Slavkovské bojiště
Ze Slavkova do Slavkova “ tak bychom mohli přiléhavě nazvat výlet, na který se nyní vydáme. Areál Slavkovského bojiště se může chlubit bezpočtem míst, která nějak připomínají někdejší slavnou bitvu. Právě zde totiž proběhla nejskvělejší bitva napoleonských válek, bitva u Slavkova, nebo-li bitva tří císařů. Utkala se francouzská vojska s rakouskými a německými pluky a Napoleon odjel jako vítěz. Pojďme navštívit místa, kde strávil rozhodující chvíle života tento významný císař a vojevůdce.[/]
Město Slavkov leží jihovýchodně od Brna a bude při naší pouti současně výchozím bodem i cílem. Střed města byl v roce 1990 vyhlášen památkovou zónou, pojďme se tam tedy podívat ještě než sbalíme batoh a vyrazíme dál. Areálu dominuje zámek se zahradou, jenž je přístupný veřejnosti. Příležitostně je zde možnost prohlédnout si Černou kuchyni v podzemí a ochutnat dobové pokrmy napříč stoletími. Pokud nás zajímá, jak probíhala slavná bitva 1805, shlédněme virtuální expozici. A pokud sem na výlet zavítáme v letních parných měsících, kdy spíš než po prohlídce toužíme po lavičce a stínu, projděme se úzkou zámeckou zahradou a skryjme se před sluníčkem pod košatými korunami ořešáků a dřevořeců. [/]
Při vstupu do zámku si určitě všimněme klasicistní budovy kostela Vzkříšení páně, o kousek dál stojí radnice, jejíž původ sahá do středověku. Slavkov byl vyhledávaným útočištěm německých novokřtěnců, kteří kraj proslavili habánskou keramikou. Kdysi zde žilo poměrně dost židů. Pokud se chceme vydat za památkami, které po nich zůstali, dostaneme se k několika domkům a novorománské synagoze.[/]
Ale teď už o dům dál, tedy spíš o pár vesnic dál, přesněji do Sokolnic. První zmínky o této nevelké obci, jejíž dominantou je renesanční zámek, jsou z roku 1408. Zámek slouží sociálním účelům, takže je turistům nepřístupný. Užijme si alespoň procházku krásnou zahradou. Park s cestičkami, vinoucími se v souladu s palouky a stromy, potěší smysly každého romantika. Jenže zdejší zámecký park není to jediné, co v Sokolnici stojí za vidění. Vydejme se ke kapličce sv. Václava z 19. století, k jeho soše o století starší nebo ke smírčímu kříži Na Stráži. V obci jsou také k vidění terénní náznaky tvrze z 15. století, ale pokud máme být upřímní, jejich prohlídka se dá klidně v rámci úspory času vynechat.[/]
Ze Sokolnic vede turistická značka do obce Prace. Po cestě budeme muset vyšplhat na Pracký kopec, ale námaha se nám bohatě vyplatí. Na vrchu stojí Mohyla míru, patrně turisticky nejnavštěvovanější památka regionu. Ročně se sem přijede podívat až třicet tisíc turistů a nutno říct, že ne nadarmo! Budova o tvaru čtyřbokého jehlanu, navrhnutá ve stylu vrcholné secese Josefem Fantem, slouží jako památník padlým v roce 1805. Byla postavena v letech 1910″1912, v současnosti se ve dnech státních svátků a po celé léto chlubí slavnostním osvětlením. V podzemní kostnici jsou tu uloženy ostatky padlých, nalezených na bojišti. Uděláme-li pár kroků, dostaneme se k muzeu, jehož expozice přiblíží průběh bitvy netradičně pojatým multimediálním způsobem. Když se sem vydáme v době výročí bitvy, tedy na přelomu listopadu a prosince, můžeme se účastnit pietního aktu k uctění všech, kteří Napoleonovo slavné vítězství nepřežili.[/]
Pokud budeme v našem výletu pokračovat po turistické značce, dostaneme se do již zmiňované Prace. V malé vesničce se nachází pěkný kostelík se hřbitovem a pomníčkem, který připomíná tragickou událost “ úmrtí několika kamarádů na následky výbuchu miny. Stezka vede polem a stáčí se k řece Říčce, aby nás dovedla do Šlapanic. Nejstarší písemná zmínka o této obci je z roku 1235, nyní jsou Šlapanice turisticky zajímavou oblastí s historickou tradicí. Všimněte si budovy radnice a kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je ze 13. století, avšak o tři sta let později několikrát vyhořel, tak je jeho dnešní, několikrát renovovaná budova poněkud odlišná. Po bitvě u Slavkova zde pobývalo na čtyři sta ruských zajatců. [/]
Procházkou se vydáme až ke hřbitovu, založenému po epidemii cholery v první polovině 19. století. Ponurou, a snad právě proto přitažlivou, atmosféru vytvářejí dominantní kříže, Hlavní a Černý. Když už jsme u těch křížů, zajděme se ještě podívat ke Křížovému kameni. Říkalo se mu také „smírčí“, přičemž smírčí kameny byly v minulosti buď obyčejným označením rozcestí, nebo s sebou nesly hrůzostrašnou pověst. Stavěli je prý vražedníci na místě činu jako jisté usmíření. Ten šlapanický podle tradice stojí na místě někdejšího popraviště.[/]
Ze Šlapanic budeme ve výletu pokračovat do Tvarožné a odsud je to na proslulý kopec Santon, co by kamenem dohodil. Toto návrší, jež je známo jako někdejší sídlo francouzského dělostřelectva, vystřídalo v minulosti mnoho názvů. Říkalo se mu Padělek, Kopeček, Tvaroženský kopeček, U kaple či Napoleonův kopec. Dnešní název, který citují turistické mapy a průvodce, vznikl patrně omylem. Francouzští kartografové si pravděpodobně popletli kapli na Tvaroženském kopečku s kaplí sv. Antonína u Újezdu, která se nachází o kousek dál. Santon je už jen zkrácené Saint Anton. Když se dnes na vrch Santon vydáme, přivítá nás na vrcholu bílá kaple. Poprvé zde byla vystavěna v roce 1700 “ dílem zděná, dílem dřevěná. Kapličku několikrát zrušili a zase obnovili, dnes stojí “ tak kdoví, na jak dlouho.[/]
Po zpáteční cestě do Slavkova se ještě zastavíme v Holubicích, jejichž okolí bylo v době bitvy zatíženo krutými a nelítostnými boji. Za navštívení stojí restaurace a hotel Stará pošta. Zažijme, jaký je to pocit, stát v místech, kde před dvěma stoletími vyjednával Napoleon o příměří; spát v pokoji, kde snad spal on, a procházet se vesnicí, v níž mu hlavou běžel taktický plán.
