Zlonicko
Kraj mládí Antonína Dvořáka
Na okružní výlet ze Slaného do Zlonic a zpět je asi nejlépe se vydat na kole. Zatímco je jižní část kladenska dost hustě protkána turistickými značenými cestami, tady se budeme většinou pohybovat po silnicích. Vyjedeme od kláštera Nejsvětější Trojice ulicí Na Vinici ke Sloupu vinařů a rybářů a odtud pojedeme až do Dolína.[/]
Ve vsi založené benediktiny ze Slaného na začátku 14. století si prohlédneme gotický kostel sv. Šimona a Judy. I zvenčí můžeme obdivovat mozaiku Krista – Dobrého pastýře z roku 1908. Jejím autorem je Viktor Foerster, bratr významného českého skladatele J. B. Foerstera. Pokud bychom měli štěstí a mohli nahlédnout i do interiéru kostela, najdeme tam výzdobu v podobném duchu, ale provedenou technikou malby a barevné vitráže. V Dolíně pod kostelem odbočíme vlevo na polní cestu, po které dojedeme k silnici do Beřovic. Vpravo u silnice uvidíme výklenkovou kapli z první poloviny 19. století a po 1 km dorazíme do Beřovic.
Na návsi stojí pomník lidového spisovatele Valeriána Pejši, který v této obci v r. 1893 zemřel, a kaplička Panny Marie. U obce je i známý golfový areál. Pak už budeme pokračovat bez zastávky do Zlonic. Už zdálky viditelné červenobílé věže patří baroknímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven v letech 1727–1735 podle plánů významného barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňky na místě staršího kostela stejného zasvěcení. Ke stavbě se váže historka o hraběnce Maxmiliáně Alžbětě Valkounové z Adlaru, která byla v roce 1693 omylem pohřbena zaživa do krypty a její tělo nalezeno teprve při bourání kostela.[/]
Pokud se dostaneme do chrámu, můžeme obdivovat jeho sochařskou výzdobu, která je dílem barokního sochaře Josefa Kleina, i stropní fresky, které při opravě chrámu na přelomu 19. a 20. století vytvořil Adolf Liebscher. Určitě bychom také neměli minout bývalý špitál, v němž dnes sídlí Památník Antonína Dvořáka. Najdeme tu expozici připomínající zlonický pobyt malého Antonína, kdy se učil u varhaníka A. Liehmana. V Památníku je připomenut zlonický rodák, cestovatel a hudební skladatel Eduard Ingriš, mimo jiné autor známé trampské písně Teskně hučí Niagara… U silnice na Břešťany můžeme navštívit i židovský hřbitov, připomínající místní židovskou komunitu, kterou jako na mnoha dalších místech zlikvidovali nacisté. Kolem někdejší Staré hospody, kterou měl pronajatou Dvořákův otec František, dojedeme na kraj Zlonic a odbočíme do kaštanové aleje, která nás dovede k poutnímu kostelu sv. Isidora Madridského v Budeničkách.
Ten nechala postavit jedna z poněkud záhadných postav v historii regionu, hejtman slánského kraje Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna, o němž příliš mnoho nevíme. Snad jen to, že byl spřízněn s rodem Valdštejnů, z nějž pocházel známý vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Hartman z Klarštejna nechal nejprve v roce 1673 přibližně uprostřed cesty mezi Zlonicemi a tvrzí v Budeničkách postavit kamenný pilíř s plastikou sv. Isidora a pak u něj dal v letech 1680–1682 vybudovat poutní kostel. Jeho architekta neznáme, ale podle určitých podobností s křižovnickým kostelem sv. Františka v Praze se uvažuje o možném autorství J. B. Matheye. Na jeho průčelí jsou sochy sv. Ondřeje a sv. Pavla, pravděpodobně od významného sochaře raného baroka u nás Jana Jiřího Bendla. Ten je také autorem dřevěné plastiky sv. Isidora Madridského, jejíž originál je dnes umístěn v Národní galerii v Praze. Nájezdy zlodějů, bohužel, ochudily interiér kostela o několik obrazů, zvon a posléze i o kamennou sochu sv. Isidora, kterou zloději z pilíře brutálně odlomili. Za kostelem je klasicistní rodinná hrobka Kinských postavená v letech 1837–1842 podle návrhu architekta Heinricha Kocha. Dvě postavy před vchodem do hrobky představují alegorii Slávy a Truchlícího anděla. Od kostela sv. Isidora sjedeme na silnici před zámek Kinských v Budeničkách. Vpravo od cesty je kamenná socha sv. Jana Nepomuckého, vytesaná kolem roku 1710, tedy ještě před Nepomukovým svatořečením. Původně stála přímo před vjezdem do zámku. Vlevo za branou do zámeckého areálu uvidíme portýrovnu, postavenou v roce 1849 podle návrhu Friedricha Augusta Stacheho, který pracoval pro Kinské. Zámek vyrostl kolem r. 1693 poblíž původní tvrze a jeho stavebníkem byl zřejmě už zmíněný Hartman z Klarštejna. V letech 1795–1796 byla k zámku přistavěna dvě boční křídla. Od roku 1919 v něm sídlil ústav pro mentálně postižené – Ernestinum, v němž posléze působily školské sestry sv. Františka. Dnes je kvůli sporům o majetek Kinských zámek opuštěný.[/]
Od zámku se můžeme vydat do nedalekých Šlapánic a u statku čp. 11, na němž je umístěna pamětní deska, si připomenout místního rodáka historika Jana Slavíka (1885 – 1978), před druhou světovou válkou ředitele Ruského zahraničního historického archivu v Praze, který shromažďoval dokumenty, týkající se emigrantů z Ruska po Říjnové revoluci. Po silnici se pak vrátíme do Zlonic a budeme pokračovat směrem na Bakov. Po levé straně mineme zlonický hřbitov, na němž je pohřben Dvořákův učitel A. Liehmann. Táhlou serpentinou sjedeme do Bakova. [/]
Na sýpce bakovského dvora byla v r. 1900 objevena renesanční sgrafita, která dokládají, že tato hospodářská budova byla původně tvrzí. Sgrafita zůstala, bohužel, odkryta a majitelé se nestarali o jejich záchranu, takže dnes z nich zůstaly jen nepatrné zbytky. Z Bakova se pak vydáme do Želevčic.
Tamní Panský dům z poloviny 18. století dnes slouží jako soukromá galerie. Ze Želevčic pak už zamíříme zpět do Slaného, i když se ještě cestou můžeme zastavit u Městské hvězdárny, dnes ale téměř zcela skryté za nově vystavěnými rodinnými domky.
