Prostějov

Blížíme-li se k Prostějovu z kteréhokoli směru, upoutají nás již z dálky dvě význačné dominanty města, věž Nové radnice a věž farního kostela Povýšení sv. Kříže, nacházející se v historickém jádru města, tvořeném náměstím T. G. Masaryka, Žižkovým náměstím a přilehlými ulicemi. Prohlídku města zahájíme nejlépe z rozlehlého náměstí TGM, na němž a v jeho nejbližším okolí je soustředěna většina městských pamětihodností.[/]

Nová radnice

Patrně nejdříve nás zaujme mohutná stavba Nové radnice na západní straně náměstí s 66 metrů vysokou věží s orlojem, završenou měděnou kopulí. Reprezentativní budova v eklektickém stylu s množstvím dekorativních prvků byla vystavěna v letech 1911-1914 dle plánů profesora německé techniky v Brně Karla H. Kepky a slouží dodnes svému účelu.[/]

Stará radnice a muzeum

Budovu Staré radnice, která sloužila jako sídlo správy města do roku 1850, spatříme na jižní straně náměstí. Tato dvouposchoďová renesanční stavba italského typu byla zbudována v letech 1521-1539 a dnes je sídlem Muzea Prostějovska, jehož počátky se kladou do roku 1884. Do náměstí vystupuje její severní průčelí, které upoutá pozornost především devíti arkádami členěnými pilastry s vpadlými dříky, které nesou střechu lodžie v 1. poschodí. Stará radnice byla pro muzejní účely adaptována již v letech 1904-1906. Dnes slouží potřebám muzea také objekt zámku a tzv. Špalíček v bývalé židovské čtvrti. Expozice muzea, které si již v předválečné době získalo prestižní postavení mezi institucemi svého typu v republice, by si návštěvník města neměl nechat ujít. Historii města a regionu v pravěku a středověku přibližuje archeologická expozice, přitažlivá je i expozice cechovních památek, mincí a medailí, historických střeleckých terčů a hanáckého lidového umění. Nejen znalce upoutají též malířské sbírky nizozemské malby 16. a 17. století, české malby 19. a 20. století i tvorba prostějovských umělců 18.–20. století. Stálé expozice přibližují i život a dílo dvou významných prostějovských rodáků, básníka Jiřího Wolkera a filozofa Edmunda Husserla. Chloubou prostějovského muzea je také expozice historických hodin, jejímž jádrem je soukromá sbírka zdejšího podnikatele Bruno Wintra, darovaná muzeu v roce 1940. V parku před muzeem nelze přehlédnou morový sloup s pozlacenou sochou P. Marie z r. 1714.[/]

Kostel Povýšení sv. Kříže

Za starou radnicí ční do výše věž kostela Povýšení sv. Kříže, původně gotická trojlodní stavba, vypálená za husitských válek a znovu vystavěná ve 30. a 30. letech 16. století. Dalšími stavebními úpravami prošel kostel i ve století 18. a 19. Hlavní oltář pochází z r. 1759 a z 18. stol. pocházejí i vedlejší oltáře. Ve vnitřní výzdobě kostela můžeme obdivovat i práce významných umělců. Hlavy apoštolů na klenebních konzolách a cyklus Křížové cesty např. pocházejí z dílny Františka Bílka, figurální a ornamentální výmalba kněžiště je dílem Jana Köhlera. V jižní stěně lodi můžeme spatřit náhrobek Johanky z Kravař z r. 1495. Na působení faráře a básníka Karla Dostála-Lutinova, představitele katolické moderny, upomíná pamětní deska, umístěná na budově fary na přilehlém Filipcově náměstí.[/]

Měšťanské domy

Postupujeme-li po obvodu Masarykova náměstí, nelze si nevšimnout řady výstavných měšťanských domů s prvky renesanční, barokní i klasicistní architektury. K nejznámějším z nich patří tzv. Onšův dům (č. 24) na severní straně náměstí, nazývaný dle stavebníka Mikuláše Onše z Břesovic, s dekorativním pískovcovým portálem. [/]
Z dalších zajímavých staveb stojí za shlédnutí nárožní dům č. 18, zvaný Nový, původně barokní stavba z 18. stol., přeoděná do biedermeirového hávu, v níž se nacházel hostinec a divadelní sál. Prostějov patří k nemnoha městům, kde se dochovala některá domovní znamení, předcházející povinnému číslování domů v 70. letech 18. století, a pokud se nedochovala v původní formě, bylo ve 30. letech 20. století několik z nich obnoveno v keramickém provedení od Jana Köhlera.[/]

Po domovních značení

Na Masarykově náměstí si tak můžeme prohlédnout dům U zlaté studny (čp. 21) a s ním sousedící dům U pošty (čp. 20), mající nad portálem císařského orla, znak c.k. státního úřadu. Další domovní znamení spatříme na domě U bílé labutě (čp. 28). Také rodný dům Jiřího Wolkera (čp. 22), na němž je dnes umístěna básníkova busta, měl kdysi domovní znamení (U grobiána a raka, U sv. Antonína), stejně jako domy čp. 25 (U zlatého jablka), čp. 26 (U anděla) a čp. 27 (U tří veverek), čp. 29 (U zeleného věnce) a čp. 30 (U zlaté hvězdy). Na protější straně náměstí můžeme spatřit dům U měsíčka (čp. 5) a dům U černého orla (čp. 6), U železné koruny (čp. 9) a U sv. Rocha (čp. 11).[/]
Pokud nás putování po domovních znameních zaujme, odbočíme v severovýchodním rohu Masarykova nám. na sousedící Žižkovo nám., kde se nacházejí domy U sv. Josefa (čp. 3), U bílé růže (čp. 6), U černého medvěda (čp. 7), U sv. Anny (čp. 14), U bílého koníčka (čp. 16) a U zeleného stromu (čp. 20).[/]
Vrátíme-li se podél severní strany Masarykova nám., projdeme v severozápadním rohu na vedlejší Pernštýnské nám., kde se nacházejí domy U tří zajíců (čp. 5), U modrého lva (čp. 9) a sousední domy U tří kohoutů (čp. 10) a U modré hvězdy (čp. 11). [/]

Zámek

Dominantou Perštýnského náměstí je však čtyřkřídlý zámek, vystavěný Pernštejny ve 20. letech 16. století, opatřený honosným portálem z let 1568-1572, se znaky Vratislava z Pernštejna a jeho španělské manželky Marie Manriquez de Lara ve štítu. Nad portál byl v roce 1604 zasazen znak nových majitelů panství Lichtenštejnů. V zámku můžeme navštívit některou z výstav, pořádaných prostějovským muzeem. Od zámku také zahlédneme secesní budovu sokolovny, postavenou dle projektu pražského architekta Otakara Pokorného na vedlejším Skálově nám. v letech 1906-1908.[/]

Národní dům

Z Pernštýnského náměstí se může vydat východním směrem Školní ulicí, v níž se stávalo 18 dnes již zbořených domů, patřících k židovskému ghettu, které se rozkládalo jihovýchodně od Masarykova nám. Po levé straně, podél parkoviště, probíhá v délce několika desítek metrů zbytek městského opevnění, na jehož konci stojí přestavěná bašta, tzv. Prachárna, využívaná dnes jako galerie a vinárna. Projdeme-li kolem Prachárny, ocitneme se po několika desítkách metrů u vzácné památky moderní prostějovské architektury – reprezentativního Národního domu, který patří k nejhodnotnějším stavbám české secese vůbec. Projekt zhotovil v r. 1905 profesor achitektury pražské Umělecko-průmyslové školy Jan Kotěra a stavbu realizoval v letech 1906-1907 stavitel Jan Pokorný. V Národním domě se nachází restaurace, divadelní sál, klubovny, salónky a přednáškový sál.[/]

Od Národního domu na Peterské náměstí

Pokračujeme-li od Národního domu dále východním směrem přes park na Vojáčkově náměstí, spatříme kostel sv. Jana Nepomuckého a na něj navazující bývalý klášter Milosrdných bratří ve Svatoplukově ulici. Na Vojáčkově nám. si můžeme prohlédnou také další hodnotnou památku novodobé prostějovské architektury, modernistickou vilu ing. Josefa Kovaříka, postavenou v letech 1910-1911 dle projektu Emila Králíka. Na Vojáčkovo nám. ústí ulice Újezd, kterou projdeme jižním směrem na Petrské náměstí, na kterém se nachází kaple sv. Lazara z r. 1726 a kostel sv. Petra a Pavla, barokně přestavěný v letech 1728-1731, s kulatou „cibulí“ na věži. Nejstarší vybavení kostela pochází z 30. let 18. stol. Hlavní oltář pochází z r. 1731 a před ním je pozoruhodné sousoší Poslední večeře Páně od olomouckého sochaře Ondřeje Zahnera. Původní hřbitov kolem kostela byl ve 30. letech 20. stol. přeměněn na park a botanickou zahradu.[/]

Židovské ghetto

Z Petrského náměstí se pak můžeme vracet ulicí Sádky, v níž projdeme kolem nadačního domu Gedeona Brechera, prostějovského židovského lékaře a filantropa, do centra města. Z ulice Sádky projdeme do ul. I. V. Netušila, ze které přibližně uprostřed odbočíme vlevo do ulice Křížkovského a po několika desítkách metrů se ocitneme v ulici Demelově. Zde se nacházíme na území bývalého židovského ghetta. Z jeho téměř 60 domů se dochovala do dnešní doby sotva čtvrtina. V Demelově ulici je to klasicistní budova bývalé modlitebny a studovny čp. 2 ze 30. let 19. století, s jemně zpracovaným pískovcovým portálem, v současné době nevyužívaná a ve špatném stavební stavu, a původně secesní synagoga z r. 1904 (čp. 1), válce však se značnými stavebními zásahy adaptovaná na kostel církve čs. husitské. Několik domů se dochovalo rovněž na nám. Svatopluka Čecha, do kterého projdeme z Demelovy ul., z nichž byl nově rekonstruován blok šesti domů, zvaný Špalíček. Naši okružní cestu po prostějovských památkách můžeme ukončit opět na Masarykově nám., na které se dostaneme z nám. Svatopluka Čecha Dukelskou branou.[/]

Končíme na hřbitově

A jelikož se tvrdí, že k poznání místa patří i návštěva hřbitova, může se případný zájemce vydat z Masarykova nám. přes Žižkovo a Poděbradovo nám. do Brněnské ulice, která jej po několika stech metrů přivede ke komunálnímu hřbitovu, zřízenému v roce 1900, na němž je pohřben mj. Jiří Wolker a další významné prostějovské osobnosti. Na komunální hřbitov navazuje na samém konci města hřbitov židovský, založený v roce 1908, na němž se nachází asi 500 náhrobků a pomník válečným obětem (dva starší židovské hřbitovy byly zrušeny).