Zámek Český Krumlov

Český Krumlov je lákadlem pro turisty z celého světa. Vítá však taky domácí turisty, pro které skrývá mnohé pěkné zajímavosti. Je odtud kousek cesty na zalesněnou a hornatou Šumavu na kole, v autě i vlakem, místní kotlina taky leží pod masívem Blanského lesa, kde je observatoř a rozhledna, ke kterým se dostanete lanovkou.
Nejznámější dominantou města se však jistě stal zámek, který stojí nad údolím řeky. Pět století trvajícím vývojem krumlovského zámeckého areálu vznikla stavba, jinak středisko předního šlechtického dominia v Čechách, aby tak vznikl po Pražském hradu největší český zámecký komplex u nás. K jeho dochování bez novodobých zásahů přispělo, že od druhé poloviny 18. století přestal být rožmberským hlavním sídlem, tím se stala Hluboká nad Vltavou. Od roku 1888 ho nevyužívali ani přechodně, úpravy jsou proto už nepodstatné. V interiérech, i vnější architektuře se dochovaly stavby od 14. do 19. století často v neporušené podobě.
Vysoké hodnocení světových odborníků po roku 1989 vedlo postupně až k zapsání do Seznamu světových památek UNESCO. Hrad a zámek v současnosti zahrnuje čtyřicet budov a paláců, které jsou soustředěné kolem pěti zámeckých nádvoří, kde se taky vytvářejí dvě turistické trasy. S těmi se seznámíte na prvním nádvoří, na konci kterého jsou v příkopu taky umístěni dětmi oblíbení medvědi. Monumentální stavby jsou roztroušeny strategicky. Panské sídlo se hrdě tyčí nad půvabným městem, které je vlastně svým způsobem opozicí na kopci. Název hradu Krumlov pochází ze staroněmeckého sousloví Crumbenowe, tedy „místo na křivé louce ( nivě )“. Původní hrad pánů z Krumlova a Vítkovců z první poloviny 13. století byl vytvořen na protáhlém skalnatém ostrohu s Horním hradem a s předhradím. Postupně vznikl obrovský komplex zámeckých budov. Celý hrad se zásadně proměnil koncem 16. století směrem na pohodlné renesanční šlechtické sídlo. Místo starého a tmavého hradu vznikl prostranný a světlý prostor. Renesanční přestavby za Viléma a Petra Voka z Rožmberka nejdříve vedl Antonio Drizzan Ericer a později Baldassare Maggi. Roku 1555 se založila při zámku obora a v zahradě vybudovali letohrádek. Další stavby probíhaly roku 1574, upravovány byly obytné místnosti a kaple, kterou vysvětil 31. srpna 1576 arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice. Roku 1578 se v dolní části postavilo purkrabství, přestavby se výrazně dotkly Dolního Hrádku. U toho Rožmberkové nechali zvýšit okrouhlou věž a v roku 1580 jí opatřit ochozem. Věž je doložená jako dílo B. Maggiho. Postupně se začaly tvořit horní pokoje. Koncem osmdesátých let se budoval renesanční dům, který zůstal jenom v torzu, architekturou se blíží Adamovu novému stavení v Jindřichově Hradci, jehož stavbu vedl krumlovský stavitel Domenico Benedetto Cometta. Přední nádvoří Horního hradu vyzdobil malbami Gabriel de Blonde, Dolní hrad v roce 1590 nástěnnými malbami pokryl Bartoloměj Beránek-Jelínek. Petr Vok se jako poslední Rožmberk odstěhoval na rezidenci do Třeboně, hrad se prodal Rudolfu II. a žil tu jeho nechvalně známý, duševně nemocný syn a vrah Don Julius. Roku 1622 daroval Ferdinand II. dominium štýrskému rodu Eggenberků, pro které se stal rezidenčním sídlem. Giovanni Battista Perti prováděl drobné opravné práce. V letech 1675-87 za vlády knížete Johanna Christiana pod vedením Giacoma de Maggi a Petra Spinety proběhly úpravy Horního hradu, spočívaly ve zřízení nových schodišť a v úpravách sálů. Už předtím, roku 1675, se tu taky díky salcburskému malíři Hansi M. Schaumbergerovi ve Zlatém sále zřídilo první divadlo. Už roku 1680 ale dostalo samostatnou dřevěnou budovu. V letech 1706-08 vznikl pavilon Bellarie, upravený 1755-57 Andreou Altomontem a současně vymalován Františkem Jakubem Prokyšem a vyzdoben štukem Mathiase Andréa. Zahradu se zámkem spojila krytá chodba. Za dalších majitelů Krumlova, Schwarzenbergů, se v letech 1719-20 podílel na stavebních úpravách Pavel Ignác Bayer a později Anton Erhart Martinelli, který na dolním nádvoří přestavěl mincovnu. Vedle architektů se na stavbě podíleli stavitelé Giovanni Domenico Spezza a František Jakub Fortin, který taky sám hodně projektoval, za jeho práce se v letech 1729-30 zvětšovala zámecká mincovna. Andrea Altomonte postavil roku 1744 na dolním konci zahrady jízdárnu, kterou vyzdobil štukaturami J. Antona Zinnera a Mathiase Andréa. Altomonte vedl i další tehdejší stavby, především kaskádové fontány v parku, které se vyzdobily sochami J. A. Zinnera. V letech 1748-49 se zvýšilo severní křídlo Horního hradu o patro, práce vedl F. Fortin, tehdy taky v maškarním sále vznikaly malby Josefa Lederera. V letech 1766-67 se vybudovalo nové zděné divadlo, které se spojilo se zámkem třípodlažním mostem, vybavily ho malované dekorace vídeňských umělců Johanna Wetschela a Leo Merkela s plastikami od J. Mucka z roku 1768. Zachované původní dekorace patří k nejstarším tohoto typu v Čechách, v divadle jsou dosud kulisy tvořící ulici, zahradu, vojenský tábor, přístav, žalář, měšťanský pokoj, šlechtický salon, taneční sál a chrám. K tomu patřily různorodé mechanické stroje a technické vymoženosti. Na jevišti jste proto mohli spatřit i tryskající fontánu a další efekty, které se snažily vytvořit dokonalou iluzi. V průběhu 19. a 20. století už nedošlo k žádným rozhodnějším změnám při výstavbě a úpravách zámku. Šlo především jenom o interiéry, v letech 1843-44 došlo k úpravám zrcadlové síně, aby se v ní dala instalovat zámecká knihovna. Kvítkův dvůr západně za zámeckou zahradou stojí na původně středověkém Pidíkově dvoře. Roku 1347 se dokládá jako Kvítkův, tedy v držení krumlovských měšťanů, v orce 1541 se pod názvem Starý dvůr stal příslušenstvím krumlovského hradu. Roku 1750 ho Jan Adam Schwarzenberk daroval Terezii Schwarzenberkové, rozené z Lichtenštejna, od té doby se nazýval Favoritní dvůr, Favoritenhof. Do roku 1751 ho přestavěli do dnešní podoby. Budovy při východní straně dvora se zvýšily o jedno patro do podoby osově komponovaného zámečku podle projektu J. Fortiniho, nový sál se roku 1757 vyzdobil freskami. Teprve v tomto čase se areál stal organickým zakončením rozlehlé zámecké krajiny, se zámeckou zahradou ho spojilo dlouhé stromořadí. Zřejmě jako kopie barokního letohrádku vznikl dole pod srázem pod Kvítkovým dvorem při Chvalšinském potoku a silnici na Chvalšiny Hudební pavilon, nově postavený po roce 1800. Panský dům, později pivovar existuje v místech, kde před rokem 1462 stál dvůr nejvyššího písaře rožmberské kanceláře Jana Rittschauera. Ten jej toho roku odkázal Janu II. Pokojenému z Rožmberka. Na přelomu let 1546-47 si tady zřídila vdovské sídlo Anna Rožmberská z Roggendorfu. To vedlo k rozsáhlé přestavbě a rozšíření celého areálu, který se zvětšil i přikoupením tří domů v letech 1548-59 a čtyř zahrad roku 1553. Na této ploše potom do roku 1558 vznikla velká renesanční stavba s rozsáhlou zahradou. V těsném sousedství sídla byla v letech 1594-96 vybudována novostavba rožmberské zbrojnice, kterou stavěl D. B. Cometa na náklady Petra Voka z Rožmberka. Zbrojnice se postavila na půdorysu písmene L, sahala od brány do Pivovarské ulice až po dnešní hlavní vjezd do nádvoří pivovaru. Její stavbě ustoupily dva měšťanské domy. Už v letech 1603-05 dal císař Rudolf II. rozšířit zbrojnici o novou část směrem k Vltavě na místě zdi městského opevnění, taky na půdorysu písmene L. Tím se začleněním Panského domu uzavřelo čtvercové nádvoří, i tuto část stavěl architekt D. B. Cometa. Důvodem stavby zbrojnice byla v případě obou stavebních etap nutnost shromáždit co nejvíce zbraní pro tehdy drtivě probíhající turecko-habsburské války v letech 1593-1606. Rozsáhlý areál se teprve v letech 1625-30 proměnil na pivovar a vdovské sídlo se stalo jenom jeho správní budovou. Řada přístaveb areálu vznikla v 19. století, v koutě nádvoří se dochovalo arkádové loubí o dvou osách, které se zaklenulo křížovou hřebínkovou klenbou. Arkádová lodžie v patře se později zazdila, v přízemí se zachovala síň s klenbou se silně vytaženými hřebínky. Fričkovský dvorec u Horní brány je gotického původu a ojedinělá památka svého druhu, levá jižní část je renesančně-gotická, asi roku 1656 se přestavěl zadní trakt a vzniklo horní patro. V prvním patře bývala otevřená lodžie, ve střední části je renesanční, s novodobou pavlačí. Pravá část je v jižní partii starší, renesančně přestavěná, severní partie je renesanční, upravená v 18. století. K rozdělení dvorce došlo koncem toho samého století.