Mladovožicko
Mohutná pásma hustých lesů, která se od severu táhnou již od Blaníku až k Chýnovu, tak i od Neustupova k Miličínu. Říčka Blanice a především hrad Šelmberk. Rybníky i zapomenutá zákoutí, která zvou k pěší turistice milovníky přírody a klidu. Mezi turisty bývalo Mladovožicko pro svůj vzhled nazýváno „Českým Solnohradem“.[/]
Mladá Vožice
Malebné městečko Mladá Vožice leží severovýchodně od Tábora. Dle dochovaných pramenů jsou první zmínky o místě, kde je dnes Mladá Vožice, již z let 711–796. Konkrétní vznik Mladé Vožice se pravděpodobně vztahuje až do roku 845, do období vlády knížete Spytihněva. V té době se ve zdejším kraji těžilo stříbro a zlato a horníci z těchto dolů, které byly v Kamberce, Roudném, Ratibořicích, Staré Vožici atd. potřebovali pevné zázemí. Pro tento účel byla vybrána právě Mladá Vožice. Aby bylo stříbro a zlato kde uchovávat, dal Spytihněv postavit na příkrém vrchu nad Janovem hrad. Městečko se pomalu rozrůstalo a ve čtrnáctém století se připomíná jako městečko se dvěma kostely. V roce 1420 zde došlo k boji mezi husity a železnými pány pronásledovanými sem po bitvě u Sudoměře – husité zvítězili a získali cennou výzbroj. Třicetiletá válka přinesla úpadek města i celého okolí, vzestup nastal až se vznikem československého státu.
Ve městě stojí původně renesanční zámek ze 16. století. Později byl barokně přestavěn a v devatenáctém století ještě klasicistně upravován. Jednalo se o trojkřídlou budovu postavenou z kamene se střechou z tašek. V zámku bylo mnoho pokojů, několik kuchyní a stáje. Čtvrté křídlo bylo užíváno jako pivovar a sladovna. V sedmileté válce zde byl vojenský špitál. Ve druhé světové válce zde vlál prapor s hákovým křížem, neboť se tehdejší majitel zámku, Jiří Küenburg, přidal k německé NSDAP, což pro zdejší občany znamenalo možnost dobrých výdělků i únik z totálního nasazení do Německa. Zámek byl po válce zkonfiskován, pak zde nějaký čas byl podnik KOH-I-NOOR, dnes je v neudržovaném stavu a veřejnosti není přístupný.[/]
Nejstarší vožický kostel má nejasnou historii. Z jeho názvu „na voborách“ se dá pouze usuzovat, že tu kdysi byl les s oborou. Ví se pouze, že roku 1348, kdy je prvně Mladá Vožice připomínána, kostel již stál. Faráře do něj tehdy dosazoval sám Karel IV. a kostel daroval vyšehradské kapitule. Nyní je kostel sv. Martina jednolodní stavbou, vystavěnou na starších základech a má půlkruhový presbytář.
Další velmi starou vožickou stavbou je Zvonice – solná věž. I o jejím vzniku se můžeme pouze dohadovat. Pravděpodobně byla postavena poté, kdy byl roku 1425 zbořen vožický hrad a město tak přišlo o strážní místo, odkud by mohlo být varováno před blížícím se nebezpečím či před požárem. Aby byla využita celá stavba, bylo v jejím přízemí skladiště soli, jejíž prodej byl městu povolen koncem šestnáctého století.[/]
Západním směrem u silnice k Miličínu se nad Mladou Vožicí tyčí hřbitovní kostel sv. Mikuláše. Svým vzhledem není nikterak pozoruhodný, ale vypráví se, že v době husitských válek se zde scházeli ti, kteří věrně zůstávali u katolické církve, konaly se zde i bohoslužby a kostel byl proto nazýván „kostelem věrných křesťanů“. [/]
V místech, kde stával královský hrad, který byl za husitských válek zcela zbořen, najdeme dnes na vrchu zvaném Hrad, oválnou kapli zasvěcenou Nanebevzetí Panny Marie. Postavena byla v roce 1646 a cesta k ní, na níž jsou zastávky křížové cesty, vede úbočím hory k východnímu prostranství pod kaplí. V západním směru od kaple najdeme ve skále jeskyni s Božím hrobem.[/]
Mezi osobnosti, s jejichž jmény je toto město spjato, patří Matěj z Janova (předchůdce Jana Husa), profesor August Sedláček (český historik), Ota Bubeníček (akademický malíř), či rytíř Jan Jeník z Bratřic (národní buditel). [/]
Hrad Šelmberk
Severním směrem od Mladé Vožice u obce Běleč navštívíme zříceninu šelmberského hradu. Hrad je poprvé doložen roku 1318 a následujících asi 70 let byl v držení pánů ze Šelmberka, jejichž předek a současně první člen rodu asi hrad vystavěl. Původní gotický hrad byl koncem 16. století přestavěn a doplněn novou hradbou. Již za třicetileté války byl však opuštěn a v 18. století byla část zdiva odvezena okolními vesničany. Z hradu tak zbyla jen kamenná kulatá, asi 26 metrů vysoká věž (hláska) a několik osamocených zdí a sklepů. Věž stojí na západním okraji skalního hřebene a sloužila k ochraně přístupových cest. Již v roce 1783 byla upravena na rozhlednu. [/]
Celá lokalita byla v minulosti zalesněna a hrad nyní stojí v oboře a poblíž něj je myslivna, která lesy léta spravovala. Myslivna je pozdně klasicistní a byla postavena na přelomu 18.-19. stol. jako sídlo Lesní správy Kuenburgů. U myslivny jsou zbytky vjezdu do rozsáhlé obory s několika rybníky.
Po blízkém okolí hradu Šelmberk nás provede pěší naučná stezka. Je dlouhá cca 5 km a seznámí nás podrobně s historií hradu, okolní faunou i flórou a ukáže vám nejmalebnější zákoutí šelmberského podhradí. Má celkem deset zastávek (Šelmberk renesanční, gotický, flora, obora, fauna, mlýn, mlýnský náhon, říčka Blanice, Šelmberský dvůr a Šelmberská myslivna) a je možné ji absolvovat nejen pěšky, ale i na kole.[/]
Ratibořské Hory
Kolem 90 tun stříbra se podle odhadu odborníků vytěžilo od poloviny 16. do poloviny 19. století v dolech kolem nynější obce Ratibořské Hory. Ačkoliv bylo dolování v době svého rozkvětu koncem 16. a počátkem 17. století a potom v 18. století aktivní, byla bilance upravována tak, aby dokazovala ztráty, neboť Švarcenberkové žádali za osvobození od desátku. V roce 1652 byly Ratibořské Hory povýšeny na město. Koncem středověku však byly zásoby stříbrné rudy vyčerpány a hornictví zde postupně zaniklo. Postupem času městečko pustlo až z něj nakonec zůstala malá obec. Dokladem těžby jsou zbytky hald v okolních lesích. Významnější památkou je barokní kostel svatého Vojtěcha z let 1720 – 1722. Nedaleko obce je Starohorský rybní využívaný ke koupání.[/]
Nemyšl
Tvrz v Nemyšli kdysi stávala na místě dnešního zámku. Ves je totiž původním sídlem hrabat Mitrovských z Nemyšle, kteří měli v erbu červený štít a v něm kůl stříbrné barvy, v klenotu pak červenostříbrné rohy střídavých barev a na každém rohu šest per. V průběhu staletí se tu vystřídala řada majitelů (např. pánové z Radejšína nebo z Talmberka ). Mikuláš Franchimont z Frankenfeldu, který Nemyšl získal v roce 1662, přistoupil k přestavbě tvrze na barokní zámek. V roce 1822 byl zámek Janem Václavem Kazimírem Deymem, jehož potomci zde sídlili do druhé světové války, upraven v empírovém duchu. Zámek je dnes obklopen rozsáhlým parkem, ale je pustý a veřejnosti nepřístupný. Pokud si jej ale budeme chtít přece jen prohlédnout, je dobré zvolit cestu z jihozápadního cípu areálu, kde není plot a kde se dostaneme po pohodlné asfaltce.[/]
Chýnov
Kronikář Kosmas uvádí, že zde již koncem 10. století měli strážní hrad Slavníkovci. Na chýnovském náměstí dnes stojí barokní kostel Nejsvětější Trojice z let 1667-1670, který vznikl přestavbou staršího gotického kostela. V Chýnově se narodil a žil významný sochař přelomu 19. a 20. století František Bílek. Má zde i vilu, kde žil a pracoval a jejíž fasádu zdobí jeho plastiky. Jeho sochy najdeme i u některých hrobů na místním hřbitově, kde je sám pochován pod svým monumentálním dílem Modlitba nad hroby. Ve vile je pro veřejnost otevřená expozice.[/]
Chýnovská jeskyně
Tato jeskyně má velmi zajímavou historii svého objevení – byla objevena roku 1863 při práci v lomu. V létě roku 1863 pracoval v lomu skalník Vojtěch Rytíř. Při práci prý upustil kladivo, které zapadlo do rozsedliny ve skále. Aby nástroj našel, musel se do pukliny protáhnout. Překvapen zjistil, že úzká štěrbina se mění v širokou chodbu a pokračuje do hloubky. Roku 1868 se po úpravách stala první turisticky zpřístupněnou jeskyní na území České republiky. Dodnes jsou zachována původní kamenná schodiště a prohlídka jeskyně je malou romantickou exkurzí do historie. Vznikla výmolnou činností vody v krystalických vápencích v jižním svahu Pacovy hory v Pacovské pahorkatině. Jeskynní prostory s několika jezírky jsou v různých výškových úrovních, největší hloubka je 37 m. Nejníže položenou částí jeskyně protéká v délce 100 m podzemní potůček. V 80. letech dvacátého století byl objeven pod vodní hladinou dóm dlouhý asi 100 m a hluboký okolo 30 m. Hloubka známých prostor tak dosáhla 81 m. V jeskyni sice chybí krápníková výzdoba, ale zato zde budeme obdivovat barevnou malbu, vzniklou střídáním bílých, žlutých a hnědých mramorů s amfibolity, které vytvářejí na stěnách kruhové útvary zvané oka. Bohužel ji však poničila povodeň a jeskyně není zatím veřejnosti zpřístupněna (stav září 2006, její otevření se předpokládá v roce 2007).
