Velvarsko

Kde jsou mé tolary

Pokud se chceme vypravit na výlet do Velvar a okolí, nejsnáze se tam dopravíme vlakem z Kralup nad Vltavou. Autobusové spojení s Kladnem sice existuje, ale pouze v pracovní dny. Z nádraží ČD je to do centra asi 15 minut chůze. Královské město Velvary vzniklo z trhové osady na soutoku Červeného a Bakovského potoka. Uprostřed náměstí Krále Vladislava stojí barokní Mariánské sousoší z let 1716–1719 se sochami sv. Václava, sv. Floriána, sv. Prokopa a sv. Šebestiána. Další barokní památkou na náměstí je radnice postavená P. I. Bayerem v r. 1698. Většina domů na náměstí, postavených po velkém požáru v r. 1531, má ale renesanční ráz. Dům čp. 8 zvaný Bártův z r. 1612 je dílem dalšího italského stavitele Santiniho Malvazione. Renesanční je i dům čp. 57 zvaný Reduta, v němž býval zájezdní hostinec, má mohutné bosované portály. Naproti přes náměstí u silnice na Černuc je další bývalá hospoda Panská, k níž se podle místní pověsti váže vznik písně Ó, Velvary, ó, Velvary, kde jsou mé tolary… Kostel sv. Kateřiny s mohutnou věží, která je dominantou celých Velvar, byl přestavěn v renesačním duchu v letech 1580–1604. Z původního gotického kostela se dochovala zřejmě někdejší kaple sklenutá žebrovou klenbou, sloužící dnes jako sakristie. V 90. letech 20. století byly v kapli objeveny zbytky pozdně gotických nástěnných maleb zobrazujících značně poškozené Ukřižování a postavy apoštolů.

Z náměstí se vydáme Pražskou ulicí k renesanční Pražské bráně, zbytku původního městského opevnění. Bránu postavili v 80. letech 16. století italští stavitelé Petr a Bartoň (Bartolomeo) Vlach. V Pražské ulici bychom neměli minout Městské muzeum v čp. 109, v němž najdeme řadu dokladů o životě v tomto městě a také galerii obrazů významného představitele francouzské malířské školy Jiřího (Georga) Karse (1880-1945), rodáka z Kralup nad Vltavou. Pražskou branou vyjdeme na předměstí a vydáme se k místnímu hřbitovu.

Cestou mineme po levé straně konstruktivistickou budovu bývalé synagogy, postavené ve 30. letech 20. století pražským stavitelem A. Librou. Na této straně silnice naproti hřbitovu stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1730. Vynikající renesanční stavbou ve Velvarech je hřbitovní kostel sv. Jiří, postavený v letech 1613–1616 stavitelem Santinim Malvazione. Kostel nemá věž, pouze na hřebeni vysoké štíhlé střechy je sanktusová věžička. Interiér kostela je zaklenut valenou klenbou s hvězdovitým ornamentem tvořeným štukovými žebry. Na stropě se dochovaly zbytky maleb Sv. Jiří Drakobijce a znak císaře Matyáše. Vnitřní vybavení kostela vzalo z větší části za své působením vandalů. I proto si tento kostel vybral Jan Svěrák a natáčel v něm některé scény z vězeňské dílny pro film Tmavomodrý svět. Na průčelí kostela je umístěn renesanční náhrobek stavitele Santiniho Malvazione. Na hřbitově u kostela je pohřben otec skladatele A. Dvořáka František, skladatelova sestra Jana, provdaná Straková a také zakladatel prvního dobrovolného hasičského sboru v Čechách Karel Krohn.
Cestou zpět do města zahneme před Pražskou bránou vlevo a dojdeme do Malovar, které jsou staršího původu než samotné Velvary. Z původní zástavby se dochoval jen kostel Všech svatých ze 14. století s hřbitovem. V období josefínských reforem byl odsvěcen a sloužil jako skladiště, pak se opět vrátil k původnímu účelu, ale kvůli své odlehlosti byl často devastován. V současné době má novou střechu a fasádu. Od malovarského kostela se vrátime na náměstí uličkou kolem domu, v němž se narodili hudební skladatelé Jan Koželuh (1738-1814) a Leopold Koželuh (1747–1818) a kolem budovy bývalého děkanství, dnes Domu s pečovatelskou službou, v jehož dvoře byl otevřen Areál volného času s možností odpočinout si v příjemném parkovém prostředí. A pokud budete na náměstí čekat na autobus, pak si vzpomeňte, že 9. října 1836 tu podobně jako vy, čekal na dopravu Karel Hynek Mácha. Tehdy došel, nebo spíš doběhl z Prahy do Velvar, odkud ho měl odvézt do Litoměřic advokát Duras. Místo dopoledne ale pan Duras odjížděl až o čtvrté po obědě. Kde Mácha trávil celou tu dobu, nevíme. A vzpomínkou na Karla Hynka Máchu tedy návštěvu Velvar ukončíme.