Dnes je 5.12. a svátek má Jitka
Trochu dál severněji od Šumperka se slévají řeky Desná a Merta, jejichž údolí nás zavedou přímo do centra Hrubého Jeseníku. Cestou na Ostravu, vedoucí podél Merty, dojedeme do Sobotína. Dnes už jen těžko poznáme, že byl ještě v minulém století důležitým střediskem hutnictví a železářství a že konkuroval vážně i Vítkovicím. Železárny, vysoké pece a strojírny zde byly uvedeny do provozu již v 17. století. Po roce 1844 se jejich majiteli stali bratři Kleinové, kteří se jako jedni z mála věnovali stavbě prvních velkých železnic v rakouské monarchii, a Sobotín proto brzy získal pověst centra rakouského železářství. K úpadku železáren začátkem 20. století (výroba zde byla zastavena v roce 1921) přispěla i skutečnost, že se vyčerpala ložiska železných rud v okolí nedalekých Vernířovic. Z hutí a železáren bratří Kleinů dnes zůstaly jen zbytky hald strusky a několik budov, zrekonstruovaných k jiným účelům. Příkladem může být zámeček v romantizujícím slohu, přestavěný ve 40. letech 19. století z někdejší Eisenbachovy zbrojovky, který je využit jako hotel s možností ubytování.
Již ze silnice, podél které se celá obec rozkládá, nás upoutá pozdně renesanční kostel sv. Vavřince z roku 1605, postavený na místě staré evangelické modlitebny. Je spojen se začátkem inkvizičních procesů v kraji. Právě v něm žebračka Maryna Schuchová z Vernířovic vyňala po přijímání hostii z úst a dala tak bezprostředně podnět k zahájení čarodějnických procesů na losinském panství. Pokud u kostela zastavíme, můžeme si prohlédnout i sousoší Kalvárie z roku 1818. Určitě nepřehlédneme ani u silnice v lesoparku stojící mauzoleum rodiny Kleinů z 19. století, bohužel značně zdevastované.
Za Sobotínem vystoupá silnice plná zatáček až na horské sedlo Skřítek. V jedné z nich mineme chatu Ztracenka, za kterou začíná osada Klepáčov, rekreační středisko regionu. V létě je výchozím místem pro turistické cesty po hřebech i úbočích Jeseníků, v zimě se stává hojně navštěvovaným místem milovníků lyžařského sportu. Rekreační zázemí zde vytváří hotel i řada chat a penzionů.
Vydáme-li se od Šumperka údolím Desné, dostaneme se do Velkých Losin, proslulých zámkem, lázněmi a ruční výrobou papíru. Jeden z nejkrásnějších renesančních zámků na Moravě, s třípodlažními nádvorními arkádami a sgrafitovou výzdobou, dal postavit Jan ml. z Žerotína po roce 1531. Jeho mobiliář tvoří jedinečný soubor uměleckých předmětů z původních žerotínských sbírek. Především milovníky umění jistě potěší prohlídka žerotínské obrazárny s kvalitními obrazy ze 16.- 19. století stejně jako zámecká kaple s freskovou výzdobou od J. K. Handkeho (1742-1744). Pokud něco víme o zdejších neblaze proslulých čarodějnických procesech (1678-1692), nebude nám příjemně v zámeckém soudním sále, kde v oné době zasedal inkviziční tribunál. Kromě zámku, který ročně navštíví okolo 40.000 lidí, si můžeme prohlédnout také přilehlý anglický park s řadou drobných architektonických památek, vybudovaný po roce 1802 z původní renesanční zahrady.
Neméně zajímavou je prohlídka unikátně dochované manufaktury na výrobu ručního papíru, která dodnes vyrábí papír pro významné státní dokumenty. Jde o komplex budov založený v roce 1550, postupně doplňovaný a přestavovaný. Při návštěvě papírny se můžeme seznámit nejen s tradiční ruční výrobou papíru, ale také s expozicí Papírenského muzea, zřízeného zde v roce 1987 (otevřeno v sezóně).
Zámek a papírna nejsou jedinými památkami ve Velkých Losinách. Určitě si nenecháme ujít ani návštěvu pozdně renesančního kostela sv. Jana Křtitele (1600-1603) s pozdně gotickou věží, k němuž byla přistavěna jako žerotínská hrobka kaple sv. Kříže (1725). V interiéru kostela je cenná křížová cesta od F. A. Sebastiniho z doby okolo roku 1784.
Součástí obce Velké Losiny jsou lázně, proslulé svými termálními prameny již v 16. století. Léčí se zde následky po obrně, stavy ochrnutí nervů, nemoci kloubů a nespecifická onemocnění plic. Při procházce lázeňským areálem narazíme na barokní kapli sv. Kříže z roku 1715, zastavěnou do okolních budov. Rozsáhlý lázeňský park je vyhlášený svými každoročně na jaře bohatě rozkvétajícími rododendrony a azalkami. Stejně velké pozornosti se těší lázeňské venkovní termální koupaliště, vybudované po navrtání vydatného pramene termální vody (36,2°C) v letech 1979-1980. Otevřené je od jara až do podzimu a ani my si jistě nenecháme ujít příležitost se tu vykoupat.
V těsném sousedství Velkých Losin můžeme navštívit roubené dřevěné kostelíky ze 17. století v Maršíkově a Žárové. Roubený kostelík sv. Martina v Žárové pochází z roku 1611, kostel sv. Michala v Maršíkově byl postaven roku 1609. Má monumentální půdorysnou koncepci s napodobením valených kleneb a lunet ve dřevě, působivé je i původní renesanční a barokní vnitřní zařízení. (Kostel je přístupný na požádání.) V Maršíkově by se měli po prohlídce kostelíku určitě zdržet milovníci mineralogie. V katastru obce v polní trati Rasovna je světoznámé naleziště nerostu chrysoberylu, který zde byl roku 1820 objeven poprvé v Evropě. Významným nalezištěm je i Střelecký důl, nacházející se asi 3 km východně od maršíkovského kostela. Známá je však také řada nalezišť v okolí Vernířovic a Sobotína. Pokud se je rozhodneme navštívit, stačí přejet, případně přejít pár kilometrů po silnici přes kopec, který se na druhé straně svažuje do údolí Merty. Stezka na jeho vrcholku nás povede okolo hornické kapličky z roku 1856 s kamennými články z krupníku.
Pokud budeme pokračovat v cestě údolím Desné, můžeme spatřit ještě jeden žerotínský zámek. Stojí opět přímo u silnice hned na začátku Loučné nad Desnou. Zámek postavený v roce 1608 byl do dnešní podoby upraven v letech 1749 a 1840. Bohužel je zatím nepřístupný, a tak snad budeme mít příležitost prohlédnout si alespoň zámeckou kapli (1744) s obrazy Ignáce Raaba (1779), která je součástí areálu. Především botanici jistě ocení rozsáhlý zámecký přírodně krajinářský park sbírkového charakteru, který patří svým architektonickým řešením i botanickou hodnotou k nejkvalitnějším v kraji.
Nejsevernější a nejvýše položené v údolí Desné jsou Kouty nad Desnou, dříve samostatná obec založená koncem 18. století, dnes osada Loučné nad Desnou, rekreační oblast a výchozí místo na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku. Na jejím katastru již stojí horské chaty na Červenohorském sedle, Švýcárna a do vyhoření i chata na Vřesové studánce.
Tipy na výlety
Údolí řek Merty a Desné nám nabízejí nejen řadu historických a kulturních památek, ale především nepřeberné množství značených i neznačených turistických cest. Většina z nich končí na hřebech Hrubého Jeseníku nebo jejich úbočích.
Velmi oblíbenými výchozími místy na hřebeny Hrubého Jeseníku jsou horská sedla Skřítek (877 m) a Červenohorské sedlo (1026 m). Oběma vedou silnice I. třídy, kterými se dostaneme ze šumperského okresu přes Skřítek do Ostravy a přes Červenohorské sedlo do Jeseníku a dál do Polska.
Velkou část rozlehlého horského sedla Skřítek zaujímá národní přírodní rezervace Rašeliniště na Skřítku, mezinárodně chráněné území rozsáhlých rašelinišť s charakterem tundry a četnými druhy specificky orientovaných rostlin. U motorestu, před kterým jistě nepřehlédneme sochu Skřítka od akademického sochaře Jiřího Jílka (1925 -1981), se sbíhá velké množství turisticky značených cest.
Jedna z nenáročných okružních tras vede na Rabštejn, zříceninu nejvýše položeného hradu na Moravě (803 m), která se nachází uprostřed stejnojmenné přírodní rezervace. První dva kilometry po modré vedou podél silnice, za níž se již rozprostírá rašeliniště přírodní rezervace s charakteristickým porostem severských lesů. Poté odbočíme na lesní cestu, po které dojdeme k lovecké chatě Rabštejn a po dalším necelém kilometru až ke zřícenině gotického hradu ze 13. století. Z vlastní hradní stavby se zachovaly jen nepatrné zbytky zdí, jimiž se procházelo do hradního dvora. Pozornost však vzbuzují dvě 25-30 m vysoké skalní hradby, vystupující nad okolní terén. Na temeni nižší skály kdysi stála bašta k ochraně brány, na vyšším byla hradní věž – hláska. Dnes tvoří součást lokality oblíbené jako cvičný horolezecký terén. Po prozkoumání hradní zříceniny se vrátíme zpět na rozcestí u lovecké chaty Rabštejn. Odtud bychom se mohli vydat podél Dlouhého potoka do Oskavy a Třemešku nebo se spustit jihovýchodním směrem do Bedřichova. Ale raději zvolíme opět pohodlnou lesní cestu, která nás zavede přes rozcestí na Hvězdě (785 m), kolem Skal a Bílého kamene až k motorestu Na Skřítku.
Skřítek je však přece jen výchozím místem především na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku. Pokud nechceme absolvovat celý hřeben, můžeme se ze Skřítku vydat alespoň na Jelení studánku a přes Kosaře a Vernířovice sejít do Sobotína. Trasa je dlouhá 19 km, náročné je dlouhé stoupání ze Skřítku na Ztracené Kameny a potom sestup na Kosaře. Namáhavý výstup však stojí za to. Ze Ztracených kamenů je překrásný výhled do údolí Merty a na Sobotínsko. Potom vystoupáme již jen krátce na hřeben, projdeme kolem výhledových skal vrcholů Pece a Pecného, všimneme si rozsáhlých kamenných moří na Břidličné hoře a dorazíme k Jelení studánce s vydatným pramenem osvěžující vody. Kamenný přístřešek, který u ní stojí, skýtá úkryt turistům v případě nepohody. U studánky odbočíme doleva a spustíme se dolů do údolí po žlutě značeném kouzelném loveckém chodníčku. Ten se u Kosaří napojí na lesní silnici, která kopíruje tok řeky Merty a přivede nás nejdříve do podhorské rekreační obce Vernířovice, a potom po silnici do Sobotína.
V údolí Merty zaujme především mineralogy řada nerostných nalezišť. V okolí Sobotína a Vernířovic se sbírá křišťál, albit, epidot a titanit, v opuštěných krupníkových lomech aktinolit, amfibolový azbest a magnetit, ve svorech u Sobotína granáty a u nedalekého Maršíkova jsou naleziště berylu, chrysoberylu a jiných vzácnějších nerostů. Některá naleziště, např. krupníkový lom Smrčina u Sobotína nebo Střelecký důl u Maršíkova, byla prohlášena za přírodní památky.
Vypravíme-li se od Šumperka údolím Desné, určitě neodoláme zastavit se ve Velkých Losinách. Prohlídka zdejšího renesančního zámku, nejkrásnějšího na Moravě, návštěva světoznámé papírny s tradiční výrobou ručního papíru a procházka lázeňským parkem s případným vykoupáním se v termálním koupališti nám zabere téměř celý den. Zvláště když k tomu připojíme ještě návštěvu farního, pozdně renesančního kostela sv. Jana Křtitele (1600-1603) s cennou křížovou cestou od F. A. Sebastiniho (1784) v jeho interiéru a alespoň jeden ze dvou dřevěných kostelíků, postavených v 17. století v Žárové a v Maršíkově.
Konečná stanice železnice, která vede údolím Desné, je v Koutech nad Desnou. Odtud můžeme jít dál pěšky po turistických značkách nebo vyjet po silnici na Červenohorské sedlo. I když nadmořská výška osady je 565 m, náleží do jejího katastru většina vrcholů Hrubého Jeseníku, včetně horských chat na Červenohorském sedle, Švýcárny a dříve i Vřesové studánky.
Samotné Kouty leží v hlubokém údolí na soutoku Divoké a Hučivé Desné. Obě údolí patří k nejkouzelnějším v Jeseníkách. Z Koutů vedou značené cesty k Vřesové studánce podél Hučivé Desné nebo přes Šindelnou a k Pradědu přes Červenohorské sedlo nebo přes Hřbety a Švýcárnu.
Nad levým břehem Divoké Desné vyrůstá mohutný masiv Mravenečníku (1343 m), na jehož rozsoše Dlouhé Stráně vyrostla v letech 1978-1996 největší přečerpávací vodní elektrárna v republice. V určitých ohledech jde dokonce o unikátní stavbu ve střední Evropě. Horní nádrž je na vrcholu kopce Dlouhé stráně ve výšce 1348 m, dolní nádrž na Divoké Desné s plochou 16 ha je ve výšce 822 m. Mezi nimi je v nitru horského masivu šachta s podzemní elektrárnou, která při vypuštění horní nádrže v energetických špičkách může dosáhnout výkonu až 650 MW. I když znamenala elektrárna velký zásah do jesenické přírody, obě velké vodní nádrže jsou v ní na druhé straně nesporně zajímavým prvkem. Horní i dolní jezero je přístupné pouze pro pěší a cyklisty, motoristé sem smějí jen na zvláštní povolení. Příležitostně lze navštívit také podzemní prostory vlastní elektrárny. Z Koutů se k elektrárně dostaneme podél Divoké Desné, ale pokud se vypravíme údolím Desné na kolech, můžeme zvolit i cyklostezku, která vychází již z Loučné nad Desnou, vede náročným stoupáním pod vrcholem Mravenečníku až k horní nádrži elektrárny a pokračuje kolem spodní nádrže do Koutů. Zajímavým místem na této trase jsou větrné elektrárny u Tetřeví chaty a úchvatné výhledy na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku.
