Mladovožicko

Mohutná pásma hustých lesů, která se od severu táhnou již od Blaníku až k Chýnovu, tak i od Neustupova k Miličínu. Říčka Blanice a především hrad Šelmberk. Rybníky i zapomenutá zákoutí, která zvou k pěší turistice milovníky přírody a klidu. Mezi turisty bývalo Mladovožicko pro svůj vzhled nazýváno „Českým Solnohradem“.

Mladá Vožice

Malebné městečko Mladá Vožice leží severovýchodně od Tábora. Dle dochovaných pramenů jsou první zmínky o místě, kde je dnes Mladá Vožice, již z let 711–796. Konkrétní vznik Mladé Vožice se pravděpodobně vztahuje až do roku 845, do období vlády knížete Spytihněva. V té době se ve zdejším kraji těžilo stříbro a zlato a horníci z těchto dolů, které byly v Kamberce, Roudném, Ratibořicích, Staré Vožici atd. potřebovali pevné zázemí. Pro tento účel byla vybrána právě Mladá Vožice. Aby bylo stříbro a zlato kde uchovávat, dal Spytihněv postavit na příkrém vrchu nad Janovem hrad. Městečko se pomalu rozrůstalo a ve čtrnáctém století se připomíná jako městečko se dvěma kostely. V roce 1420 zde došlo k boji mezi husity a železnými pány pronásledovanými sem po bitvě u Sudoměře – husité zvítězili a získali cennou výzbroj. Třicetiletá válka přinesla úpadek města i celého okolí, vzestup nastal až se vznikem československého státu.
Ve městě stojí původně renesanční zámek ze 16. století. Později byl barokně přestavěn a v devatenáctém století ještě klasicistně upravován. Jednalo se o trojkřídlou budovu postavenou z kamene se střechou z tašek. V zámku bylo mnoho pokojů, několik kuchyní a stáje. Čtvrté křídlo bylo užíváno jako pivovar a sladovna. V sedmileté válce zde byl vojenský špitál. Ve druhé světové válce zde vlál prapor s hákovým křížem, neboť se tehdejší majitel zámku, Jiří Küenburg, přidal k německé NSDAP, což pro zdejší občany znamenalo možnost dobrých výdělků i únik z totálního nasazení do Německa. Zámek byl po válce zkonfiskován, pak zde nějaký čas byl podnik KOH-I-NOOR, dnes je v neudržovaném stavu a veřejnosti není přístupný.

Nejstarší vožický kostel má nejasnou historii. Z jeho názvu „na voborách“ se dá pouze usuzovat, že tu kdysi byl les s oborou. Ví se pouze, že roku 1348, kdy je prvně Mladá Vožice připomínána, kostel již stál. Faráře do něj tehdy dosazoval sám Karel IV. a kostel daroval vyšehradské kapitule. Nyní je kostel sv. Martina jednolodní stavbou, vystavěnou na starších základech a má půlkruhový presbytář.
Další velmi starou vožickou stavbou je Zvonice – solná věž. I o jejím vzniku se můžeme pouze dohadovat. Pravděpodobně byla postavena poté, kdy byl roku 1425 zbořen vožický hrad a město tak přišlo o strážní místo, odkud by mohlo být varováno před blížícím se nebezpečím či před požárem. Aby byla využita celá stavba, bylo v jejím přízemí skladiště soli, jejíž prodej byl městu povolen koncem šestnáctého století.

Západním směrem u silnice k Miličínu se nad Mladou Vožicí tyčí hřbitovní kostel sv. Mikuláše. Svým vzhledem není nikterak pozoruhodný, ale vypráví se, že v době husitských válek se zde scházeli ti, kteří věrně zůstávali u katolické církve, konaly se zde i bohoslužby a kostel byl proto nazýván „kostelem věrných křesťanů“.

V místech, kde stával královský hrad, který byl za husitských válek zcela zbořen, najdeme dnes na vrchu zvaném Hrad, oválnou kapli zasvěcenou Nanebevzetí Panny Marie. Postavena byla v roce 1646 a cesta k ní, na níž jsou zastávky křížové cesty, vede úbočím hory k východnímu prostranství pod kaplí. V západním směru od kaple najdeme ve skále jeskyni s Božím hrobem.

Mezi osobnosti, s jejichž jmény je toto město spjato, patří Matěj z Janova (předchůdce Jana Husa), profesor August Sedláček (český historik), Ota Bubeníček (akademický malíř), či rytíř Jan Jeník z Bratřic (národní buditel).

Hrad Šelmberk

Severním směrem od Mladé Vožice u obce Běleč navštívíme zříceninu šelmberského hradu. Hrad je poprvé doložen roku 1318 a následujících asi 70 let byl v držení pánů ze Šelmberka, jejichž předek a současně první člen rodu asi hrad vystavěl. Původní gotický hrad byl koncem 16. století přestavěn a doplněn novou hradbou. Již za třicetileté války byl však opuštěn a v 18. století byla část zdiva odvezena okolními vesničany. Z hradu tak zbyla jen kamenná kulatá, asi 26 metrů vysoká věž (hláska) a několik osamocených zdí a sklepů. Věž stojí na západním okraji skalního hřebene a sloužila k ochraně přístupových cest. Již v roce 1783 byla upravena na rozhlednu.

Celá lokalita byla v minulosti zalesněna a hrad nyní stojí v oboře a poblíž něj je myslivna, která lesy léta spravovala. Myslivna je pozdně klasicistní a byla postavena na přelomu 18.-19. stol. jako sídlo Lesní správy Kuenburgů. U myslivny jsou zbytky vjezdu do rozsáhlé obory s několika rybníky.
Po blízkém okolí hradu Šelmberk nás provede pěší naučná stezka. Je dlouhá cca 5 km a seznámí nás podrobně s historií hradu, okolní faunou i flórou a ukáže vám nejmalebnější zákoutí šelmberského podhradí. Má celkem deset zastávek (Šelmberk renesanční, gotický, flora, obora, fauna, mlýn, mlýnský náhon, říčka Blanice, Šelmberský dvůr a Šelmberská myslivna) a je možné ji absolvovat nejen pěšky, ale i na kole.

Ratibořské Hory

Kolem 90 tun stříbra se podle odhadu odborníků vytěžilo od poloviny 16. do poloviny 19. století v dolech kolem nynější obce Ratibořské Hory. Ačkoliv bylo dolování v době svého rozkvětu koncem 16. a počátkem 17. století a potom v 18. století aktivní, byla bilance upravována tak, aby dokazovala ztráty, neboť Švarcenberkové žádali za osvobození od desátku. V roce 1652 byly Ratibořské Hory povýšeny na město. Koncem středověku však byly zásoby stříbrné rudy vyčerpány a hornictví zde postupně zaniklo. Postupem času městečko pustlo až z něj nakonec zůstala malá obec. Dokladem těžby jsou zbytky hald v okolních lesích. Významnější památkou je barokní kostel svatého Vojtěcha z let 1720 – 1722. Nedaleko obce je Starohorský rybní využívaný ke koupání.

Nemyšl

Tvrz v Nemyšli kdysi stávala na místě dnešního zámku. Ves je totiž původním sídlem hrabat Mitrovských z Nemyšle, kteří měli v erbu červený štít a v něm kůl stříbrné barvy, v klenotu pak červenostříbrné rohy střídavých barev a na každém rohu šest per. V průběhu staletí se tu vystřídala řada majitelů (např. pánové z Radejšína nebo z Talmberka ). Mikuláš Franchimont z Frankenfeldu, který Nemyšl získal v roce 1662, přistoupil k přestavbě tvrze na barokní zámek. V roce 1822 byl zámek Janem Václavem Kazimírem Deymem, jehož potomci zde sídlili do druhé světové války, upraven v empírovém duchu. Zámek je dnes obklopen rozsáhlým parkem, ale je pustý a veřejnosti nepřístupný. Pokud si jej ale budeme chtít přece jen prohlédnout, je dobré zvolit cestu z jihozápadního cípu areálu, kde není plot a kde se dostaneme po pohodlné asfaltce.

Chýnov

Kronikář Kosmas uvádí, že zde již koncem 10. století měli strážní hrad Slavníkovci. Na chýnovském náměstí dnes stojí barokní kostel Nejsvětější Trojice z let 1667-1670, který vznikl přestavbou staršího gotického kostela. V Chýnově se narodil a žil významný sochař přelomu 19. a 20. století František Bílek. Má zde i vilu, kde žil a pracoval a jejíž fasádu zdobí jeho plastiky. Jeho sochy najdeme i u některých hrobů na místním hřbitově, kde je sám pochován pod svým monumentálním dílem Modlitba nad hroby. Ve vile je pro veřejnost otevřená expozice.

Chýnovská jeskyně

Tato jeskyně má velmi zajímavou historii svého objevení – byla objevena roku 1863 při práci v lomu. V létě roku 1863 pracoval v lomu skalník Vojtěch Rytíř. Při práci prý upustil kladivo, které zapadlo do rozsedliny ve skále. Aby nástroj našel, musel se do pukliny protáhnout. Překvapen zjistil, že úzká štěrbina se mění v širokou chodbu a pokračuje do hloubky. Roku 1868 se po úpravách stala první turisticky zpřístupněnou jeskyní na území České republiky. Dodnes jsou zachována původní kamenná schodiště a prohlídka jeskyně je malou romantickou exkurzí do historie. Vznikla výmolnou činností vody v krystalických vápencích v jižním svahu Pacovy hory v Pacovské pahorkatině. Jeskynní prostory s několika jezírky jsou v různých výškových úrovních, největší hloubka je 37 m. Nejníže položenou částí jeskyně protéká v délce 100 m podzemní potůček. V 80. letech dvacátého století byl objeven pod vodní hladinou dóm dlouhý asi 100 m a hluboký okolo 30 m. Hloubka známých prostor tak dosáhla 81 m. V jeskyni sice chybí krápníková výzdoba, ale zato zde budeme obdivovat barevnou malbu, vzniklou střídáním bílých, žlutých a hnědých mramorů s amfibolity, které vytvářejí na stěnách kruhové útvary zvané oka. Bohužel ji však poničila povodeň a jeskyně není zatím veřejnosti zpřístupněna (stav září 2006, její otevření se předpokládá v roce 2007).