Staroměstská mostecká věž | Karlův most

Vrcholně gotická věž z dílny význačného stavitele Petra Parléře je jednou z nejkrásnějších ukázek gotické architektury v Evropě. Základy pískovcové věže byly položeny společně se základy Karlova mostu, její stavba byla dokončena až roku 1380.  Je koncipována jako obranná věž, zároveň však s vysokou estetickou hodnotou a unikátní sochařskou výzdobou jako součást královské cesty. Jakožto strážce Starého Města byla významně poškozena roku 1648, na sklonku Třicetileté války, kdy se švédská armáda pokoušela probít přes Karlův most. Tehdy byla brána ostřelována z děla, čímž došlo ke zničení nemalé části sochařské výzdoby, zejména soch Karla IV., jeho čtvrté ženy Elišky Pomořanské a Panny Marie.  K dalšímu poškození věže došlo za revolučních nepokojů roku 1848, k nutné rekonstrukci se přistoupilo o třicet let později.
Osudu západní stěny věže naštěstí unikla stěna východní, které dominují unikátní portrétní sochy císaře Karla IV. a krále Václava IV., nad nimiž bdí sv. Vít. O patro výš jsou umístěny sochy sv. Zikmunda, patrona Lucemburska a sv. Vojtěcha, patrona Čech. U nohou mají světci plastiku lva, který shlíží z věže dolů. Tím se dostáváme k hluboké symbolice věže, na kterou Karel IV. kladl velký důraz. V den svátku sv. Víta (15.6.) dochází k symbolickému jevu, kdy stín hlavy lva dopadne na štít s vyobrazením orlice, který je umístěn pod ním. Symbolicky je tak stvrzeno spojení Čech s Moravou. Stejně tak umístění jiných soch, jejich počet i počet zdobných prvků má skrytý význam související s astrologií.
V prvním patře věže bývala strážnice, druhé patro sloužilo jako vězení pro dlužníky z bohatých rodin, obvykle šlo o nezvedné synky, jejichž otcové za ně odmítli platit dluhy. Interiéry jsou výsledkem rekonstrukce v 70. letech 19. století, včetně novogotických trámových stropů, která byla prováděna architektem Josefem Mockerem. Za zmínku stojí rovněž záhadná soška tzv. Věžníka z poloviny 15. století, umístěná na sloupu na konci schodiště.