Příbramsko
Dřívější okresní město Příbram, vzdálené asi 65 km od Prahy, je stále významným střediskem hospodářství, školství, kultury a obchodu. Slavná hornická minulost a současný hospodářský rozvoj mikroregionu, jehož duchovním centrem je již několik století Svatá Hora, nabízí různé možnosti vyžití včetně moderního aquaparku.[/]
Příbram a okolí
Příbram se v písemných pramenech poprvé zmiňuje roku 1216 a bývala majetkem pražských biskupů. Roku 1406 se stala městem a v důsledku rozvoje dolování stříbra roku 1579 královským horním městem. V následujícím století těžba stagnovala a k jejímu výraznému nárůstu došlo opět až koncem 18. století. O významu města svědčí i fakt, že zde sídlily Vrchní horní úřad a Vysoká škola báňská. Poprvé v naší historii byla na zdejším dole Vojtěch roku 1875 dosažena důlní hloubka 1000 m. Roku 1892 však město a okolí postihla obrovská katastrofa, když na dole Marie došlo nejspíš v důsledku neopatrného zacházení s ohněm k výbuchu důlních plynů, který si vyžádal 319 životů horníků, vesměs živitelů početných rodin. Jejich společné hroby dodnes najdeme na příbramském a březohorském hřbitově. Rudné hornictví (kromě stříbra se těžily i doprovodné rudy) skončilo koncem 70. let 20. století. Ve 2. polovině minulého století město proslulo doly uranovými. Hlavně s počáteční dobou jejich existence však jsou spojeny i negativní jevy, jako např. bylo zneužívání politických vězňů. [/]
Město Příbram
Prohlídku města můžeme začít na náměstí T. G. Masaryka ve staré části města, kde je také rozcestník turistických cest po okolí. Najdeme tu gotický kostel sv. Jakuba Většího, jenž byl do současné podoby upraven koncem 18. století. Pohled na budovu děkanství je dnes částečně zacloněn moderní výstavbou a pouze branka připomíná vstup do bývalé zahrady. Za kostelem stojí výstavná klasicistní budova báňského ředitelství z roku 1846 a vlevo od ní novorenesanční radnice z roku 1890. Vlevo od vstupu do radniční budovy dojdeme k tzv. Zámečku neboli Ernestinu, jehož druhý název upomíná na slavného arcibiskupa z doby Karla IV., Arnošta z Pardubic, který dávný hrádek s gotickým arkýřem zřejmě nechal postavit a jehož sochu před Zámečkem najdeme. V letech 1849-1946 v něm sídlila Vysoká škola báňská. V současnosti je budova využívána jako reprezentační prostor, jsou tu výstavní sály a galerie Františka Drtikola, který provozoval ve městě v letech 1907–1910 svůj fotoateliér. V sousedství Ernestina stojí pomník padlým v 1. světové válce, proti němu vidíme Sokolovnu. Parkem se dostaneme na příbramský hřbitov, který je jakýmsi příbramským Slavínem s uměleckými pomníky od význačných autorů.[/]
Svatá Hora
Většina starobylého a cenného historického jádra města však vzala za své při cílené likvidaci státem v 60.–80. letech 20. století. Milovníci historie a religionistky si však jistě nenechají ujít návštěvu blízkénárodní kulturní památky Svaté Hory. Je dostupná jak autem, tak městskou hromadnou dopravou. Zdatnější turisté pak snadno zdolají cestu z náměstí přes obchodní tepnu města – Pražskou ulici – a následný výstup po Svatohorských schodech. Pokud ve spodní části Pražské ulice odbočíme vpravo, vyjdeme v Dlouhé ulici, kde najdeme vchod do Svatohorských schodů, vedoucích z města až do ambitu světoznámého poutního areálu. Unikátní zastřešená stavba z roku 1658 byla upravena K. I. Dientzenhoferem po roce 1727 a měří zhruba 450 m. Více o Svaté Hoře se také můžete dočíst v zajímavostech.[/]
Březové Hory
Součástí Příbrami se ve 20. století stalo i původně samostatné sousední královské horní město Březové Hory. Tato bývalá osada byla založena roku 1526 (přestože první spolehlivé zmínky o dolování pocházejí už ze 14. století) pro horníky přicházející z Jáchymova. Nynější hornický kostel sv. Prokopa za náměstím a školou stojí na místě dávné dřevěné zvonice ze 16. století, vybudované v bezprostřední blízkosti nejstarších šachet a obydlí horníků. Zvon z roku 1580 je uložen v Hornickém muzeu. Teprve roku 1732 byla zvonice přebudována na kamennou kapli. Roku 1879 došlo k jejímu téměř úplnému zboření a místo ní byl postaven jednolodní pseudorománský kostelík, u něhož se konaly hornické slavnosti – parády. V současnosti se podařilo na starobylou tradici úspěšně navázat každoročně konanou červencovou Prokopskou poutí. [/]
Cestou k tomuto kostelíku mineme ještě kostel Československé církve husitské, v jehož věži se nachází rozhledna s překrásným výhledem do kraje (možno navštívit v neděli, bohoslužby začínají v 9 hodin). Na vlastním březohorském náměstí vidíme pseudorenesanční kostel sv. Vojtěcha z let 1889–1890 a sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1901, na níž není celkem nic zvláštního kromě její výmluvné historie. Klidně tu stávala až do roku 1961, kdy ji odstranili na poměrně vzdálený březohorský hřbitov. Tam naštěstí v ústraní přežila období socialismu, a tak se roku 1991 mohla vrátit na své původní místo.[/]
Kolem opraveného pomníku padlým sejdeme k prvnímu z objektů Hornického muzea, umístěného v několika zdejších lokalitách – na šachtách Ševčiny, Anna, Vojtěch, v Prokopské štole, Mariánské štole, na Drkolnově. Najdeme v něm kromě mineralogické sbírky vodní kolo, důlní stroj, hornickou chalupu a nově také možnost jízdy vláčkem po Březových Horách. Důkladná prohlídka unikátních a rozsáhlých expozic zabere nejméně jeden den a otevřeno je po celý rok.[/]
Okolí Příbrami
Neméně zajímavé je okolí Příbrami. Asi 10 km severně od města najdeme Hluboš, kam se dostaneme buď autem po hlavní silnici nebo delší pěší cestou po zelené značce. V malé obci najdeme barokní, pseudorenesančně přebudovaný zámek s krásným parkem. Kdysi tu stávala středověká tvrz, ve druhé polovině 18. století přestavěná na zámek, který se sice v restituci vrátil soukromému majiteli, ale můžeme tu kromě krásného parku navštívit Galerii T. G. Masaryka, který tu měl coby československý prezident v roce 1920 letní sídlo. Dále zde najdeme heraldickou expozici „Úvod do světa erbů“, apartmá posledního předválečného majitele továrníka Josefa Kolaříka a jiné. Pokud chceme prohlídku zámku spojit s vycházkou do lesů, doporučujeme odbočit z hlavní silnice nad zámkem u zeleně natřené restaurace na místní komunikaci vlevo, kde asi po 500 m najdeme rozcestí U Kříže a zelenou značku. Zhruba po dvou a půl kilometrech dojdeme na překrásné lesní návrší Náves, kde kdysi bývala ves a nyní už tu stojí jen hospodářský dvůr a opodál hájovna Hřebeny. [/]
Atmosféra místa je však dodnes kouzelná a pokud se nechceme vracet stejnou cestou zpět do Hluboše, modrá značka odtud nás dovede až do Jinec.
Necelé čtyři kilometry severně od Jinec dojedeme do obce Rejkovice. Odtud můžeme podniknout pěší nebo i náročný cyklistický výstup na horu Plešivec (654 m), kde se z Čertovy kazatelny, skalnatého výběžku nad bývalým lomem Velká skála, nabízí nádherná vyhlídka. Na Plešivci se kdysi nacházelo rozsáhlé hradiště zřejmě z pozdní doby bronzové, jehož valy jsou patrny dodnes a o dávné historii svědčí i zvláštní tajemné kouzlo těchto míst. Okolí je protkáno turistickými stezkami a v krásné přírodě lze na Plešiveckém hřebenu či u Smaragdového jezírka strávit velmi příjemný den. [/]
Jihovýchodně od Příbrami leží malá obec Slivice, kde najdeme slivický Památník vítězství, připomínajícící poslední události 2. světové války. Mezi 9. a 11. květnem 1945 zde došlo ke střetu dobře vyzbrojeného, asi šest tisíc vojáků čítajícího zbytku německé armády (která ovšem v té době už oficiálně kapitulovala) a několika desítek partyzánů ze skupiny Smrt fašismu a členů revoluční gardy. Nerovný boj ukončil až úder sovětských vojsk 11. května 1945.[/]
Pokud odbočíme ze silnice na Slivici vpravo, dobře značenou cestou dojedeme k Památníku Vojna, otevřenému teprve před pár lety a nacházejícímu se 5 km od Příbrami uprostřed lesů. V letech 1947–1949 si tu v místě naleziště hlavně uranové rudy museli postavit němečtí váleční zajatci pracovní tábor na úpatí vrchu Vojna (666 m). Po jejich odsunu na uprázdněná místa nastupovali po únorovém komunistickém puči, tj. od poloviny roku 1949, tzv. chovanci tábora nucených prací, kteří tu byli bez soudu internováni za mnohdy neprokázané politické i jiné prohřešky. V roce 1950 tu v těžkých podmínkách žilo 530 osob, příští rok se jejich počet zvýšil na 761. Pracovali v uranových dolech i v lágru. V roce 1951 se Tábor nucených prací Vojna přeměnil v Nápravně pracovní tábor Vojna a stal se vězeňským zařízením, kam byli umísťováni především „nepřátelé“ režimu odsouzení za velezradu apod. a mnohdy tu strávili více než 10 let života. Tábor byl zrušen až k 1. 6. 1961, do roku 2000 budovy využívala armáda. Zachovaly se tu však některé autentické vězeňské objekty, které dodnes vypovídají o nesmyslných krutostech nedávných let.[/]
Poměrně vzdáleno (cca 15 km) od Příbrami je známé poutní místo Maková Hora u Smolotel, k němuž se dostaneme po strakonické silnici odbočkou za Milínem. Poblíž také vede cyklostezka. Raně barokní zámek ve vsi patří soukromému majiteli a v současné době chátrá, ale jihovýchodně od vsi můžeme navštívit cenný kostel P. Marie Karmelské a sv. Jana Křtitele z let 1719-1722, projektovaný C. A. Canevallem.[/]
Asi 8 km jihozápadně od Příbrami si nenecháme ujít Památník Antonína Dvořáka v obci Vysoká, kam se dostaneme po hlavní silnici na Rožmitál s odbočkou u kostela v Bohutíně nebo pěšky z Příbrami po modré značce. V překrásné přírodě uprostřed lesů tu stojí novorenesanční zámeček z roku 1878, který nechal postavit skladatelův švagr JUDr. Václav Kounic. Zval Dvořákovu rodinu na Vysokou, kde Dvořákovi zpočátku přebývali ve správcovském dvorci na kraji zdejší obory. Antonínu Dvořákovi se tu natolik zalíbilo, že zde roku 1884 zakoupil od V. Kounice pozemek se špýcharem (dnes soukromá vila Rusalka) a strávil tu mnoho krásných letních sezón. Místní krajina i lidé byli pro Dvořáka inspirací při tvorbě některých jeho děl, z nichž světoznámou operu Rusalka připomíná i Rusalčino jezírko – vlastně lesní tůň, k níž dojdeme po pěšině, začínající za zámkem. V zámečku je velmi pěkná, moderní expozice věnovaná Antonínu Dvořákovi, jeho rodině a dílu. V posledních letech byl znovu upraven i místní park, v němž si můžeme odpočinout na několika romantických místech.[/]
Západně od Příbrami se táhne hřeben Brd, který je ale v této oblasti pro veřejnost v podstatě zcela uzavřen, a pokud toužíme po lesních procházkách, raději se přesuneme na Rožmitálsko.
