Novoborsko
Začínáme v Novém Boru
Nový Bor – město, kde na nás nejen dýchne žár sklářských pecí, oslní nás šikovnost a prosperita dřívějších obchodníků se sklem, udiví zručnost místních rytců, brusičů a malířů skla, ale kde také budeme žasnout nad malebností množství kopců, kopečků, vrchů a kup, které druhé nejmladší město českolipského okresu obklopují. Než se však vydáme pokochat se úžasnými výhledy či prodírat se často zachovalými původními smíšenými nebo listnatými lesy, zaslouží si naši pozornost město samotné.[/]
Od poloviny 18. století se ve městě soustřeďovalo zpracování skla z okolních hutí a také obchod sklářskými výrobky. Už roku 1754 se v Novém Boru ustavila první kompanie obchodníků se sklem, která působila až do roku 1835 a pomohla městu získat světovou sklářskou proslulost. Současnost i historii sklářství na Novoborsku nám zprostředkuje sklářské muzeum, které dnes sídlí v empírové budově z roku 1804 v severovýchodní části náměstí. [/]
Na náměstí jsou v podstatě soustředěny všechny historické dominanty města. Naproti muzeu stojí barokní dvoupatrová obdélníková budova s mansardovou střechou, bývalá panská sýpka, kde v současnosti sídlí městský úřad. V protilehlém rohu náměstí se nachází významná secesní budova z roku 1904, sídlo pošty. Naši pozornost samozřejmě upoutá i pozdně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie postavený v letech 1747–1749 a o 40 let později přestavěný do dnešní podoby stavitelem J. V. Koschem. [/]
Na mnoha místech se ve městě dochovaly empírové městské domy, obvykle patrové stavby z doby kolem roku 1800 a z 1. poloviny 19. století, zděné či s dřevěným patrem, zdobené kamennými portály s dekorem.[/]
Pokud jsme již zhlédli všechny architektonické skvosty a dostatečně se nechali unést křehkou skleněnou krásou, pak vzhůru do hor a do skal. Ke sklu, historii a architektuře se opět brzy dostaneme.[/]
Vzhůru na Klíč
Naše první výprava nemůže vést nikam jinam než na jeden z nejhezčích kopců v Česku vůbec, na Klíč. Tato ukázkově kuželovitá a strmá znělcová kupa je jednou z hlavních krajinných dominant Lužických hor. Již z nejbližšího okolí Nového Boru uvidíme rozsáhlé suťové pole a až 60 m vysokou skalní stěnou, které dodávají hoře alpský ráz. Potkáme-li na suťovém poli kamzíka (ti byli v Lužických horách vysazeni na počátku minulého století a výborně se aklimatizovali), iluze bude dokonalá. Vysokohorský charakter Klíče je v létě umocněn výskytem vzácných druhů rostlin považovaných za glaciální relikty (pozůstatky z doby ledové) – hvězdnice alpská, kapradinka skalní či česnek pažitka horský – nebo horských druhů bezobratlých živočichů vyhledávajících sutě. V zimě nás pak okouzlí mohutné ledopády „stékající“ ze skalní stěny. Odměnou za výstup až na vrchol nám bude překrásný panoramatický rozhled na Lužické hory, Ještěd, Ralskou pahorkatinu, České středohoří i vzdálené kopce v Německu. Za jasného počasí je vidět i Jizerské hory a Krkonoše.[/]
Z Nového Boru do Cvikova
Na východ se z Nového Boru vydáme do nedalekého města Cvikova. Pokud se nebudeme přesunovat po silnici, ale vydáme se pěšky po zelené značce, čeká nás příjemná cesta lesem a skalami. Zhruba po třech kilometrech se octneme u Havraních skal. Je to skupina sedmi pískovcových skalních věží až 20 m vysokých. Některé skály vyčnívající nad okolní stromy umožňují výhled do okolí. Roku 1829 nechal hrabě Karel Kinský zpřístupnit vrcholovou plošinu nejvyšší skály vytesaným schodištěm, které je však dnes již ve velmi špatném stavu. Podle místní pověsti představují Havraní skály za trest zkamenělé průvodce zlého rytíře, který tu pronásledoval nevinnou dívku. Podobná pověst se váže i k nedaleké Panenské skále. Odtud se vydáme na sever dvoukilometrovým Údolím samoty, potom se cesta stočí na východ a za chvíli nás dovede do Cvikova. Významnou církevní památkou města je trojlodní kostel sv. Alžběty, původně gotická stavba ze 14. století, stojící jižně od náměstí. Kostel byl mnohokrát přestavován. Poslední zásadní úpravy jsou z 18. století. Ze Cvikova určitě stojí zato vydat se na nedaleký severovýchodně položený Křížový vrch. Na vrcholu stojí kamenná kaple Božího hrobu z poloviny 19. století, v současné době zrekonstruovaná, ale prázdná. Původní kaple, dřevěná, pocházela ze 30. let 18. století. V té době také započala stavba kapliček zastavení křížové cesty podél cesty ke kapli. Ty, stejně jako poutní místo na vrcholu, zažily od té doby několikrát období chátrání a rekonstrukcí. Díky té poslední z 90. let 20. století zde dnes stojí v lipové aleji všech 14 kaplí křížové cesty se zasklenými plastickými výjevy i větší výklenková kaple na úpatí s reliéfem Krista na hoře Olivetské pocházející údajně z roku 1732.[/]
Za Sklářskou tradicí
Zajímavá bude jistě i cesta z Nového Boru na západ, kde na nás čeká další světoznámé středisko českého sklářství, Kamenický Šenov. Než se tam však dostaneme, projedeme Práchní, která má také dlouholetou historii zušlechťování skla. Mezi Práchní a Kamenickým Šenovem se nikdo z turistů neopomene zastavit na Panské skále, kde sice dnes jen při největší fantazii zaslechneme spěchající kroky princezny Krasomily a krále Miroslava, ale stále můžeme žasnout nad dokonalou pravidelností odkrytých čedičových sloupců. Kamenický Šenov proslul zejména výrobou lustrů a první odbornou sklářskou školou ve střední Evropě otevřenou již v roce 1856. Místní sklářské muzeum sídlí ve starém patricijském domě z roku 1770 stojícím na nároží hlavní silnice poblíž kostela. V roce 1992 byla v Kamenickém Šenově vyhlášena městská památková zóna, jejíž hlavní hodnotou je kostel se hřbitovem a několik malebných patricijských domů v části města nad kostelem. Barokní kostel svatého Jana Křtitele postavil v letech 1715-1718 Petr Pavel Columbani. Vnitřní zařízení je většinou rokokové. Pozoruhodné jsou, jak jinak, také velké skleněné lustry.[/]
Do Polevska hlavně v zimě
Poslední zastávkou při našem putování po Novoborsku bude Polevsko. Pokud se tam vydáme z Práchně po modré značce po hřbetu zvaném Klučky, budou se nám po cestě otvírat kouzelné výhledy na Lužické hory. V severním svahu hřbetu je pozoruhodný opuštěný čedičový lom, jehož stěny jsou tvořeny pravidelně vyvinutými svisle stojícími kamennými sloupy. Polevsko je také obec s bohatou sklářskou tradici i současností. Významnou památkou je kostel Nejsvětější Trojice pocházející ze stejné doby a od stejného stavitele jako kostel kamenickošenovský. Polevsko je malým rájem zimní turistiky, na úbočí Polevského vrchu jsou sjezdovky a v okolních lesích jsou vyznačeny báječné běžecké trasy.
