oblíbeného básníka Julia Zeyera.
Pomník vznikl podle návrhu sochaře Josefa Maudra jako umělý skalnatý útvar se skupinou soch. Navozuje atmosféru přirozeného přírodního prvku, součásti okolní přírody, romantické zátiší. Skála je sestavena z více než sta přírodních balvanů požárské žuly. Vodní kaskáda a jezírko jsou napájeny čistým pramenem. Pomník byl odhalen 16. září 1913. Mramorové sochy v jeskyňce, které byly vytesány v tyrolském Laasu z tamějšího bílého mramoru, představují postavy z děl J. Zeyera. V popředí je to Paskalina, za ní Kazi, Teta a Libuše, vpravo Radúz a Mahulena a vlevo vzadu Amis a Amil. Básníkovu podobu připomíná reliéf nad jeskyňkou. Z druhé strany pomníku nalezneme desku z leštěné červené švédské žuly s vytesanými zlacenými názvy Zeyerových děl.