Pecka a okolí
Malebně zasazený do krajiny krkonošského podhůří vytváří hrad Pecka líbivou kompozici, lahodící oku nejen obdivovatelů syrovosti středověkého stavitelství. Blížíme-li se k Pecce po silnici od Nové Paky, ohromí nás majestátnost, s jakou se tento hrad vypíná nad údolím řeky Javorky. Pohybujeme-li se po silnici směřující na Pecku z druhé strany, tedy od Dvora Králové, nad Vidonicemi a zvláště pak v místech, kde se odbočuje na Kal, se nám při dobré viditelnosti zjeví impozantní panorama Krkonoš, zatímco při pohledu více k severozápadu se otevře náramný výhled na roztomile oblé kopečky krkonošského podhůří, na jednom z nichž se rozkládají pozůstatky kdysi slovutného hradu Pecka. [/]
Hrad Pecka
Hrad Pecka byl postaven pravděpodobně na počátku 14. století některým pánem z Vartemberka a v držení tohoto rodu setrval až do konce 15. století. V písemných pramenech se hrad prvně připomíná roku 1322 jako majetek Budivoje z Pecky. V podhradí, tedy na severním a východním svahu hradební hory, vznikla osada, která zřejmě měla původně sloužit především potřebám hradu. Výhodná poloha této osady však zajišťovala možnost urbanizačního i ekonomického rozvoje sídliště a tak zde bylo záhy již někdy ve 14. století lokováno město, o němž se prameny prvně zmiňují roku 1382. Ve 14. století je na Pecce doložena také existence kostela a fary, ovšem dnešní podoba místního kostela sv. Bartoloměje pochází až z let 1748-1758. [/]
Pecka byla ve středověku pravděpodobně velmi pevným hradem, neboť jej za husitských válek v roce 1432 po sedm měsíců marně obléhalo sirotčí vojsko. Konflikt vyřešil nakonec majitel peckovského zboží Jarek ze Železnice tím, že uzavřel se sirotky smlouvu a povolil na svém panství přijímání pod obojí. Lze usuzovat, že původní dispozice středověkého hradu byla podélná dle tvaru temene kopce, na němž byl vystavěn. Hrad byl zajištěn štítovou zdí, před níž byla předsunuta mohutná okrouhlá věž. Druhá, o něco menší analogická věž byla vevázána do východní obvodové hradby. Výrazná flankovací schopnost obou věží umožňuje předpokládat, že se jedná o jeden z prostředků aktivní obrany, což vyvolává domněnku, že Pecka patřila mezi stavby tzv. bergfritového typu. Zbytky nejstaršího paláce lze rozpoznat v mnohokráte přestavované jižní části hradu, kde byla vyhloubena i studna.[/]
Ovšem nejvíce proslavil Pecku Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, který se roku 1603 oženil s majitelkou tohoto panství Barborou Mířkovou z Tropčic. Když Barbora roku 1607 při druhém porodu zemřela, majetek přešel zcela do jeho vlastnictví. Harant se na Pecce usadil trvale a pokračoval v přestavování a rozšiřování hradu a velikým nákladem jej vyzdobil i v interiéru. Za jeho správy byl hrad rozšířen o renesanční palácovou část, načež se v soudobých pramenech objevuje označení Pecky dokonce jako zámek. Kryštof Harant byl osobností v pravém slova smyslu renesanční. Byl spisovatelem, intelektuálem, cestovatelem, hudebním skladatelem, dobrodruhem, vojákem i politikem, přesto se však jeho jméno nejvýrazněji zapsalo do českých dějin v souvislosti s jeho aktivní účastí na povstání českých stavů v letech 1618-1620. Když se po bitvě na Bílé hoře zvedla vlna zatýkání a konfiskací, byly i jeho dny sečteny. Zatknout jej osobně přijel na hrad Pecka sám Albrecht z Valdštejna. Harantův pestrý a dobrodružný život byl ukončen spolu s dalšími 27 českými pány na popravišti rukou kata Mydláře na Staroměstském náměstí dne 21. června 1621. Zemřel jako poslední ze tří popravených příslušníků vyšší šlechty. Popravě přihlížel i jeho přítel z exotických cest Heřman Černín z Chudenic, který stál v době českého stavovského povstání v opačném táboře a záhy po této události se oženil s čerstvou vdovou, Harantovou druhou ženou Annou Salomenou.[/]
Po Harantově smrti se majitelkou panství stala Anna Salomena, která jej však roku 1624 prodala Albrechtovi z Valdštejna. Ani Valdštejn statek dlouho nepodržel, roku 1627 jej věnoval nově založenému kartouzskému klášteru ve Valdicích. Převoři z Valdic vládli a občas i sídlili na Pecce až do roku 1782, kdy byl kartuziánský klášter ve Valdicích za josefínských reforem zrušen a hrad Pecka i s příslušenstvím byl připojen k náboženskému fondu. Už za správy Kartuziánů pozbýval hrad svého významu, udržován byl jen ve stavu nejpotřebnějším a po roce 1782 byl odsouzen k zániku docela. Neobývaný hrad značně chátral a navíc byl postupně rozebírán, neboť kamení z jeho zdí bylo dobrým stavebním materiálem pro výstavbu domů v městečku. Tak byl ponejprv rozbořen starý palác na jižní straně proti bráně a když roku 1813 sebrala silná vichřice střechu nad východním křídlem hradu, byla zničena i tato část.[/]
Roku 1824 zakoupil Pecku hrabě Ferdinand z Trauttmansdorffu, který měl v úmyslu z pozůstalého západního renesančního paláce učinit své letní sídlo. Pro velké náklady na rekonstrukci však od svého úmyslu upustil, přesto alespoň opatřil tento palác novou střechou. Obrovskou zkázu přinesl hradu deset dní trvající požár v roce 1830, který zničil takřka vše. Ani další osud k němu nebyl milosrdnější. O stavbu už majitelé nejevili vůbec zájem a tak pracoval zub času, povětrnostní podmínky a také nenechavé ruce lidí, kteří jeho zdi nadále postupně rozebírali. Velmi neutěšený stav této památky přiměl roku 1920 Městský úřad v Pecce k zažádání o udělení hradu pod jeho ochranu a dohled. Roku 1921 vláda ČSR přislíbila pomoc k jeho záchraně a zemský památkový úřad vyslal do Pecky komisi, aby zjistila stav zříceniny a navrhla další postup záchranných prací. Po této události se Karel Jan Ferdinand z Trauttmansdorffu rozhodl věnovat zdarma zříceninu hradu i s pozemky k němu přináležejícími městečku Pecka. Záhy se rozběhly záchranné práce zaměřené na konzervování hradního zdiva. Do krytých prostor bylo posléze umístěno městské muzeum. Dnes kromě stálé expozice a výstavních prostor je hrad využíván rovněž k pořádání četných kulturně společenských akcí. [/]
Okolí Pecky
Okolí Pecky je jak stvořené pro romantické vycházky, a to v jakékoli roční době. Najdeme tu spoustu maličkých vesniček, v jejichž zástavbě můžeme stále pozorovat dovednost našich předků, s kterou budovali své jednoduché a přitom tak nesmírně útulné příbytky, za horkých letních dnů bezesporu oceníme příjemný stín okolních lesů, ovšem obzvlášť nás nadchnou dlouhé procházky po rozlehlých stráních s nádhernými výhledy do kraje. Vždyť je zde skutečně na co se dívat.[/]
Jeden takový skvostný výhled se otevírá již ze samotného peckovského hradu. Není od věci si na chvíli posedět na lavičce v březové aleji pod hradem a vychutnat si pohled na údolí Javorky, protější svahy v okolí Nové Paky či na severu vystupující vrcholky Krkonoš. Ovšem nejhezčí výhledy v okolí nabízejí vyhlídky v blízkosti půvabných vesniček Arnoštov a Horní Javoří. Asi půl kilometru od Arnoštova, v nadmořské výšce 531 metrů, se nachází jeden z nejpůsobivějších rozhledových míst v Podkrkonoší označovaný jako Krkonošská vyhlídka.[/]
Krkonošská vyhlídka a další výhledy
Od kraje lesa vyhlížíme na Hořické chlumy, Lázně Bělohrad a Miletínsko, jihozápadním směrem na Trosky a Prachovské skály, na západě vystupuje Ještědsko-kozákovský hřbet. Severozápadním směrem se odtud otevírá výhled na Novopacko a Staropacké hory, k severu se na obzoru vynoří Čistecká hůra v pozadí s impozantním horizontem Krkonoš, na severovýchodě se při dobré viditelnosti objeví Rýchory a výhledu k východu dominuje vrch Zvičina. Jiné velmi půvabné zákoutí uzříme, sestoupíme-li z Horního Javoří do malebného údolí vyhloubeného řekou Javorkou a jejími přítoky, v němž se nachází půvabná víska Dolní Javoří. Opouštíme-li Krkonošskou vyhlídku po modře značené turistické stezce, projdeme půvabnou vískou Bukovina a vstoupíme do bukového lesa rozkládajícím se na hřebenu zvaném Hůra, uzavírající Bělohradskou pahorkatinu při jejím severním okraji. V okamžiku, kdy vyjdeme z Hůry na jejím opačném konci, otevře se nám další půvabný výhled, tentokrát již trochu omezený nižší nadmořskou výškou, a to na pahorkatinu v okolí Lázní Bělohradu, ohraničenou hradbou Hořických chlumů.[/]
Výlety okolo Pecky
Pokud chceme pojmout návštěvu Pecky jako celodenní výlet, i tehdy se nám nabízí spoustu možností, neboť z Pecky vedou značené turistické trasy na všechny světové strany. Lákavá je zajisté příjemná cesta líbeznou podkrkonošskou krajinou z Pecky na Zvičinu, jež prochází přes Kal, vesničku, kde se setkáme se zajímavou lidovou architekturou, zvláště pak s nádhernou stavbou zdejšího roubeného mlýna. Jiná varianta výletu nás zavede z Pecky na opačnou stranu, a sice do Nové Paky. Sestoupíme-li po zelené turistické značce od hradu do údolí, čeká nás stoupání k půvabnému, i když poněkud zchátralému stupenskému kostelíku sv. Máří Magdaleny. Tento kostel stojí na exponovaném místě nad obcí Stupnou, od něhož je pěkný výhled na městečko Pecka. Směrem k západu se nám na protější stráni zjeví podivuhodné, poněkud nepřirozeně seskupené „ghetto“ novodobých roubených stavení, vystavěné holandskými investory v katastru obce Stupná. Ani svoji novotou či snad právě pro ni však tyto novodobé roubenky nemohou konkurovat kráse četných starobylých roubených staveb, s nimiž se setkáváme v jádru této obce. Stupná se rozkládá v údolí, jež vyhloubil potok Zlatnice, nazvaný podle výskytu zlata, které se v něm a v nedalekých stupenských dolech v dobách středověku těžilo. Ovšem to bychom museli na chvíli sejít z turistické trasy nebo si svoji trasu poněkud obměnit, neboť turistické značení míjí Stupnou po jejím spodním okraji a vzápětí vstupuje do chráněného lesního území zvaného Sýkornice.
