Ústecko – Hospodářství

Ústecko, pro svůj kopcovitý profil, nebylo oblastí
vhodnou pro intenzivní zemědělskou výrobu jako
například litoměřická „zahrada Čech“. Proto zde,
podobně jako na Děčínsku, našel své místo průmysl.
Nejprve se objevovaly malé manufaktury
a postupně se Ústecko stalo jednou z nejprůmyslovějších
oblastí na území dnešní České republiky.
[/]
Do chemických továren, skláren i cukrovarů mířili
lidé za prací až zdaleka. Negativním jevem však
byly stopy, které těžký průmysl v kraji zanechal.
S jeho následky se dnes stále vyrovnáváme.[/]
Údolí při soutoku Labe a Bíliny lákalo od
nepaměti k osídlování. Řeka Labe byla přirozenou
spojnicí jak s vnitrozemím, tak se Saskem na
severu. Na tuto vodní cestu se záhy napojovaly
obchodní stezky. Jednou z nejfrekventovanějších
byla „Srbská stezka“, vedoucí z Prahy přes Doksany,
Lovosice, Řehlovice, Chabařovice a Chlumec
do Míšeňska. Další, „Solná cesta“ mířila z Lovosic
přes Stebno, Ústí a Petrovice do Saska.[/]
I v nepříliš úrodném terénu se však lidé
věnovali zemědělství “ chovu dobytka, pěstování
obilí, pivovarnictví a zejména vinařství. To
bylo zdrojem výnosného obchodu. Ač se to dnes
zdá být neuvěřitelné, nejlepší vína prý uzrávala
na svazích Mariánské skály u Ústí nad Labem.
Obchodní cesty bylo třeba chránit, a „nezbytné“
bylo také vybírání cla. Kolem celních stanic
a obchodních míst vznikala hradiště. Ta se stávala
prvními centry řemeslné výroby. Svá odbytiště
zde nacházeli hrnčíři, kováři, jircháři, ševci,
řezníci i soukeníci. V místech dnešního ústeckého
Předmostí stávala hrnčířská osada, po
několik století zásobárna užitkové keramiky pro
město a okolí. Každý týden nabízeli řemeslníci
své výrobky na trhu. Jednou do roka se konal
i týdenní trh, na který se sjížděli výrobci ze
širokého okolí. Obchod na Labi lákal i ústecké
kupce. Ti se pak často dostávali do sporů se
svými konkurenty z blízkých Litoměřic.[/]
Hospodářský rozvoj Ústecka ve středověku
zásadně narušily husitské války. Samotné Ústí
bylo po bitvě Na běhání v roce 1426 vítězným
husitským vojskem vypáleno a po tři roky zůstalo
prakticky vylidněno. Nefungovaly obchodní stezky
a město přicházelo o peníze ze cla.[/]
Teprve za vlády Jiřího z Poděbrad dochází k opětovnému hospodářskému vzestupu, pokračuje rozvoj řemesel a vinařství. Významným zdrojem
obživy byla i řeka Labe. Hladinu brázdili
voraři, své nezastupitelné místo zde měli převozníci,
ale i pískaři a ledaři. Nejrozšířenějším
řemeslem však byl již od 13. století říční rybolov.
V Labi byli loveni lososi i jeseteři. Vlivem
postupné regulace řeky a také kvůli jejímu rostoucímu
znečištění došlo k úbytku ryb a k pozvolnému zániku rybářského řemesla. Rozvoj Ústecka
na přelomu 15. a 16. století je spojen s úspěšným
rozvojem celých severozápadních Čech jako
oblasti dolování a zpracování stříbra a cínu. Nejvýznamnějším
místem bylo bezpochyby hornické
město Krupka (Teplicko) na úpatí Krušných hor,
ale těžba se rozvíjela také v Liboňově, v Telnici
nebo v Krásném Lese. Také v údolí řeky Labe
bylo několik míst, kde se kutalo stříbro “ například
Stříbrníky nebo Roztoky. Kromě stříbra se
těžily i další rudy a dřevo, které se zpracovávalo
na pilách. Do roku 1700 patřily mlýny vrchnostem.
V 17. století bylo například v Libouchci 5
mlýnů, ale také lisovna oleje. Počátkem 17. století
však dochází k podstatnému zhoršení hospodářských
poměrů. Nevýnosným se stalo vaření
piva, upadal obchod s obilím i vinařství. Celkový
rozvrat dokonalo bídné období třicetileté války.
Další vlna germanizace dala vzniknout i novým
obcím především v horských oblastech. Zde se
rozšířilo pěstování lnu, brambor a ovocnářství. Nejvýraznějším odvětvím je stále vinařství, které
však v polovině 19. století zaniká.[/]
Od poloviny 18. století se začínají objevovat
první manufaktury “ například v Tisé v roce
1750 na výrobu knoflíků, z kterých vznikají později
továrny. Tisá se stala kolébkou knoflíkářského
průmyslu. Ve druhé polovině 19. století prošlo
Ústí nad Labem i celé okolí bouřlivým rozvojem.
Vedle cukrovaru, skláren, lihovaru a textilní
výroby se symbolem města stala od roku 1856
chemická továrna. Výrazně se rozvíjí také těžba
hnědého uhlí u Chabařovic. Ložiska byla objevena
už v roce 1774.[/]
V roce 1841 byla zahájena paroplavba na Labi,
v roce 1851 byla zprovozněna železnice z Prahy
přes Ústí nad Labem do Drážďan. Ve druhé polovině
19. století byla postupně vybudována hustá
železniční síť, která spojila Ústí nad Labem se
všemi významnými centry průmyslu a obchodu.
Rozvoj říční dopravy dosáhl svého vrcholu na
přelomu 19. a 20. století, kdy se Ústí nad Labem
stalo největším přístavem Rakouska-Uherska.
Toto postavení Ústí nad Labem symbolicky potvrdil
císař František Josef I. při své návštěvě v roce
1901, když si pro cestu do Ústí nad Labem zvolil
parník. V 19. století se začalo stávat velkou
průmyslovou oblastí i celé údolí z Libouchce do
Děčína. V Libouchci samotném postupně vznikala
výroba sametu, likérů, hořčice, mazadel a zemědělských
strojů. Přestože se v druhé polovině
19. století vaří pivo na 14 místech, rozmach zažívají
především dva pivovary “ v Krásném Březně
a také v nedalekém Velkém Březně. První zmínky
o vaření velkobřezenského piva jsou už z roku
1628, ale opravdový boom nastává až na sklonku
19. století. Tehdy se zde vařilo 18 druhů piva.[/]
Přes politické a hospodářské krize pokračoval
rozvoj města i ve dvacátých a třicátých letech.
Symbolem té doby je například výstavba moderního
areálu Masarykovy nemocnice v letech 1926
až 1937, stavba mostu E. Beneše z roku 1936 nebo
stavba zdymadel pod střekovským hradem z let
1923 až 1935. Jedním z podniků, které prožívaly
největší rozvoj byla dnešní firma Setuza, dříve
Georg Schicht. Její výrobky, jako byl například
jedlý tuk Ceres, kosmetická řada Elida nebo mýdlo
s jelenem, patřily ke světové špičce. Ve filmových
ateliérech reklamního oddělení firmy Schicht byl
také poprvé v Československu natočen zvukový
film, který zde byl promítán 29. dubna 1929.[/]
Poválečná desetiletí jsou pro Ústecko charakteristická
extenzivním rozvojem chemie, potravinářství,
paliv, strojírenství a spotřebního průmyslu.
V roce 1945 byla v Povrlech v původních
měďárnách (1898) zahájena výroba polotovarů
z neželezných kovů, dnes Měď Povrly. Od padesátých
let minulého století se výrazně rozvíjela povrchová
těžba hnědého uhlí. Znamenala však výrazný
zásah do krajiny Ústecka. Kvůli megalomanskému
a necitlivému postupu postupně zanikla řada
obcí, které musely ustoupit těžbě. Schylovalo se
i k likvidaci města Chabařovic na konci 80. let.
K tomuto kroku však už naštěstí nedošlo. Privatizace
podniků od počátku 90. let znamenala pro
řadu podniků zánik. Rozvíjí se především oblast
obchodu a služeb a se střídavými úspěchy se daří
lákat na Ústecko zahraniční investory.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama