Slánsko
Královské město Slaný
Své jméno získalo město Slaný pravděpodobně podle slaného pramene, který vyvěral na úpatí Slánské hory, na níž archeologové nacházejí stopy osídlení od mladší doby kamenné po raný středověk. Pohled na Slánskou horu i na siluetu města se nám naskytne při příjezdu na místní autobusové nádraží. Z něj se vydáme kolem kruhového objezdu U brodu k Vinařického ulici, kde do 19. století chránila přístup do města Pražská brána. Název U brodu odkazuje ke vzniku města z trhové osady u brodu přes Černý potok. Královským městem se Slaný stal po roce 1300 z rozhodnutí krále Václava II., který pro založení města musel vykoupit majetky patřící církevním institucím. Za Pražskou branou těsně u městských hradeb stál i nejstarší kostel sv. Gotharda, z nějž se zachovala jen část románského zdiva. U kostela bylo proboštství benediktinů ostrovského kláštera, kteří farnost spravovali až do husitských válek. Na jejich začátku bylo město Slaný spolu s Louny, Žatcem, Plzní a Klatovy považováno za vyvolené město, v němž budou praví vyznavači kalicha při skonání světa spaseni. Protože se Slaný zařadil mezi umírněné členy pražského husitského svazu, byl v roce 1425 dobyt vojsky Jana Roháče z Dubé, přičemž byl vypálen i kostel sv. Gotharda. Jeho dnešní podoba je tedy výsledkem přestavby dokončené ve 20. letech 16. století. [/]
Od kostela sv. Gotharda půjdeme Vinařického ulicí kolem Modletického domu s rohovým arkýřem a s portálem, na němž je kamenná socha sv. Jana Nepomuckého. Při vstupu na náměstí budeme mít po pravé straně bývalou piaristickou kolej, v níž dnes sídlí Vlastivědné muzeum, Infocentrum Slaný, Knihovna Václava Štecha a kino. Stavba koleje začala v roce 1659 a už roku 1666 se mohli piaristé v budově usadit a otevřít v ní roku 1671 gymnázium. V jižním křídle koleje byla zřízena rozměrná kaple Zasnoubení Panny Marie. Náměstí o rozloze 13.513 m2 bylo vždy střediskem obchodního, společenského a politického ruchu. Najdeme zde řadu měšťanských domů s renesančními a barokními jádry. Dominantou náměstí je budova Staré radnice s věží a hodinami. Od radnice přes náměstí dojdeme k Velvarské bráně – poslední dochované ve městě. Její výzdobu tvoří kamenné erby, mj. i města Slaného. Věž brány je vysoká 38 m. Zpřístupnění brány zajišťuje Vlastivědné muzeum. [/]
Od Velvarské brány se vydáme přes Hlaváčkovo náměstí ke Klášteru Nejsvětější Trojice řádu Bosých karmelitánů v Slaném – Původně františkánský, nyní karmelitánský klášter v Slaném patřil při svém založení roku 1655 mezi první známky obnovy kraje zpustošeného třicetiletou válkou. Původní kostel tu stál už od konce 16. století, dnešní prosvětlenou barokní podobu dostal po požáru v roce 1665. Střed a srdce chrámu představuje Loretánská kaple, kterou nechal postavit hrabě Bernard Ignác z Martinic po návratu z pouti do italského Loreta roku 1657. V současnosti je klášter obýván řádem Bosých karmelitánů a postupně prochází celkovou rekonstrukcí včetně přilehlé zahrady. [/]
Kolem hřbitova projdeme ulicí Na Vinici ke Sloupu vinařů a rybářů. Původní sloup stál pod kostelíkem sv. Václava v Ovčárech a poté byl přemístěn nad hřbitov. Dnes tu vidíme kopii zhotovenou sochařem Václavem Nejtkem roku 1943. Mezi vinicemi sejdeme z kopce k velvarské silnici v jejímž těsném sousedství stojí kostel sv. Václava, o němž je první písemná zmínka roku 1465. Opraven do současné podoby a znovu vysvěcen byl v roce 2004. Přejdeme přes silnici a cestou mezi zahrádkami se dostaneme pod Slánskou horu a ke slanému prameni.[/]
Slánská hora
Slánská hora (330 m n.m.) je třetihorní vyvřelina sopečného původu, naposledy aktivní roku 1726. Nejen s geologickou minulostí tohoto území nás seznámí naučná stezka. Návštěvu lokality lze výslovně doporučit v zimních měsících, kdy teploty vzduchu klesají hluboko pod bod mrazu. Vlivem otřesů hornin po utuhnutí kupy Slánské hory v ní vznikly četné dutiny, kterými se v mrazivých dnech hrnou vzhůru oblaka teplého vzduchu, který se ohřívá v nitru. Část hory byla zničena lomem, ale další devastaci se podařilo zabránit, takže v roce 1998 mohla být prohlášena za chráněnou přírodní památku. [/]
[/]
Ulicí Pod Horou dojdeme ze Slánské hory opět ke kruhovému objezdu, kde stával kostelík svatého Vavřince se špitálem. V 19. století byl ale přestavěn na ovčín. V průčelí této novostavby čp. 357 v Pražské ulici byl objeven gotický lomený portál a zbytky gotického okna. Na dohled již je zrekonstruovaná budova původně renesančního Hemerkova statku v Ouvalově ulici, o němž jsou první písemné zmínky z roku 1464. Pohledem na kostel sv. Gotharda a Slánskou horu se na autobusovém nádraží se Slaným rozloučíme. Pokud pojedeme autobusem směrem na Smečno, můžeme si ještě jednou vzpomenout na vinařskou tradici na Slánsku. Na pěstování vinné révy totiž upomínají mnohé názvy obcí. O původu jména Vinařice asi vůbec nezapochybujeme, možná už nás ale překvapí, že také název obce Svinařov má vinohradnický základ. Aktivně se vinařství v regionu věnují v Kvíci u Slaného. Zdejší Vinařství a vinohradnictví pana Petra Rychtaříka v uplynulých letech zavedlo příjemnou tradici jarního koštování produktů celé řady drobných českých (tedy nikoliv moravských) vinařů. [/]
Na kole do přírodního parku Džbán
Jako výchozí místo naší cyklistické vyjížďky do přírodního parku Džbán můžeme zvolit železniční zastávku Kačice na trati Praha – Kladno – Chomutov. Územím neprochází zřejmě žádná oficiální cyklotrasa, nicméně tento západní okraj Slánska je pro cykloturistiku jako stvořený. Pohybovat se budeme po minimálně frekventovaných silnicích v příjemném lesním prostředí a trasa nám nabídne i příjemné pohledy na venkovskou lidovou architekturu, která je pro tuto oblast obzvlášť typická. Bude záležet jen na naší chuti a možnostech, kam se vypravíme. Lze doporučit například okruh přes obce Drnek (kdo touží po občerstvení hned na počátku cesty, nebude zklamán), Mšec, Srbeč, Pozdeň, Líský, Hořešovice, Bílichov, Zichovec, Hořešovičky, Třebíz, Plchov, Jedomělice, Hvězdu a Malíkovice zpět na Drnek a do Kačice.[/]
Po stopách Václava Beneše Třebízského
Jedním ze slavných žáků gymnázia v piaristické koleji ve Slaném byl i budoucí kněz a oblíbený spisovatel Václav Beneš Třebízský (1849–1884). Ve stejných lavicích s ním sedával i malý Emil Frýda, později známý jako spisovatel pod pseudonymem Jaroslav Vrchlický. Zatímco rodina Frýdova bydlela přímo ve Slaném, malý Václav Beneš musel každý den chodit z rodné Třebíze do Slaného a zpět. Vypravme se tedy po jeho stopách, i když si místy možná trochu zajdeme. [/]
[/]
Začneme na Masarykově náměstí ve Slaném u bývalé piaristické koleje. Ulicí nesoucí Třebízského jméno se dostaneme za město a zamíříme podél zahrádkářské kolonie do Lidic u Slaného. Z původního královského statku, připomínaného poprvé už v roce 1290, zbylo jen několik chalup a gotický kostel sv. Jakuba Většího, v němž se nepravidelně pořádají koncerty. [/]
Z Lidic půjdeme polní cestou k silnici do Královic, přičemž se nám otevře pohled na vrch Řípec, vystupující do výšky 312 m n. m. S historií Královic jsou spjaty rozsáhlé archeologické nálezy z mladší doby bronzové, z nichž se ale dochovalo jen minimum předmětů. Naši předkové je nechali roztavit a podle tradice jsou z nich vyrobeny alespoň některé signalizační zvonky na dráze ze Slaného do Loun. Téměř uprostřed obce přežívá již 300 let malý hrázděný špýchárek. Přejdeme kamenný most se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava a kolem nedávno obnovené barokní kapličky sv. Archanděla Michaela se vydáme podél Pozdeňského potoka do obce Neprobylice. [/]
Kolem renesanční tvrze rodu Pětipeských z Chýš a Egerberku s rodovými znaky dojdeme k neprobylické zvonici. Dříve tu stávala společně s kostelem a hřbitovem. Kostel byl ale v polovině 18. století stržen a posléze byla zbourána i zvonice. Záhy ale byla vystavěna zvonice nová, zachovávající podobu té původní s vysokou dřevěnou střechou, v níž je vidět tři zvony. Do zdiva zvonice jsou zasazeny náhrobní kameny umístěné původně v kostele. Ten s postavou rytíře v plné zbroji patřil Václavu Pětipeskému, majiteli Neprobylic v 16. století.
Po silnici pak dojdeme do obce Kvílice, kde malý Václav Beneš navštěvoval od svých šesti let místní školu. Na hřbitově u novorománského kostela sv. Víta jsou pohřbeni oba Třebízského rodiče. Je tu i patrně nejstarší dřevěná zvonice v regionu, pocházející ze 16. století. Od hřbitova se polní cestou do mírného svahu vydáme k Třebízi. [/]
Odměnou za stoupání nám bude jeden z nejkrásnějších výhledů do kraje. Při pohledu zpět budeme mít vpravo přírodní park Džbán a vlevo opět uvidíme Řípec. A jen o něco dál už uvidíme cíl naší cesty, malebnou vesničku Třebíz.
Projdeme kolem Skály, na níž je pomník V. Beneše Třebízského, a sejdeme do vsi. Zde nalezneme rodný dům Václava Beneše Třebízského, v němž už v roce 1904 J. Š. Baar inicioval zřízení muzea. Dům stojí na západní straně návsi, v jejímž středu je barokní kostelík sv. Martina, kaplička a dřevěná zvonička. Na protější straně návsi jsou statky, které tvoří základ Národopisného muzea v Třebízi, které je pobočkou Vlastivědného muzea Slaný. Jsou to statky čp. 1 tzv. Cífkův, čp. 2 tzv. Šubrtův, kupecký krám a výměnkářské chaloupky na severní straně návsi. V národopisném muzeu najdeme stálé expozice připomínající život na slánském venkově i krátkodobé výstavy. Tady naše putování ukončíme a autobusem se můžeme vrátit zpět do Slaného.[/]
Orchideje na každém kroku
Na tradičně zemědělském Slánsku abychom zachovalou přírodu pohledali. Jak dokládají předchozí tipy na výlet, dlouhodobé sepětí člověka s krajinou se promítlo do nevšedního množství dochovaných architektonických památek, zejména barokního původu. Současně ale došlo k nahrazení většiny původních přirozených ekosystémů rozlehlými porosty kulturních plodin, takže na Slánsku jsou z turistických atrakcí zastoupeny daleko více kulturní cíle než přírodní. Rovněž turistických tras je v regionu jen poskrovnu. Z uvedeného schématu se nicméně vymyká oblast přírodního parku Džbán, který na Slánsko zasahuje od západu. I když při tom nepatrně vkročíme do sousedního Rakovnicka, stojí toto území za návštěvu. [/]
Náš výlet začneme v obci Mšec, do níž existuje relativně slušné autobusové spojení ze Slaného. Po žluté turistické značce dojdeme až do obce Milý, v jejíž blízkosti leží přírodní památka Milská stráň a odtud se po modré značce konečně dostaneme na území Slánska. Modré se můžeme držet po zbytek výletu, ale určitě neprohloupíme, pokud z ní místy sejdeme a vnoříme se hlouběji do lesa. Lesní komplex, v němž se octneme, nemá na Kladensku a Slánsku obdoby. V bylinném patře překrásně zachovalých porostů se můžeme setkat s mnoha klenoty naší flóry, ať už se jedná o lýkovec, ocún, medovník, oměj nebo kriticky ohroženou kýchavici černou. Ta má na Džbáně největší populaci v republice. V úžas nás uvede hned několik druhů orchidejí, které zde v červnu vykvétají v překvapivě hojném počtu. Nečekejme několikacentimetrové květy tropických druhů, spokojme se s poněkud drobnějšími kvítky našich zástupců této překrásné čeledi, neboť fantastické tvary a barvy zůstávají, byť poněkud miniaturizované. O přírodovědných kvalitách Džbánu svědčí i fakt, že zde už v roce 1929 založil hrabě Oldřich Ferdinand Kinský rezervaci Bílichovské údolí. Jednalo se tehdy o úplně první chráněné území v celém kraji. Přes Bílichov a Žerotín se dostaneme do Panenského Týnce, kde naše džbánské putování ukončíme. Autobusové spojení do Slaného zde není problém.[/]
Největší menhir
Putování za největším menhirem v Čechách nás zavede na sever Slánska do Klobuk, kam můžeme dojet ze Slaného vlakem. Klobuky, připomínané poprvé v písemných pramenech už v roce 1226, jsou dnes spojeny s dalšími obcemi – Čeradicemi, Kobylnikami, Kokovicemi a Pálečkem. Chráněnou památkou v Klobukách je barokní kostel sv. Vavřince spojený s působením faráře a spisovatele Jindřicha Šimona Baara v letech 1899–1909. V areálu bývalého pivovaru se nacházejí dvě chráněně lípy malolisté, pod kterými údajně sedával spisovatel Svatopluk Čech a byl jimi inspirován pro napsání básně Ve stínu lípy. V místním cukrovaru působil jako technik Ján Botto, slovenský básník píšící pod pseudonymem Ivan Krasko. Pamětní deska na statku připomíná místního rodáka Jana Malypetra, politika agrární strany, v období před druhou světovou válkou mj. i předsedu vlády a předsedu parlamentu. [/]
Severně při silnici na Telce stojí největší menhir v Čechách – 3,5 metru vysoký Zkamenělý pastýř, nebo také Kamenný muž. Už archeologický výzkum v roce 1898 prokázal, že kámen je usazen v písčité vrstvě, která ho odděluje od podložní skály, takže ho musely vztyčit lidské ruce. Podle pověsti při každém zazvonění v klobuckém kostele, postoupí kámen o něco blíž k obci. A až dojde ke kostelu, nastane konec světa. Naštěstí za jeden rok ujde pouze vzdálenost, která se rovná špendlíkové hlavičce. A navíc podle jiné pověsti při zvonění v Kokovicích udělá zase krok zpátky. Kokovice jsou rodištěm básníka Karla Tomana (1877-1946).[/]
Z Klobuk se můžeme po silnici přes Vrbičany vydat do Vraného, obce ležící v chmelařské oblasti a připomínané poprvé v roce 1340. Nejstarší osídlení v okolí obce v poloze Čertovka a Žižkaperk pochází už z pozdní doby kamenné (eneolitu). Od roku 1513 byl Vraný poddanským městečkem patřícím Zajícům z Házmburka, což dokládá i dodnes dochovaná městská brána pod náměstím. Dominantou Vraného je barokní kostel Narození sv. Jana Křtitele ze 60. let 18. století na návrší nad obcí. Freskovou výzdobu kostela provedl J. V. Spitzer, oltář I. Raab a sochařskou výzdobu dílna F. I. Platzera. Za kostelem je rokokový zámek s mansardovou střechou, v němž je dnes Domov důchodců. Vlevo u silnice na Peruc je pomník připomínající setkání tří císařů, tedy rakouského Františka I., pruského Fridricha Viléma III. a ruského cara Alexandra I., v závěrečné fázi protinapoleonských válek v roce 1813 před bitvou u Lipska. Pomník je dnes přičiněním vandalů bez bronzových ozdob a pamětních desek. Spádovou obcí Vraného je i Lukov na samé hranici kladenského okresu. Z místních památek je nejzajímavější původně románský kostel – rotunda sv. Jiří, která dnes tvoří presbytář zbarokizovaného kostela. Z Lukova se musíme vrátit na vlak do Vrbičan a odtud do Slaného, pokud se nerozhodneme vystoupit cestou ještě ve Zlonicích.
