Dnes je 23.9. a svátek má Berta
Ještě než se vydáme poznávat okolí Nepomuka, řekněme si něco o městě samotném. První písemné zprávy o osadě Pomuku pocházejí z období kolem roku 1177. Již v roce 1254 je Pomuk trhovou vsí a sídlem hrdelního soudu. Doluje se zde zlato a stříbro. Ve 14. století došlo ke sloučení Pomuku a Přesanic v osídlení městského typu, povýšené roku 1413 králem Václavem IV. na městečko. Za vlády tohoto panovníka umírá v Praze mučednickou smrtí i zdejší nejvýznamnější rodák, sv. Jan Nepomucký. Nepomuk se stal před husitskými válkami správním a hospodářským centrem klášterního panství, kterému patřilo na 100 vesnic a další dvě městečka. V roce 1420 byl cisterciácký klášter vypálen husity a klášterní statky se jako císařské zástavy dostaly do rukou Švamberků, kteří vystavěli na Zelené hoře hrad. Za vlády Martiniců (1726–1784) byl Nepomuk povýšen v roce 1730 na město a stal se poutním místem kultu sv. Jana Nepomuckého. Po roce 1989 zde byla tato tradice obnovena.[/]
Mezi nejvýznamnější památky patří kostel sv. Jakuba Většího (v poloze nad silnicí do Plzně v místech bývalé samostatné vsi Přesanice), který založili mniši z cisterciáckého kláštera v pol. 12. stol. Tento původně románský kostel, dnešní presbyterium, byl později přestavěn ve stylu rané burgundské gotiky a rozšířen o bazilikální trojlodí. Vedle se nachází barokní objekt arciděkanství z roku 1678. Směrem k náměstí nemineme poutní kostel sv. Jana Nepomuckého z let 1734–1738. Byl vystavěn podle plánů K. I. Dientzenhofera v místech zbořeného kostelíka sv. Jana Křtitele z let 1639–1654, kde byl již před svatořečením praktikován kult sv. Jana Nepomuckého. Svatyně totiž stojí údajně na místě jeho rodného domu. Dojdeme na náměstí, kde je zachováno několik zajímavých městských domů. V městském muzeu v horní části náměstí je umístněna expozice sv. Jana Nepomuckého a informační středisko. [/]
Okolí Nepomuku
Téměř neopustíme město a na jeho severním konci se již nachází vrata chránící původně zakázané území po celém obvodu slavného kopce Zelené Hory se slavným zámkem. Budeme li mít štěstí, budou vrata otevřena a my můžeme vystoupat na vrchol a vše si prohlédnout. Při pohledu do historie zjistíme, že předchůdcem zelenohorského zámku byl kostel vystavěný na sklonku 13. století nedalekým cisterciáckým klášterem. Cisterciáci zde využili svatovojtěšskou legendu a nepřístupný vrchol sloužil též jako pevnost, ale počátky opevnění nejsou dosud známy. Vrchol byl roku 1419 obsazen husity. Roku 1436 byla Zelená Hora v rukou Hynka Krušiny ze Švamberka. Toho je nutno považovat za hlavního budovatele hradu, který byl centrem obrovského zástavního panství. Roku 1450 přitáhlo k hradu vojsko Jiřího z Poděbrad, ale namísto dobývání se spokojilo s pleněním okolí. Roku 1465 zde byla ustavena Jednota zelenohorská a hrad se opět stal centrem odboje katolické strany. Pro spiknutí proti Habsburkům byla Šternberkům zkonfiskována i Zelená Hora a zastavena Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu. Šternberkům však na Zelené Hoře mimořádně záleželo, a tak Adam ze Šterberka vykoupil zástavní zelenohorské panství zpět roku 1536 a do dědičného držení se mu jej podařilo získat roku 1558. V tomto období proběhla renesanční stavební proměna hradu. S novodobou historií zámku je úzce spjat také nález tzv. „Rukopisu Zelenohorského“. [/]
V 50. letech 20. století byla na zámku zřízena vojenská kasárna technických praporů, tzv. PTP, vlastní zámek již v 80. letech armáda nevyužívala a chátral. Nikomu snad není nutné připomínat slavný román Černí Baroni, který se zde odehrává a který zde byl i zfilmován. Dnes je v majetku obce Klášter, která hledá nové využití. [/]
Rozsáhlý areál leží na výrazném vrcholu asi 2 km severně od Nepomuku. Z původního pozdě gotického hradu je zachována celková dispozice, hradby, první brána se sousední válcovou věží a pozdně gotická jádra budov. Na předhradí stojí v jádře raně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, pozdně goticky a barokně upravovaný. Hrad patří k významným a dosud nedoceněným dokladům pohusitské hradní architektury a také renesančního opevněného sídla. Zámek je mohutná trojkřídlá raně barokní čtyřpodlažní stavba s věží ve východním křídle.
[/]
Po prohlídce se vrátíme zpět k bráně a můžeme pokračovat okolo pověstmi opředeného tzv. Červeného mostu do Kláštera. Jeho současná fasáda plně odpovídá jeho názvu. Podle pověstí měla v těchto místech stát první brána starého cisterciáckého kláštera v Klášteře. Podle jiné pověsti zde došlo v roce 1450 k bitvě příznivců Jednoty strakonické, k nimž patřil majitel Zelené hory Hynek Krušina ze Švamberka a příznivců Jednoty poděbradské vedené Jiříkem z Poděbrad. Pověst vypráví, že při této bitvě teklo tolik krve, že se celý most zbarvil do červena. Tuto událost prý předpověděl slepý mládenec z nedaleké Vísky. Jiřík z Poděbrad zde opravdu se svým vojskem v tomto roce ležel a dal zdejší panství plenit, aby zastrašil nepřítele, který v této neklidné době olupoval obchodníky a řemeslníky jedoucí z Prahy na jarmarky do Klatov. Stavba jednobloukového mostu je barokní a je datována do sedmdesátých let 17. století. Má rozšířené nájezdy a ohradní zdi s oválnými otvory. [/]
A již se ocitáme v Klášteře, a to doslova. Vždyť současná ves stojí přímo v jeho troskách. Například při klasicistním kostelíku sv. Markéty zaujme hradba s raně gotickým portálem v cistercko–burgundském slohu, či zdivo ambitu z druhé poloviny 14. století na návsi. V letech 1144–1153 byl klášter založen cisterciáky z Erbachu v Horních Falcích klášter. Rozšiřovaný byl ještě po polovině 14. století. Bohatý klášter oplýval honosnou architekturou. V roce 1420 byl ale klášter zničen husity. [/]
Přes Prádlo se slavnou lihovarnickou tradicí a přestavěnou tvrzí či romantickou poustevnou nad obcí přístupnou po červené turistické značce se dostaneme až do Žinkov. [/]
Poprvé jsou Žinkovy připomínány již v roce 1176. Získaly práva městečka již ve 14. století, kdy také došlo k jejich spojení s nedalekým hradem Potštejnem. Na náměstíčku nás zaujme původně gotický kostel sv. Václava. Po požáru v roce 1734 vnikla na jeho místě nová barokní svatyně. Když budeme mít štěstí, bude otevřená i malá regionální expozice v domě u náměstí. Největší zajímavosti však navštívíme po žluté turistické značce přes barokní tříobloukový most, která nás zavede až před zámek.[/]
Zámek Žinkovy
Mezi roky 1624–1642 byla zdejší tvrz rozšířena o nový zámek. Zámek byl postupně dostavěn do trojkřídlé barokní podoby, upravované v klasicismu. Roku 1712 Žinkovy koupil hrabě Jan František ze Steinau a od roku 1717 patřily Václavu Josefu z Wrtby, v jehož rodě zůstaly až do roku 1830, kdy je zdědil Jan Karel Lobkovic. Od Jana z Harrachu koupil v roce 1897 Žinkovy rytíř Karel Wesselý, který dal již adaptovaný zámek přestavět v romantické pseudoslohové sídlo v duchu české renesance. Autory přestavby byli vídeňští architekti Hellmer a Fellner, spolupráce je připisována také architektu Fišerovi z Prostějova. V letech 1916–1945 byl v majetku rodiny Škodů a po zestátnění sloužil jako odborářská zotavovna, dnes je bohužel nevyužit a nabízen k prodeji. Původní pozdně gotický hrad je dochován ve většině zámeckých křídel. Sestával pravděpodobně z dvoupalácového jádra a velkého předhradí s hranolovými věžemi. Jádro bylo doplněno o renesanční palác. Sjednocení budov do trojkřídlé formy bylo dílem barokní přestavby, která dnes zaniká v mladších úpravách, realizovaných v 19. století. Při poslední novorenesanční přestavbě vznikla pseudogotická kaple a věž v průčelí a zámek získal charakteristické štíty, sgrafita a terasy. Interiéry byly upraveny ve stylu pozdního historismu. Příkop starého feudálního sídla byl zasypán a za zámkem vznikl rozsáhlý anglický park. [/]
Hrad Potštejn
Pozorný návštěvník si jistě povšimne, že se dá po žluté značce pokračovat i vzhůru na zříceniny hradu Potštejna. Vydáme se tam. Hrad vznikl po polovině 13. století. Ve 13. a 14. století zde sídlili držitelé žinkovského panství, po roce 1437 po vymření zakladatelského rodu zdědil statky Přibík z Klenové. Potštejn se poté již nepřipomíná, neboť sídlo bylo přeneseno do nově vybudovaného žinkovského hradu. Hrad měl obdélný půdorys, složený z jádra a předhradí, na východě ohraničený hlubokým příkopem. Patrné jsou základy obvodové hradby a okrouhlé věže – bergfritu. Výrazná prohlubeň je pozůstatkem další budovy, zřejmě podsklepeného paláce. Pod hradem byla mezi balvany vklíněna asi na počátku 19. století drobná romantizující „poustevna“, připomínající kapli. Je obtížné ji najít, ale když se vám to podaří, budete míst jistě radost z malebně položené stavbičky.[/]
Máme-li ještě chuť objevovat, vydáme se od Žinkov přes Skašov severozápadně do Letin. Stačí, když nemineme při silnici se rozprostírající lázeňský areál. Počátky lázeňství lze datovat do roku 1766, kdy byl zdejší zámeček (zbořen na přelomu 80. a 90. let 20. století) přeměněn na lázeňský dům při železitých pramenech. Později vznikly další lázeňské objekty, jako např. v letech 1900–1901 kolonáda a velký lázeňský dům. Kaple sv. Vintíře při silnici byla vystavěna v roce 1856. [/]
Ze samotných Letin se vydáme po zelené turistické značce na Horu Bzí. Možná že stejnou cestou, jakou tam přicházeli poutníci ze širokého okolí poslouchat v roce 1419 kázání plzeňského faráře Václava Korandy, který zde pod širým nebem šířil Husovo učení. Místu s pěkným výhledem (na samotném vrcholku rozhled není) se říká Korandovy kameny a připomíná jej pamětní deska. V bezprostřední blízkosti se nachází Velká skála s objeveným pravěkým výšinným sídlištěm. Přes Chocenice se vrátíme opět do Nepomuka. [/]
Námětem kam na výlet z Nepomuka je i směr na východ, na Kasejovicko. Nepojedem však hned do Kasejovic, ale odbočíme směrem na Horaždovice a první navštívíme Kotouň. [/]
Vsi dominuje barokní kostel Narození Panny Marie na místě starší svatyně. Nad kostelem se nachází v areálu hřbitova dvoupatrová zvonice, jedna z mála na západě Čech. Jižně od obce při zelené turistické značce se nachází kaplička s léčivým pramenem Kloubovka a tak nelitujme námahy a nevynechejme doušek zdejší léčivé vody. Nejsme-li vázáni na auto, můžeme od pramene pěšky po značce pokračovat do Oselec.[/]
Nepřehlédnutelnou dominantou vsi je mohutný barokní zámek přestavěný Janovskými z Janovic v období kolem 1. čtvrti 18. století ze staršího goticko-renesančního sídla. Pěkně opravená dvoupatrová čtyřkřídlá stavba s kaplí sv. Jiří dnes slouží školským účelům. Na okraji zámeckého parku nás zaujme rozlehlá zámecká sýpka. Západně od obce se nachází na návrší raně barokní osmiboká kaple sv. Markéty. V obci se nachází též malá expozice Pivovarnického muzea v budově Obecního úřadu. [/]
Z Oselec se vydáme východním směrem po úzké silničce do Řesanic. Nad návsí nás zaujme původní tvrz, dnes adaptovaná na sýpku. Probíhající archeologický výzkum tvrze odhaluje složitost vývoje této lokality. Nad tvrzí při silnici do Kasejovic se nachází cenný pěkně opravený raně gotický kostel Všech Svatých, který se stal v průběhu věků místem posledního odpočinku mnoha vladyků s přídomkem z Řesanic. [/]
A pokračujeme do Kasejovic. Poprvé jsou připomínané v roce 1264. V minulosti těžily ze své polohy na významné obchodní cestě z Nepomuka do Písku. Velký význam měla i těžba a rýžování zlata. V roce 1791 městečko vyhořelo a následná přestavba mu vtiskla dnešní charakter. Dominantou obce je kostel sv. Jakuba, raně gotická stavba ze 3. třetiny 13. století, později upravovaná. Za kostelem na zahradě se nachází pozůstatky zdejší středověké tvrze. Cennou stavbou je původně renesanční radnice z roku 1694, sloužící svému účelu dodnes. Nejunikátnější památkou pro návštěvníka města je však návštěva zdejšího částečně zachovalého židovského ghetta se synagogou, ve které je umístněna expozice městského muzea. Židovské osídlení připomíná i cenný židovský hřbitov severně nad městečkem, kam stojí zato rozhodně vyjít, protože je to i místo pěkného výhledu. [/]
Pod cestou na Chloumek leží kaple sv. Vojtěcha s pramenem s údajnou léčivou vodou, při které existovaly kdysi i lázně (lázně skončily během první světové války po zabavení měděných kotlů). Kaple vznikla v roce 1684 v údajném místě pobytu sv. Vojtěcha. Podle pověsti zde v roce 992 světec odpočíval.
Zajímá-li nás trochu více zdejší dříve velmi silná tradice o zdejším pobytu tohoto světce, nevrátíme se z Kasejovic rovnou zpět do Nepomuka, ale odbočíme na Třebčice a Dvorec a odtud ještě projedeme Vrčeň (můžeme si předem domluvit návštěvu druhé největší TT modelové železnice a malého soukromého železničního muzea) a za ní při silnici do Dožic navštívíme známé poutní místo s bývalými lázněmi. Ve zdejší barokní osmiboké kapli se nachází vedle oltáře kámen s prohlubněmi, který je podle tradice také památkou na sv. Vojtěcha.
