Okolím Nové Paky
Nová Paka leží na rozhraní dvou významných turistických oblastí, a sice Českého ráje a Podkrkonoší. Pomyslnou hranici mezi těmito oblastmi bychom v jejím okolí mohli vést po linii Kozákovského hřbetu, který je zde charakterizován výraznými vyvýšeninami Kumburk, Bradlec a Tábor. Bezprostřední okolí Nové Paky však již má ryze podhorský charakter, je to území, jež bylo formováno v souvislosti s prvohorním variským vrásněním, při němž vznikaly Krkonoše. Koncem geologického období zvaného devon a počátkem následujícího permu se v této oblasti vymodelovala půvabná krajina oblých vyvýšenin, mnohonásobně rozbrázděná hlubokými údolími potoků. Zřetelněji z ní vystupují mohutné melafyrové žilné vyvřeliny, jež dominují území mezi Starou Pakou a Horkami a přecházejí ve vrchy studenecké. Z těchto melafyrových sopečných útvarů vyniká Poštmistrův kopec při západním okraji Nové Paky, ale především Staropacké hory, na něž na východě navazuje Levín, Kozinec a Čistecká hůra, útvary v krajině lehce rozpoznatelné pro svůj charakteristický tvar náhorních planin. Velmi zajímavým jevem je specifické složení půdy na Novopacku, které se projevuje typickou rudočervenou barvou, a proto bývá tato půda nazývána červinkou.[/]
Nová Paka
Nová Paka je půvabné podhorské město, které se rozkládá v členité údolní sníženině potoka Rokytky na severní, čili krkonošské straně hřbetu táhnoucího se od Kozákova. Jeho počátky jsou pravděpodobně spojeny s pány z Vartemberka, majiteli nedalekého hradu Kumburk. Ti zde zřejmě někdy ve 14. století založili při staré obchodní stezce vedoucí do Slezska poddanské městečko přináležející ke Kumburskému panství. Prvně je Nová Paka připomínána spolu s farním kostelem sv. Mikuláše roku 1357, dnešní podoba kostela však pochází až z roku 1872, kdy byl tento kostel přestavěn v novogotickém stylu. V roce 1655 založila tehdejší majitelka Kumburského panství Marie Eva z Tiefenbachu na místě starobylého mariánského kostela na svahu nad novopackým náměstím paulánský klášter, k němuž byl v letech 1709-1724 přistavěn snad dle projektu Kryštofa Dientzenhofera monumentální barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je chloubou a dominantou Nové Paky dodnes. Velmi cenná je rovněž vnitřní výzdoba tohoto kostela, kde nalezneme fresky od J. Kramolína, obrazy od P. Brandla, J. Zeleného či J. Führicha. V roce 1785 při josefínských reformách byl však novopacký paulánský klášter zrušen, stal se majetkem náboženského fondu a v roce 1872 byla do prostor bývalého kláštera umístěna nemocnice. [/]
Skutečnou raritou Nové Paky je řeckokatolický kostelík z 18. století, umístěný na Husově kopci při východním okraji města. Tento kostelík zakoupil roku 1930 v Obavě na Podkarpatské Rusi novopacký továrník Otto Kretschmer, nechal jej rozebrat a převézt do Nové Paky, kde byl kostelík opět sestaven a umístěn v zahradě Kretschmerovy vily. Po druhé světové válce byla vila konfiskována a posléze v ní byl zřízen domov důchodců. V současné době je tato nemovitost navrácena do soukromého vlastnictví potomkům původního majitele.
Hovoříme-li o zajímavostech Nové Paky, nesmíme se opomenout zmínit o novorenesanční stavbě, tzv. Suchardově domě, ve kterém je dnes umístěno novopacké muzeum. Suchardův dům byl vystavěn v roce 1896 a jeho výjimečnost spočívá především v jeho vnějškové výzdobě, již tvoří figurální sgrafity dle kartonů Mikoláše Alše a plasticky od členů novopacké umělecké rodiny Suchardů. Z této rodiny vzešli slavní sochaři Antonín a Stanislav Sucharda, ale také řezbář Vojtěch Sucharda, jehož práci známe především z pražského staroměstského orloje. Do této rodiny náležela rovněž malířka Anna Suchardová, jež se provdala za jiného slavného malíře Cyrila Boudu. Z Nové Paky pocházel také sochař a profesor Akademie výtvarného umění Bohumil Kafka či malíř Josef Tulka, jenž je autorem pěti lunet v Národním divadle. [/]
Spiritismus na Novopacku
Nová Paka je známá také jako město spiritistů. Spiritismus, který se v Čechách rozšířil po roce 1880, nalezl největší počet svých stoupenců právě v oblasti Podkrkonoší. V četných novopackých domácnostech po večerech zasedali ke spiritistickým seancím za účelem vyvolat kontakt se záhrobím. Na otázky zúčastněných většinou odpovídal hlas zemřelého prostřednictvím média. Často mělo médium i svého spřízněného ducha, který se nechával pravidelně ze záhrobí vyvolávat. Duch se za výjimečných okolností mohl dokonce zhmotnit, popřípadě pohybovat předměty či je nechával zmizet. Některá média podávala i jasnovidectví, telepatii či telekinezi. Jinou formou komunikace byly tzv. spirituální kresby, které médium kreslilo v transu. Dnes jsou tyto medijní kresby k vidění v místním muzeu.[/]
Okolí Nové Paky
Okolí Nové Paky nabízí mnoho možností k příjemným odpočinkovým procházkám, ale také k náročnějším výletům. Krása tohoto kraje spočívá především v bohaté členitosti podhorské krajiny, nabízející na mnohých místech půvabné rozhledy po okolí. Jedním takovým velmi příjemným vycházkovým místem poblíž Nové Paky je chráněné lesní území zvané Sýkornice. Nachází se na svazích nad Vrchovinou, Stupnou a Štikovem při východním okraji Nové Paky a prochází jím zelená turistická značka směřující z Nové Paky kolem stupenského kostelíka do Pecky. [/]
Novopacké vodopády
Součástí tohoto chráněného území jsou také tzv. novopacké vodopády. Pro návštěvníky neznalé místního okolí je třeba upozornit, že cesta k vodopádům uhýbá ze zelené turistické značky a má vlastní značení drobnými, snadno přehlédnutelnými dřevěnými šipkami, proto je třeba bedlivě sledovat značenou stezku, jež by se nám mohla záhy ztratit ve změti lesního porostu. Novopacké vodopády leží v místech, kde se na pravostranném přítoku řeky Zlatnice zařízl do permských hornin nehluboký kaňon, na jehož dně vznikly v hornině dvě hrany (lavice) tvořící vlastní vodopády. Horní lavice při okraji lesa je vysoká 4 metry a zhruba o 80 metrů níže v roklině se nachází větší z vodopádů, jehož výška dosahuje 8 metrů. Ovšem nepočítejme s ohromujícím zážitkem z vodní tříště padající ze skály, atraktivní podívanou poskytují tyto vodopády pouze v době tání či ve vlhkých ročních obdobích.[/]
Kozinec
Velmi lákavým cílem je pro výletníky zajisté vrch Kozinec. Tento táhlý plochý hřbet se vyznačuje třemi vrcholky, z nichž nejvyšší dosahuje výšky 607 metrů nad mořem, a díky lesním průsekům poskytuje možnost výhledu na velkou část Podkrkonoší a na panorama Krkonoš. Kozinec je přístupný z různých stran, nejschůdnější je však zpevněnou polní cestou, která odbočuje z hlavní silnice nad obcí Horka u Staré Paky. V nedávné době byla na jednom ze tří vrcholů Kozince vystavěna ocelová telekomunikační věž, na níž byl zbudován vyhlídkový ochoz s kruhovým rozhledem, ovšem pro veřejnost bohužel nepřístupný. Přes návrší Kozince prochází zelená turistická značka směřující na jednu stranu do Horek a dále až na vrchol Čistecké hůry, který je však zcela zalesněný, takže je zde jakýkoli výhled znemožněn. Na druhou stranu sbíhá stezka z Kozince do sedla Veselka nad Levínskou Olešnicí, odkud vede zadem do Nové Paky a vyúsťuje v Desateru za klášterním kostelem. [/]
Levín
Sedlem Veselka je hřbet Kozince oddělen od sousedního vrchu Levína, který má rovněž podobu náhorní plošiny. Na severním okraji Levína nad obcí Levínská Olešnice stával kdysi středověký hrad, založený patrně již na konci 13. století, první zmínka o něm hovoří roku 1333. Tento hrad byl však již v 16. století pustý a dnes se z něho zachovaly pouze nepatrné pozůstatky v podobě zalesněných valů. Vrch Levín je také největším nalezištěm drahých kamenů v okolí Nové Paky. Polodrahokamy vznikaly v drobných dutinách, které se utvořily ve vyvřelé melafyrové lávě, jež po proniknutí na povrch rychle ztrácela plyny, a které byly v postsopečném období vyplněny chalcedonovou hmotou. Levínské acháty patří mezi nejhezčí u nás. Základ tvoří modravý chalcedon a v něm jemná soustředěná kresba, vzácně se vyskytuje i její červené či nažloutlé zbarvení. Vedle achátů zde nalezneme také ametysty, ale i záhnědy a křišťály. Jaspisy jsou na Levíně vzácné, jsou-li, mají krásně intenzivní zelené a červené barvy. Četné nálezy drahých kamenů vedly k shromažďování mnohých soukromých sbírek. Jedna z nich, a sice sbírka Františka Záveského, se stala v roce 1952 základem k založení novopacké Klenotnice drahých kamenů, v jejíž zajímavé geologické expozici jsou k vidění vedle vzácných nerostů rovněž zkameněliny nalezené v okolí města. Naproti budově Klenotnice je vedle Suchardova domu ve vitríně vystaven unikátní exponát, 8,5 m dlouhý zkamenělý strom o průměru 1m a stáří asi 250 miliónů let. Návrší Levína plynule přechází ve hřeben Staropackých hor, což je výrazný, asi 3 kilometry dlouhý hřbet, zvedající se nad obcí Stará Paka. Také Staropacké hory jsou tvořeny permskými melafyrovými vyvřelinami a mají tvar náhorní plošiny. Nejvyšším bodem tohoto hřbetu je Staropacká hora při jihozápadním okraji s nadmořskou výškou 578 metrů. Na jejím západním úbočí je vybudována sjezdovka s lyžařským vlekem. Odsud podobně jako z některých jiných míst Staropackých hor se rozevírá překrásný výhled do okolí.[/]
Máchova stezka
Jedním z nejoblíbenějších výletních míst v okolí Nové Paky je Máchova stezka, stoupající při západním okraji Nové Paky nad zdejší sjezdovkou na zalesněný hřeben Poštmistrova kopce a pokračuje po hřebenové cestě do Brda a dále až ke Kumburku. Z této hřebenové cesty se nám rozevírají opět úžasné výhledy, tentokrát k jihu na Jičínskou pahorkatinu, z níž zřetelně vystupuje vrch Veliš, Zebín a hřbet Prachovských skal, na severu se zvedá úžasné panorama Krkonoš, pod nímž se romanticky vlní krajina krkonošského podhůří. Na svazích pod Kumburkem se pak nalézají další půvabné vesničky, jejichž krása spočívá především v jejich umístění v terénu a zdejší lidové architektuře. Sejdeme-li po jižním úbočí Kumburku, staneme v osamělé osadě Zboží. Odtud se můžeme vydat do Úbislavic či zkratkou po polní cestě do Štěpanic a přes Českou Proseč, kolem rybníka sv. Mikuláše a dále přes Zlámaniny se vrátit zpátky do Nové Paky.[/]
Jižní oblast Novopacka
Jižní oblast Novopacka má trochu jinou tvářnost než její severní část. K jihozápadu vede z Nové Paky hlavní silnice směřující do Jičína, která za obcí Kumburský Újezd začíná výrazně klesat. V okamžiku, kdy sjíždíme kopcem místně zvaným Babák, opouštíme oblast Podkrkonoší a vstupujeme do Jičínské pahorkatiny. Jižní okolí Nové Paky tvoří zalesněný svah prudce klesající do Bělohradské pahorkatiny. Tato oblast je také znatelným geologickým předělem. Druhohorní moře, jež dosahovalo až k úpatí tohoto svahu, zde utvořilo hranici křídového útvaru, která je přibližně určena linií vedoucí od vrchu Na zámkách k v lesích schované obci Pustá Proseč, Valdov, Uhlíře a po jižním úbočí Hůry k Vřesníku. Na této linii se také setkáme s četnými třetihorními čedičovými vyvřelinami. Největší počet těchto vyvřelin nalezneme v okolí Valdova a Lánů, avšak většina z nich je jen nevýrazná, mající pouze tvar pahorku s četnými čedičovými fragmenty v polích. Nejsilnějším a také nejznámějším projevem třetihorního čedičového vulkanismu je vyvřelina rozkládající se na východním okraji obce Hřídelec, zvaná též Hřídelecká hůrka. Rozsáhlým narušením těžbou čediče a samovolným uvolněním výplní v ní vznikly dutiny připomínající pseudokrasové jeskyně, ovšem i přes to si Hřídelecká hůrka dodnes uchovává svůj typický kuželovitý tvar. Z těchto míst se rozevírá krásný výhled na Bělohradskou pahorkatinu, ohraničenou na jihu pásmem hořických Chlumů.
