V údolí Horní Smědé
Na dnešním výletě poznáme skalnatou a lesnatou tvář Jizerských hor, která se rozkládá nad pravým břehem řeky Smědé. Z vlaku vystoupíme v Hejnicích, podhorské obci, která je již staletí proslulá jako poutní místo, ve kterém byl postupně vybudován dnešní nádherný barokní chrám Navštívení Panny Marie. V bývalém františkánském klášteru, který k chrámu přiléhá, je dnes Centrum duchovní obnovy a výstavní síň. Červená značka nás asi po dvou kilometrech dovede do Lázní Libverdy, jejichž léčivé prameny jsou rovněž vyhledávány již staletí. Zlatý věk prožily lázně na přelomu 18. a 19. století, kdy jejich majitelé, frýdlantští Clam-Gallasové, postavili lázeňské domy a kolonádu. Stejná turistická značka nás povede dál pod proslulou restaurací Obří sud do severozápadních svahů hor. Záhy dojdeme ke křižovatce turistických cest u lovecké chaty zvané Hubertka. Odtud vede k severu zeleně značená Smuteční stezka, nazvaná na památku hraběte Rederna, který po bitvě na Bílé hoře tudy údajně prchal přes hory ze svého frýdlantského panství. Po zelené značce ale nesejdeme do údolí Ztraceného potoka ke kyselce, která zde volně pramení, ale budeme sledovat dál Smuteční stezku, zde již červeně značenou. Další křižovatka nese jméno U Streitova obrázku. Na sever od nás se rozklají na svazích Rapické hory a Měděnce staletí opuštěná dolová pole, ve kterých se v 16. století těžila cínová ruda kasiterit. My ale odtud půjdeme strmou, modře značenou stezkou k jihu a vystoupáme tak až na Smrk (1123 m n. m.), nejvyšší horu českých Jizerských hor. Na jejím vrcholu stojí od září 2003 moderní rozhledna, která nahradila starou dřevěnou rozhlednu z r.1892. Na Smrku je také celoroční hraniční přechod pro pěší a cykloturisty a lze se odtud vydat Vysokým hřebenem jizerským až daleko do polských Jizerských hor. Starý název hory byl Tabulový smrk, protože na jejím vrcholu se stýkaly hranice tří zemí, Čech, Slezska a Lužice, a stromy zde bývaly označeny hraničnímu tabulemi jednotlivých panství. My ale sestoupíme ze Smrku tzv. Nebeským žebříkem – strmou stezkou po jižním úbočí mohutné hory. Modrá značka nás posléze zavede až nad prameny Hájeného potoka a na skaliska zvaná Paličník. Ta se tyčí vysoko na horském hřbetu mezi zalesněnými roklemi Šindelového a Hájeného potoka. Ze skalní vyhlídky je z výšky 943 m n. m. překrásný pohled na celé severní svahy Jizerských hor, ale i hluboko do údolí řeky Smědé, kde jsme svůj výlet započali. Na strmé protilehlé stráni Hájeného potoka se vypínají skály zvaná Tišina. Jak Paličník tak i Tišina jsou dnes součástí obrovské národní přírodní rezervace zvané Jizerskohorské bučiny. Na úžasně strmých a skalnatých jižních svazích Paličníku i Tišiny stojí desítky vysokých žulových skal a věží a ty jsou oblíbeným místem horolezců. Pro jejich návštěvu je ale nutno mít – vzhledem k tomu, že jsou v rezervaci – povolení. Z Paličníku se můžeme vrátit do údolí Smědé buď delší cestou Šindelovým dolem nebo bližším, žlutě značeným chodníkem údolím Hájeného potoka. Cesta nás posléze zavede až k hornímu domu obce Bílý Potok, kterým je restaurace Bartlova bouda. Stejná značka nás pak přivede až na nádraží v Bílém Potoku, kde je konečná stanice podhorské železnice vedoucí údolím řeky Smědé.
