Významné budovy centra města
Stará radnice
Jádrem stavby v Radnické ulici je raně středověká rychta z doby kolem roku 1240. Vznikla na spojnici dvou hlavních městských tržišť jako jednopatrový kamenný dům s hranolovou věží při severovýchodním nároží. Jako rychta byla budova doložena roku 1304, jako místo jednání městské rady roku 1343 a jako radnice roku 1373, do roku 1935. Další stavební činnost je doložena ve čtyřicátých a padesátých letech 14. století a roku 1363, kdy přestavbu zřejmě vyvolal požár města v roce 1356. Roku 1424 byl na jižní straně připojen přístavek s kaplí Neposkvrněného Početí Panny Marie. Před rokem 1577 bylo zasvěcení změněno na sv. Martina, zrušena roku 1784 a přepatrována. Přístavek ve dvoře za kaplí pochází z období okolo roku 1500. V té době byla taky hlavní budova zvýšena o druhé patro. Současně došlo k důležité dispoziční změně proražením průjezdu do nádvoří v podvěží, který v letech 1510-11 akcentoval A. Pilgram pozoruhodným portálem. Za renesančních úprav zvýšil roku 1577 P. Gabri radniční věž o necelé čtyři metry a završil ji ochozem. Patrové budovy byly postaveny v letech 1587-89 a patro radnice s nově zřízenou arkádovou lodžií bylo zpřístupněno ze dvora schodištěm. Raně barokní úpravy areálu od J. K. Erny v šedesátých letech se omezily na interiéry a radikální přestavbu připojeného měšťanského domu na severní straně na dům městského syndika z roku 1669. Roku 1709 se vybudovalo druhé patro. Pozdější úpravy se omezoval už jenom na interiéry. V letech 1904-05 se radniční věž v důsledku obecného zvýšení hladiny městské zástavby při poasanační výstavbě zvýšila o pět metrů, původní renesanční ochoz se přenesl do nové úrovně, zatímco renesanční helmice se nahradila kopií.
Petrov
Nejstarší kostel tu byl zjištěn archeologickým výzkumem z let 1991-1993. Tvořila ho obdélná loď, krátký presbytář a půlválcová odsazená apsida, v níž se konstruovala původní krypta, přístupná dvěma zalomenými schodišťovými chodbami v západních rozích. Klenba krypty byla nesena čtyřmi vnitřními sloupy a přízemními půlválcovými polosloupy s primitivními hlavicemi. Kostel se doložil až od roku 1222, archeologicky se datuje na přelom 12. a 13. století. Ale podle krucifixu, vyrytého do zachované vnější omítky románského zdiva krypty, i podle archaického a u nás vzácného druhu krypty, jej lze považovat za ještě starší. Bazilika nahradila nejstarší kostel až v pozdním 13. století, dávno po vzniku města. Ze starého malého kostela převzala nová svatyně kryptu, která se prodloužila, jinak se postavil jako novostavba. Tvořila ho trojlodní bazilika ze západním dvojvěžím a polygonálním závěrem. Patrně ne příliš dlouho po vzniku kostela se před jeho západním průčelím postavila „čtyřboká hmota“, jenom o málo užší než trojlodí. Raně gotické dvojvěží kostela se stalo důležitým prvkem městského panoramatu, i když je později spoluvytvářelo jenom sto let. Kolem kostela existoval druhý městský hřbitov, který se v polovině 14. století rozšířil. Petrská škola stávala v polovině 14. století pod Petrovem u schodů nad domy v dnešní Biskupské ulici. K roku 1350 zprávy dokládají zvyšování věží raně gotického kostela. Vytvořilo se síňové trojlodí s dlouhým polygonálně ukončeným presbytářem. Trojlodí zřejmě nebylo zaklenuto a asi nedošlo ani k výstavbě věží, které se založily v koutech mezi bočními loděmi a presbytářem. Teprve tento třetí kostel se ve zdivu dochoval až dodnes. Nedostavěný kostel získal v první třetině 16. století, více než sto let po svém vzniku, konečně věž, která se dokončila roku 1601. Namísto zamýšleného dvojvěží však se postavila jenom jediná věž před severním vstupem do trojlodí. Požár zničil hřbitovní kapli sv. Cyrila a Metoděje, proboštství, děkanství a tři kanovnické domy. V letech 1651-53 prováděl P. Wimperger opravdu, došlo k úpravě a novému zaklenutí chóru, nově završeného vysokou střechou se zvalbeným štítem, rovněž severní věž se tak zakončila. Od poloviny 17. století docházelo k úpravám barokním a přestavbám kanovnických domů č. 4,5,7, které pokračovaly i v 18. století. Barokizace kostela v letech 1743-46 se zaměřila především na interiér, podle projektu M. Grimma ho zaklenul Fr. B. Klíčník, čímž se změnilo na jednolodí. U domu vikářů nedaleko chrámu se roku 1732 postavila kaple sv. Barbory, v roku 1785 se kaple Jana Kapistrana v jedné z hradebních bašt Petrova přeměnila na vojenské skladiště a v letech 1788-89 se zrušila a později zbořila kaple sv. Barbory. Pozdně gotický kostel s barokními úpravami přetrvával až do konce 19. století. V letech 1889-1908 došlo celkově ke zpětné regotizaci. V letech 1889-91 přestavěl A. Prokop presbytář a v letech 1904-08 A. Kirstein vybudoval nové dvojvěží, snížil pozdně gotickou věž nad severním vstupem a nahradil barokní západní průčelí novogotickým, čím se celková regotizace dokončila. Za biskupa Františka Bauera postavil v letech 1886-88 E. Exner podle nákresů A. Prokopa biskupskou kapli sv. Kříže a Panny Marie, která navazuje na biskupskou rezidenci. Dům choralistů na Petrově 3 má pozdně gotické jádro. Kapitulní děkanství na Petrově 1 je budova z roku 1618, sousední pozdně gotická brána pochází ze zaniklé hřbitovní zdi. Dům rajhradských benediktýnů č. 5 je datován do roku 1631. Kanovnický dům kolem roku 1660 vybudoval J. K. Erna, v letech 1751-54 probošt Heřman, svobodný pán Blümegen, přestavěl podle projektu Fr. A. Grimma na nové proboštství, později se stala hlavní biskupskou rezidencí. Budova biskupské konzistoře č. 2 vznikla roku 1778 úpravou staršího barokního domu na starších základech. V letech 1808-20 při biskupském filozofickém ústavu působila kolej piaristů. Biskupský dvůr nebo Proboštství v Muzejní ulici vzniklo místo Starého proboštství z roku 1306. Na konci 15. století se přestavělo a rozšířilo. Po koupi areálu olomouckým biskupem Stanislavem II. Pavlovským roku 1588 se starší cihlová podoba areálu překryla renesanční přestavbou A. Gabriho na nový Biskupský dvůr s arkádovým nádvořím a renesanční bání věže s ochozem. Přestavba se dokončila roku 1600 za kardinála Františka Ditrichštejna ( 1599-1635 ). Roku 1818 se v Biskupském dvoru usídlilo Františkovo muzeum, pojmenované po rakouském císaři, dnes přejmenované na Moravské zemské muzeum. Pro jeho účely se v letech 1882 a 1888-1889 podél hradeb postavilo takzvané d´Elvertovo křídlo podle plánů J. Arnolda za účasti A. Prokopa.
Kostel sv. Jakuba
Nachází se na Jakubském náměstí. Původní kostel v těchto místech vznikl pro německé obyvatelstvo, usazené na počátku 13. století kolem Rýnské, dnešní Běhounské ulice. Kostel se postavil mezi lety 1201-1222. Roku 1340 odkázal jakubský vikář Hainczmann kostelu roční úrok a svůj dům u kostela, tedy v horních prostorách kaple a v ostatních částech domu vybudoval obydlí pro kaplany, kterých bylo nejméně sedm. Roku 1358 se v kostele doložila stavební aktivita. Před husitskými válkami začala stavba nového, většího kostela, dospěla však jenom k založení chórové části se svazkovými pilíři, jejíž obvodové zdi se vystavěly do výše podokenní římsy. Teprve od poloviny padesátých let 15. století do rozmezí let 1569-73 se L. Spenningem dokončil před husitskými válkami začatý chór redukovaného katedrálního typu, zaklenutý parléřovskou síťovou klenbou, dále taky sakristie a jižní schodiště v síle zdi chóru, jehož stavba začala před husitskými spanilými jízdami. Od roku 1502 budování kostela pokračovalo, nyní už pod hlavním vedením A. Pilgrama. Založila se severní loď halového trojlodí s portálem a roku 1510 točité schodiště ze sakristie do arkýře s krouženou klenbou. Klenba trojlodí se provedla ve dvacátých letech 16. století, současně se založením věže, před rokem 1530 se kostel zastřešil. Věž roku 1592 zvýšil A. Gabri nejspíš o hodinové patro a Š. Tauch dokončil celou stavbu vztyčením už renesační helmice se štíhlým jehlancem. Roku 1660 J. K. Erna opravoval kostelní věž, roku 1710 se při kostele přistavěla nová fara vedle kaplanky. Kostel se barokizací nedotkl ani později, pokud nepočítáme nové zastřešení trojlodí a věže v letech 1724-29 od A. Ebenbergera. Stará farní škola u sv. Jakuba, od roku 1775 hlavní škola se roku 1834 přeložila do nové budovy v Jakubské ulici. Roku 1889 se postavila novogotická fara.
