Velvarsko
Kde jsou mé tolary
Pokud se chceme vypravit na výlet do Velvar a okolí, nejsnáze se tam dopravíme vlakem z Kralup nad Vltavou. Autobusové spojení s Kladnem sice existuje, ale pouze v pracovní dny. Z nádraží ČD je to do centra asi 15 minut chůze. Královské město Velvary vzniklo z trhové osady na soutoku Červeného a Bakovského potoka. Uprostřed náměstí Krále Vladislava stojí barokní Mariánské sousoší z let 1716–1719 se sochami sv. Václava, sv. Floriána, sv. Prokopa a sv. Šebestiána. Další barokní památkou na náměstí je radnice postavená P. I. Bayerem v r. 1698. Většina domů na náměstí, postavených po velkém požáru v r. 1531, má ale renesanční ráz. Dům čp. 8 zvaný Bártův z r. 1612 je dílem dalšího italského stavitele Santiniho Malvazione. Renesanční je i dům čp. 57 zvaný Reduta, v němž býval zájezdní hostinec, má mohutné bosované portály. Naproti přes náměstí u silnice na Černuc je další bývalá hospoda Panská, k níž se podle místní pověsti váže vznik písně Ó, Velvary, ó, Velvary, kde jsou mé tolary… Kostel sv. Kateřiny s mohutnou věží, která je dominantou celých Velvar, byl přestavěn v renesačním duchu v letech 1580–1604. Z původního gotického kostela se dochovala zřejmě někdejší kaple sklenutá žebrovou klenbou, sloužící dnes jako sakristie. V 90. letech 20. století byly v kapli objeveny zbytky pozdně gotických nástěnných maleb zobrazujících značně poškozené Ukřižování a postavy apoštolů. [/]
Z náměstí se vydáme Pražskou ulicí k renesanční Pražské bráně, zbytku původního městského opevnění. Bránu postavili v 80. letech 16. století italští stavitelé Petr a Bartoň (Bartolomeo) Vlach. V Pražské ulici bychom neměli minout Městské muzeum v čp. 109, v němž najdeme řadu dokladů o životě v tomto městě a také galerii obrazů významného představitele francouzské malířské školy Jiřího (Georga) Karse (1880-1945), rodáka z Kralup nad Vltavou. Pražskou branou vyjdeme na předměstí a vydáme se k místnímu hřbitovu.[/]
Cestou mineme po levé straně konstruktivistickou budovu bývalé synagogy, postavené ve 30. letech 20. století pražským stavitelem A. Librou. Na této straně silnice naproti hřbitovu stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1730. Vynikající renesanční stavbou ve Velvarech je hřbitovní kostel sv. Jiří, postavený v letech 1613–1616 stavitelem Santinim Malvazione. Kostel nemá věž, pouze na hřebeni vysoké štíhlé střechy je sanktusová věžička. Interiér kostela je zaklenut valenou klenbou s hvězdovitým ornamentem tvořeným štukovými žebry. Na stropě se dochovaly zbytky maleb Sv. Jiří Drakobijce a znak císaře Matyáše. Vnitřní vybavení kostela vzalo z větší části za své působením vandalů. I proto si tento kostel vybral Jan Svěrák a natáčel v něm některé scény z vězeňské dílny pro film Tmavomodrý svět. Na průčelí kostela je umístěn renesanční náhrobek stavitele Santiniho Malvazione. Na hřbitově u kostela je pohřben otec skladatele A. Dvořáka František, skladatelova sestra Jana, provdaná Straková a také zakladatel prvního dobrovolného hasičského sboru v Čechách Karel Krohn.
Cestou zpět do města zahneme před Pražskou bránou vlevo a dojdeme do Malovar, které jsou staršího původu než samotné Velvary. Z původní zástavby se dochoval jen kostel Všech svatých ze 14. století s hřbitovem. V období josefínských reforem byl odsvěcen a sloužil jako skladiště, pak se opět vrátil k původnímu účelu, ale kvůli své odlehlosti byl často devastován. V současné době má novou střechu a fasádu. Od malovarského kostela se vrátime na náměstí uličkou kolem domu, v němž se narodili hudební skladatelé Jan Koželuh (1738-1814) a Leopold Koželuh (1747–1818) a kolem budovy bývalého děkanství, dnes Domu s pečovatelskou službou, v jehož dvoře byl otevřen Areál volného času s možností odpočinout si v příjemném parkovém prostředí. A pokud budete na náměstí čekat na autobus, pak si vzpomeňte, že 9. října 1836 tu podobně jako vy, čekal na dopravu Karel Hynek Mácha. Tehdy došel, nebo spíš doběhl z Prahy do Velvar, odkud ho měl odvézt do Litoměřic advokát Duras. Místo dopoledne ale pan Duras odjížděl až o čtvrté po obědě. Kde Mácha trávil celou tu dobu, nevíme. A vzpomínkou na Karla Hynka Máchu tedy návštěvu Velvar ukončíme.
