CHKO Orlické hory
Malebné táhlé obrysy Orlických hor se rýsují na východním obzoru při pohledu z rovinatého Královéhradecka. Z téměř rovné linie hlavního hřebene vystupuje o něco výraznější vrchol Velké Deštné (1115 m n. m.), z mnoha míst v podhůří je zřetelně vidět výrazný průsmyk mezi Korunou a Homolí, půlící hlavní hřeben. S přibližováním k horám začínají být zřetelné jednotlivé vrcholy od severního Vrchmezí přes Malou Deštnou, Velkou Deštnou, Korunu, Homoli, Tetřevec, Komáří vrch a Anenský vrch. Dále na jihu pokračuje hřeben masívem Suchého vrchu a Bukové hory, ale tato část Orlických hor již nespadá do Chráněné krajinné oblasti. Orlickohorskou brázdou protéká řeka Divoká Orlice, tvořící od Trčkova státní hranici dlouhou 29 km. Po počátečním poměrně klidném toku proráží horský hřeben a proniká do vnitrozemí v oblasti nazvané Zemská brána. Vytváří zde hlubokou soutěsku, s obnaženými rulovými skalisky, vysokými až 40 metrů. Jedinečná přírodní scenérie je vyhlášena přírodní rezervací. Hluboká a strmá údolí jsou typická i pro další toky Orlických hor. Zdobnice, Říčka, Bělá, Kněžna, Olešenka a Zlatý potok porušují příkrými údolními svahy zaoblené denudační hřbety a dotvářejí tak charakteristický ráz krajiny. Prameniště těchto řek, ležící na svazích hlavního hřebene, dnes představují ostrůvky nejzachovalejších přírodních biotopů, které sestupují z hor do podhůří lesnatými údolími. V jejich závěrech se nachází celá řada pramenišť a podmáčených horských luk. (Zdroj: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR)
