Zderaz, Vojtěšská čtvrť, Žifín, Albertov a botanická zahrada
ZDERAZ, VOJTĚŠSKÁ ČTVRŤ A ŽOFÍN
Procházka vnitřním městem nás provede do docela zapomínaných ulic Nového Města. Mezi většinou obytnými činžovními domy s mnoha kancelářemi, obchody a restauracemi se však ukrývá několik významných památek, u kterých jejich historie sahá až do daleké minulosti, většinou středověké. Z podchodu u metra linky B Karlovo náměstí bychom měli vystoupit do Resslovy ulice. Je to velice hlučná, široká silnice, která vede jsko spojka dálnice na Brno a do Plzně. V její polovině uvidíme po levé straně na vyvýšené terase, která vznikla v roku 1909 při snižování okolního terénu a zakládání významné ulice, gotický kostel sv. Václava na Zderaze. Ten vznikl v polovině 14. století na přání císaře Karla IV. ze zdejšího staršího románského kostela a proto byl několikrát ve všech svých částech přestavován. V současnosti funguje částečně jako galerie a taky svatyně pro Církev československou husitskou. Naproti němu je přes ulici ještě známejší kostel, protože se k němu vážou naše nedávné dějiny. Barokní kostel se původně díky katolickému zasvěcení jmenoval sv. Karla Boromejského, později se ale stal pravoslavným chrámem sv. Cyrila a Metoděje. Do povědomí vlastně celosvětové veřejnosti se dostal především jako úkryt parašutistů ze skupiny kolem Gabčíka a Kubiše, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V červnu roku 1942 tady byli schováni díky biskupu Gorazdovi, který se za tento čin později stal svatým. Jako vojáci se rozhodli pro ozbrojený odpor vůči německým jednotkám, což přineslo částečné zničení kostela a dodnes taky viditelné zbytky po kulkách a náložích na fasádě, které vybuchovaly. Nakonec byli Češi Němci vyplaveni, nikdo z nich se ale nevzdal. Proto je zde v současnosti umístěn Národní památník hrdinů heydrichiády se stálou expozicí jako vzpomínkou, která se váže na pokus o zničení českého národa a destrukci Lidic. Chrám ale jinak funguje jako velká svatyně pro pravoslavné bohoslužby. Od tohoto kostela se můžeme vydat ulicí Na Zderaze, která své jméno dostala podle středověké osady Zderaz. Přes roztomilé schůdky se vydáme do ulice Na Zbořenci, ve které se její vozovka nachází nezvykle vysoko oproti okolním činžovním domům. Jméno ulice nám taky připomene, že zde dlouho stály ruiny křižovnického kláštera strážců Božího hrobu, který v 15. století pobořily útočné jednotky husitských vojsk. Ve dvoře domu čp. 276 je jako památka na tuto dobu kaple Božího hrobu, která podle všeho pochází z 18. století. Naše cesta povede dál Křemencovou ulicí kolem známé pivnice U Fleků. Ta dodnes přitahuje mnoho turistů především z německé jazykové oblasti svým kulturním programem a pivovarem, který měšťané založili už roku 1499. Ve zdejším bývalém gymnáziu, kde dnes funguje chemická škola, studovalo ve 20. století mnoho osobností české kultury jako Jan Werich, Jíří Voskovec nebo Vladislav Vančura. Potom odbočíme do ulice jménem Opatovická, která nás zavede ke kostelu sv. Michala v Jirchářích. Kdysi patřil k vesnici Opatovice, kterou založili v roce 1115 a později byla Karlem IV. začleněná do rámce Nového Města. Gotický kostel má románské základy a vrcholně barokní věž z počátku 18. století. Uličkou V Jirchářích a Vojtěšskou se můžeme vydat ke kostelu sv. Vojtěcha. Původně se jednalo o gotickou stavbu, její současný vzhled však ovlivnily především barokní a později i pseudogotické úpravy. Na varhany tu dlouho hrával skladatel Antonín Dvořák. Od pěkného kostela je už vidět Masarykovo nábřeží s mnoho zajímavými domy z období secese. Přes krátký mostek pak vstoupíme na Slovanský ostrov s palácem Žofín, postaveným roku 1837. Právě sál žofínského paláce patří k významným koncertním místům v Praze. Jako společenská a umělecká událost zafungovala návštěva hudebních skladatelů jako Berlioz, Wagner nebo Čajkovskij. V roce 1888 tady Bedřich Smetana vůbec poprvé uvedl svou symfonickou báseň Má vlast. Dnes se zde taky odehrávají časté koncerty, podobně však ale společenské taneční večery. Okolní ostrov nabízí odpočinek v restauraci, ale taky pro děti na dětském hřišti a pískovišti, kde si dostatečně vyhrají s výhledem na centrum Prahy. Fungují tady podobně i půjčovny lodiček a šlapadel, kterých je v létě plná Vltava. Přitažlivý je taky výstavní prostor Mánes se svou restaurací a především členitou galerií, která je zaměřená hlavně na moderní umění.
ALBERTOV A BOTANICKÁ ZAHRADA
Druhý den se z Karlova náměstí nemusíme znovu vydat příliš daleko. Oblast mezi tímto náměstím a náměstím Ostrčilovým na začátku Nuslí vyniká hodně rozmanitou zástavbou. Nalezneme tu četné kostely, bývalé kláštery, nemocnici, zahrady, nádraží, staré hradby z období vlády Karla IV., ale taky univerzitní budovy a činžovní domy. Na samotném Karlově náměstí je význačná stavba jezuitského kostela sv. Ignáce, která pochází z období baroka. Uvnitř se nalézá skvostná řemeslná výzdoba, kterou byl a je řád proslulý, stejně jako zajímavě členěný sakrální interiér. Díky kostelu a klášteru se za ním na Karlově náměstí občas odehrávají slavnosti, zaměřené především na oslavu sv. Jana Nepomuckého, ale podobně tak i svatého Ignáce a jiných. Největší náměstí ve střední Evropě, Karlovo bylo kdysi říční terasou a je plné stromů, kde se můžete posadit na louce, nebo na lavičce u dětského hřiště a pozorovat si své hrající ratolesti. Okolo náměstí je ještě směrem do města velice architektonicky ceněná Novoměstská radnice, kde se odehrávají četné výstavy, koncerty a taky letní divadelní představení. Svou hodnotu mají taky budovy Českého vysokého učení technického na západní straně Karlova náměstí, postavené na přelomu 19. a 20. století. Svůj název zdejší čtvrť dostala po českém lékaři Eduardu Albertovi, jednom ze zakladatelů moderní chirurgie vůbec. Při vstupu právě do ulice Albertov projdeme nejdříve mezi dvojicí bývalých klášterních staveb. Někdejší klášter katolického řádu servitů v současnosti připomíná už jenom štíhlá věž kostela Zvěstování Panny Marie Na Trávníčku, který dnes slouží pro bohoslužby pravoslavné církve. Zbylé prostory bývalého kláštera se staly základem pro pseudogotickou budovu Revmatologického ústavu. Druhý klášter v těchto místech se dochoval dodnes, rozlehlou barokní stavbu kláštera řádu Alžbětinek postavili podle plánu slavného architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Od svého založení nesloužil pouze jako sídlo katolických řeholnic, ale taky jako nemocnice, která v 18. století patřila mezi vůbec nejmodernější zdravotnická zařízení v Českém království. Medicínská tradice zůstala zachována i v současnosti, nemocnice sv. Alžběty dnes funguje podobně jako ve svých začátcích, ale samozřejmě na jiné technické úrovni. Centrum Albertova je zaplněno majestátnými budovami ústavů a fakult Univerzity Karlovy. Nad ostatní v tomto ohledu vyniká stavba Hlavova ústavu ve Studničkově ulici, ve kterém dnes sídlí ústav soudního lékařství. Nás jako výletníky může ohromit velkorysostí vlastních proporcí, protože je považována za jeden z prvních moderně řešených výzkumných ústavů a šedomodrá budova podkovovitého půdorysu působí dominantně v celém okolí. Od této budovy vystoupíme po schodech na zarostlou stráň, odkud se nám nabídne krásný výhled na celý univerzitní areál i vyšehradskou pevnost. Apolinářskou ulicí sejdeme kolem zdravotnických ústavů dolů do ulice Na Slupi, která nás povede do univerzitní botanické zahrady se skleníky. Karlo-Ferdinandova univerzita založila svou botanickou zahradu už v roku 1775 na druhém vltavském břehu poblíž Jiráskova mostu. Pozůstatkem po ní jsou už jen Dienzenhoferovy sady, které obklopují široké silnice. Do naší lokality Na Slupi ji potom přemístili ke konci 19. století. Členitý prostor je v současnosti přitažlivý, protože nabízí místo k odpočinku, ale taky poučení. Vedle zmiňovaných skleníků s tropickými rostlinami, sukulenty a kaktusy nabízí i volně přístupnou venkovní expozici. Nejcennějším exemplářem tu je 130 let starý jinan dvoulaločný. Výrazný je taky odpočinkový altánek, kde si můžete stejně jako na lavičkách dát svačinku. Podnětná je výstavka kamenů z různých oblastí naší vlasti, kde se můžou i děti hmatem poučit, jak tvrdá je žula, sádrovec, vápenec nebo pískovec. V okolí najdeme taky různě barevné květiny, u kterých můžeme s dětmi prozkoumávat, který je to druh, odkud pochází a kde se u nás vyskytuje, pokud jestli. Botanická zahrada nám nabízí různá stinná zákoutí, kde ani nerozpoznáme, jak blízko jsme centru města.
