Prachaticko
Naše putování zahájíme v samotném srdci oblasti – v Prachaticích. Osudy krásného města tak trochu připomínají pohádku Sůl nad zlato. Na konci 13. století je totiž založila Vyšehradská kapitula na prastaré dálkové cestě, později zvané Zlatá. Po Zlaté stezce se však do Čech nepřiváželo zlato, ale právě sůl. Městská práva obdržely Prachatice v roce 1323. Během 14. století získaly důležité privilegium dovozu a prodeje soli z Bavorska. V roce 1420 Prachatice dobyl a vyplenil Jan Žižka z Trocnova. Husité je pak drželi až do roku 1436. 16. století přineslo městu nebývalý rozkvět díky solnému monopolu, trhům a přízni tehdejším majitelů – Rožmberků. Bohatství se projevilo v honosné výzdobě měšťanských domů a okázalém životě zdejších měšťanů. A tak nebylo divu, že Prachatice v roce 1601 získal císař Rudolf II. a povýšil je na královské město. Za účast v protihabsburském povstání měšťané o většinu výsad přišli. V roce 1692 byl obchod s bavorskou solí zakázán, město přišlo o tradiční zdroj příjmů a jeho význam začal upadat. Stalo se však to, co se stalo v mnoha jiných podobných příkladech. Stagnace zabrzdila přestavby, město se zakonzervovalo téměř ve své původní podobě a uchovalo si svůj goticko-renesanční vzhled dodnes. Mnoho domů padlo sice za oběť požáru v roce 1832, Prachatice však i tak patří k nejkrásnějším městům v Čechách.[/] Prohlídku zdejší památkové rezervace začneme na Velkém náměstí. Čekají tu na nás mimořádně hodnotné renesanční domy ze 16. a počátku 17. století. Opravdovým překvapením je však Stará radnice čp. 1 z roku 1571. Fasádu budovy pokrývá sgrafitu podobné chioroscuro. Malby pranýřují dobové soudnictví a městské rady. Prachatičtí si později postavili radnici novou. Stalo se tak v letech 1902 až 1903. Nečekejte ale žádnou moderní stavbu, prachatičtí ji v duchu tradice postavili v novorenesančním slohu.[/] Mezi mnohými domy pokrytými sgrafitem si naši pozornost zaslouží také Stitrův dům čp. 13 s alegorickými postavami českých panovníků ve sgrafitové výzdobě, kde nalezneme Prachatické muzeum. Kašna na náměstí upoutá renesanční sochou spravedlnosti z roku 1582. Renesanční domy na nás však nečekají jen na náměstí, ale i v postranních ulicích. Stojí za to si město prohlédnout opravdu dokonale. V jednom z renesančních domů nalezlo svůj příbytek muzeum krajky. Tolik krajek jako zde, by jsme jinde asi těžko hledali.[/] Kromě krásných malovaných domů nalezneme kousek od náměstí farní kostel svatého Jakuba. Kostel je gotický, presbytář pochází z 2. poloviny 14. století, síňové trojlodí bylo dokončeno kolem roku 1570. Báň jižní věže si zachovala podobu, kterou jí vtiskla přestavba po roce 1832.[/] Město si doposud uchovalo převážnou část svých hradeb. Po nedávné rekonstrukci nás provede po hradbách nově vybudovaný informační okruh. Kromě zbytků vlastních hradeb na nás při prohlídce čeká bašta zvaná Helvít a mohutná gotickorenesanční Dolní brána, zvaná Písecká, s rožmberským jezdcem na fasádě a výstavní síní uvnitř. [/] Protiklad překrásnému jádru města tvoří prachatická předměstí, ta totiž povětšině ustoupila socialistické zástavbě. Jelikož asi málo kdo z nás hodlá obdivovat nevzhledné paneláky, musíme za dalšími památkami o něco dále z vlastního města. [/]
Okolí Prachatic
Severním směrem nás čekají původní Prachatice, dnes nazývané Staré Prachatice. Osada se na tomto místě rozkládala snad již v desátém století, později se však její poloha ukázala pro další vývoj nevyhovující a tak vzniklo opodál město nové. Starým Prachaticím dominuje dodnes románský kostel svatého Petra a Pavla, později několikrát upravovaný.[/] Nad městem nás jistě upoutá vysoký a rozlehlý vrch Libín. 1096 metrů vysoký Libín je nejvyšším vrcholem Prachatické hornatiny. Na vrcholu se nachází 27 metrů vysoká kamenná rozhledna z roku 1883 s turistickou chatou. Rozhledna nabízí vynikající kruhový výhled, za dobrého počasí dohlédneme až do Alp. Na vrchol Libína nás dovede silnička.[/] Prachatice jsou také možným výchozím bodem k několika výletům. Na první se vydáme po modré turistické značce východním směrem. Značka nás přes Nebahovy dovede po 11 kilometrech do Lhenic. Městečko patřilo původně klášteru ve Zlaté Koruně. V minulosti proslulo především ovocnářstvím. Nalezneme zde gotický kostel přestavěný v letech 1734 až 1740 a renesanční zámek ze začátku 17. století.[/]
Přes Netolice na zámek Kratochvíle
V Lhenicích opustíme modrou turistickou značku a vydáme se po červené přes Hrbov do Netolic. Starobylé město se rozkládá na přechodu známých Zbudovských Blat v Šumavském podhůří. Netolice nejsou příliš velkým městem, spíše jen malým městečkem, jejich historie však sahá do opravdu pradávné minulosti. Původně měly být sídlištěm kmene Netoliců. Později, v roce 981, zde podle Kosmovy zprávy měli pomezní hrad Slavníkovci. V 16. století zajišťovala městu rozkvět a blahobyt Zlatá stezka, roku 1619 byly však dobyty a zničeny vojskem generála Dampiéra. V 18. století město proslulo trhy a chovem koní a dobytka.[/] Na pravoúhlém náměstí nás čeká několik pozdně gotických, renesančních a barokních domů. V tom nejhezčím, Kudrnově domě, nazývaném také Rožmberský, ze 16. století, je dnes umístěno Městské muzeum s národopisnou expozicí. Ve městě nalezneme také dva kostely. Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie na náměstí je původně gotický, vysvěcen byl v roce 1284, zbarokizovaný po roce 1648 a v 18. století. Filiální kostel svatého Václava pochází z doby před rokem 1300, přestavovaný byl ve 14. až 18. století. Dodnes se v jeho interiéru zachovaly gotické nástěnné malby. Zdejší památky si také můžeme projít po malé naučné stezce. Netolice jsou velmi půvabným městem, které si v mnohém nezadá s daleko známějšími jihočeskými centry, proto delší procházka stojí rozhodně za námahu. Na okruhu nás mimo již uvedené památky čeká budova pozdně klasicistního děkanství z 19. století, ale především Přemyslovské hradiště na vrchu Svatý Ján. Dodnes se tu uchovaly valy, buduje se tu archeopark.[/] Z Netolic je to co by kamenem dohodil na zámek Kratochvíli. Dovede nás sem opět modrá turistická značka. Proslulý zámek si pouhé 3 kilometry severozápadním směrem od Netolic nechal vybudovat sám Vilém z Rožmberka. Za stavitele si vyvolil Baltazara Maggiho z Arogna. Stavba je vzácně dochovanou ukázkou typického vlašského kasina, panského letního sídla z doby renesance. O štukovou výzdobu se postaral Antonio Melani, malby s náměty z antické mytologie jsou dílem Jiřího Widmanna. Zdejší Zlatý sál patří k nejcennějším renesančním interiérům dochovaným v Čechách. V zámku sídlí expozice českého loutkového filmu s díly Jiřího Trnky, Karla Zemana, Hermíny Týrlové a dalších. Zámek obklopuje půvabná renesanční zahrada ze 16. století. Z Kratochvíle se můžeme vydat po silnici přes Hracholusky zpět do Prachatic.[/]
Za mistrem Janem Husem
Na další výlet se vydáme z Prachatic po červené turistické značce do nedalekého Husince. Asi většina z nás Husinec zná především ze stránek dějepisu, neboť město a letovisko nad řekou Blanicí je údajným rodištěm Mistra Jana Husa. Na toho tu dodnes upomíná dům čp. 36, kde se podle tradice narodil, a pomník na náměstí od Karla Lidického. V domě čeká na naši prohlídku Husův památník. Z dalších památek v Husinci stojí za zmínku gotický farní kostel ze 14. století, později zbarokizovaný a radnice s pozdně gotickým portálem ze 16. století.[/]
Vlachovo Březí
Z Husince povedou naše další kroky po silnici do Vlachova Březí. Městečko získalo svůj název po rytíři Vlachovi z rodu Malovců. Na náměstí nalezneme kostel, původně gotický, v období raného baroka (1659 – 1669) však zcela přestavěný, v roce 1785 doplněný kaplemi. Nedaleko kostela se nachází raně barokní zámek ze 17. století, který však není veřejnosti přístupný. Na městském úřadě nalezneme pamětní desku stavitele Jakuba Bursy, který byl právě ve Vlachově Březí v roce 1831 přijat do zednického cechu. Bursa je známý stavitel jihočeského baroka a tak si určitě nenecháme ujít díla, která jej zde dodnes připomínají. Krom hřbitovní branky je to především křížová cesta nad hřbitovem na okraji města. Vlachovo Březí inspirovalo Jana Nerudu k sepsání prostých motivů.[/]
Hoštice tentokrát Šumavské
Z Vlachova Březí nás silnice odvede do Šumavských Hoštic. Zdejší farní kostel je původně gotický, přestavěn byl roku 1748 barokně F. Fortinem. Dřívější hostinec je dílem již zmíněného stavitele Jakuba Bursy, vybudován byl v roce 1846. Ze Šumavských Hoštic se přesuneme na Vimpersko.
