Sedlčansko

Oblast na pravém břehu řeky Vltavy byla charakterizována jako bývalý chudý zemědělský kraj, jehož nevýnosné zemědělství přimělo mnoho jeho obyvatel k odchodu do jiných českých obcí nebo dokonce až do Ameriky. V dnešní době se ráz zdejší krajiny stal přitažlivým pro rekreační vyžití – střední Povltaví je protkáno cyklostezkami a nabízí mnoho klidných míst k odpočinku.

Sedlčany

Výchozím bodem trasy a centrem oblasti je město Sedlčany, o němž se prameny zmiňují již v 11. století, ale první doklad pochází z roku 1294. Ve středověku se staly hospodářským a správním střediskem tehdejšího Vltavského kraje. Z té doby také pochází překrásný kostel sv. Martina. Původně raně gotický kostel stavěli ve 3. čtvrtině 13. století kameníci klášterní huti v Milevsku a zachovala se z něj věž, obvodové zdivo lodi, sakristie a hlavní portál. O století později byl kostel přestavěn a rozšířen. Kostel s hřbitovem byl až do barokní doby ohrazen vysokou hradební zdí. Roku 1418 propůjčil jejich tehdejší majitel Oldřich z Rožmberka svému městu práva a svobody měst královských kromě osobní svobody a zachovávali je i další páni tohoto rodu. Nový majitel Jakub Krčín z Jelčan roku 1582 privilegia potvrdil, osvobodil měšťany od všech stálých platů a královské berně, ale nesměli si už vařit pivo. Postupně městu odebíral další výhody a podrobil je robotní povinnosti. Když se město dostalo Lobkovicům, získalo od Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic a jeho manželky Polyxeny část své samosprávy zpět. Během 17. a 18. století užívalo město několik dalších privilegií, týkajících se převážně trhů. Kromě velkých válečných konfliktů a epidemií, které se Čechami přehnaly během 17.-19. století, z nichž požár roku 1648 zničil celé město, zasáhla do podoby města ve 2. polovině 19. století skutečnost, že Sedlčany zůstaly stranou důležitých komunikací. V té době byl také původně jedinečný areál opevněného kostela ochuzen zbořením obranné zdi, příkop byl zasypán a na místě hřbitova byl zřízen park, jenž byl ve 2. polovině 20. století zastavěn panelovými domy. Na severním okraji města byl na místě gotické františkánské kaple v letech 1732-1735 postaven hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Na náměstí připomíná dávné časy mariánský sloup z roku 1713 se sochou Neposkvrněného početí od B. Spinettiho, sochami sv. Josefa a sv. Anny a kamennou balustrádou z roku 1712.

Stará radnice byla roku 2002 upravena na městské muzeum. Jeho muzejní kavárna slouží také jako výstavní síň. Kromě trvalé expozice z dějin města a okolí a pamětní síně hudebního skladatele Josefa Suka muzeum obohacuje zdejší kulturní život pořádáním různých kulturních akcí a vydáváním regionálních publikací. Dominantou náměstí je dnes nová radnice, novorenesanční stavba z let 1902 s sgrafitovou výzdobou.

Po roce 1848 se začala rozvíjet také židovská komunita, která v roce 1930 čítala na 50 osob a měla svou školu a synagogu severně od náměstí. Za druhé světové války chtěli nacisté vybudovat v širším okolí Benešova a tedy i na Sedlčansku vojenský výcvikový prostor. V roce 1943 začalo vysídlování Sedlčan, které muselo opustit na 2 200 lidí. Po 2. světové válce se do města vrátil život a s ním i průmysl. Byla postavena mlékárna, strojírenský závod a jiné a město prodělalo výrazný stavební rozvoj, jenž se projevil i na tváři současných Sedlčan, jejichž památková hodnota však byla výrazně snížena.

Okolí Sedlčan

Dalším cílem na této trase je Vysoký Chlumec, ležící asi 6 km na jih od Sedlčan. Můžeme se tam dostat po červené značce. Zdejší dominantní hrad byl několikrát přestavěn, poslední úpravy jsou z let 1643 -1667 a z roku 1678, kdy byl opevněn. V podhradí je pivovar z roku 1466. Hrad je veřejnosti nepřístupný a patří soukromému majiteli. V obci byl však vybudován skvostný skanzen lidových obytných, hospodářských a sakrálních objektů, který rozhodně stojí za návštěvu. Kromě několika selských obydlí sem byly přemístěny i původní stodola, pila, holubník, včelín. Najdeme zde i spoustu nástrojů a nářadí. Skanzen se dále rozrůstá a poskytuje dokonalou představu o životě našich předků. Nedaleký srubový vodní mlýn ze 16. stol. s pozdně gotickými portály v čp. 5 v Bláhově Lhotě však veřejně přístupný není.

Pokud se vydáme ze Sedlčan směrem jihozápadním, silnice a červená značka nás dovede do Příčov, v jejichž okolí bývaly koncem 19. století doly na antimon. Zdejší barokní zámek ze začátku 18. století je zpustlý, ale kousek za vsí dojdeme ke kruhovému kamennému torzu mlýna zvaného Větrník. Na krásném místě s vyhlídkou a sadem opodál tu stál už v 16. století větrný mlýn holandského typu, který byl v provozu až do začátku 18. století, kdy ho jeho majitel nechal zpustnout.

Nepokračujeme-li dál pěšky nebo na kole po značce do Křepenic, vrátíme se do vsi. Odtud jedeme přes Kňovice. Zdejší barokní zámek z 2. poloviny 18. století byl v novogotickém stylu přestavěn v 19. století, je veřejnosti nepřístupný a patří soukromému majiteli. Vlevo od zámecké brány se nachází barokní kaple sv. Josefa z let 1729-1730. Z této vsi pocházela Fanynka Šťovíčková. Krásná služebná v rodině malířů Mánesů v Praze stála Josefovi Mánesovi modelem k několika obrazům. Přes Chlum u Sedlčan s překrásným barokním kostelem sv. Václava dojedeme do Nalžovic. Přes zdejší zámecký areál s poměrně velkým, ale zpustlým parkem, vystěhovanou kaplí Bolestné Panny Marie a zdevastovanou hrobkou dojdeme k zámku z 2. poloviny 18. století, v němž dnes sídlí ústav sociální péče. Za okupace v něm byl nejvyšší soud pro příslušníky SS z celé Evropy. Odsouzení byli popravováni u zdi zámeckého parku a smutná atmosféra vyzařuje z areálu i za slunného letního dne. Po druhé světové válce údajně byla za zámkem směrem ke Křepenicím odpálena veškerá munice z nalžovického skladu a výbuch byl prý tak silný, že poškodil i zdivo tvrze Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan v Křepenicích.

Skvostný areál této původně vodní renesanční tvrze z roku 1584 se 3 dochovanými baštami (čtvrtá vzala za své zřejmě v důsledku hospodaření v přilehlém dvoře, který je v provozu dodnes) byl postaven jako drobná replika rožmberského letohrádku Kratochvíle a není sice zatím veřejnosti přístupný, ale v současné době probíhá obnova sgrafitových fasád. V horním patře, které sloužilo dlouhé roky jako sýpka, se asi právě díky tomu zachovala velká část původní renesanční výmalby s mytologickými náměty. V budoucnu se zde údajně počítá s expozicí k osobě známého rybníkáře a také přísného pána svých poddaných.

Přímo z Nalžovic se po žluté značce přes Nalžovické Podhájí dostaneme na parkoviště U Křížku, kde je rozcestník turistických cest a kde začíná přírodní rezervace Drbákov – Albertovy skály. Fyzicky náročná naučná stezka dlouhá 7,35 km vede překrásnými přírodními útvary původních Bílých skal s vyhlídkou do vltavského údolí a její prohlídkou lze strávit téměř celý den.