Město Český Krumlov

Český Krumlov, to je snoubení hradu, zámku, městských staveb a kostelů. Stará radnice stojí na náměstí čp. 3. Je pozdně gotická, postavená před rokem 1519, renesančně se upravila ve druhé polovině 16. století. Před rokem 1800 se upravila klasicistně. Tehdy vzniklo za původní atikou druhé patro. Požár roku 1867 zničil štít, při přestavbě se zazdilo podloubí. Nová radnice se rozkládá na náměstí čp. 1. Po združení správy obou měst se po roce 1560 přestavěly pro účely radnice dva gotické domy. Pocházely ze čtyřicátých let 15. století a kolem roku 1570 se sjednotily průčelím s průběžnou atikou se čtyřmi obdélníkovými štíty benátského typu. V roce 1710 se upravil interiér, další úpravy zahrnovaly nová okna v průčelí a proběhly roku 1796. Začátkem 19. století se snesly štíty a atiku završily vázy. Roku 1940 se v Radniční ulici prorazilo podloubí a dispozičně se upravilo první patro. Na náměstí se taky nachází sloup se sochou Immaculaty, dílo slavného M. V. Jäckela a kameníka J. Planskera z roku 1716. Latránská radnice v domě čp. 43 má renesanční fasádu v let 1556-57. Původně nad okny byl horní větrací otvor, z roku 1616 pochází pozdně renesanční štít. V Latránu stojí několik desítek cenných měšťanských domů, už z období pozdní gotiky a renesance. Mezi velice hodnotné patří dům čp. 14 ze čtyřicátých let 15. století, jehož patro podpírá soustava krakorců. Budova čp. 17 je upravená renesančně a nese dvorní arkádovou lodžii. Původně gotická lékárna čp. 66 má renesanční sgrafitovou výzdobu, podobně jako blízký renesanční dům čp. 53. Zámecké schody ústí u nárožního dvoupatrového domu čp. 5, které vedou k Lazebnickému mostu. Ojedinělá je šindelová střecha patrového domu čp. 37. Městský špitál na Latráně nechal vybudovat Petr I. z Rožmberka s druhou manželkou Kateřinou z Vartemberka. Stavba špitálu sv. Jošta s kaplí sv. Alžběty vznikl pro několik nemocných, jde o nejstarší doloženou budovu na Latráně, která je situovaná poblíž mostu do vnitřního města. Špitální kostel, původně malé gotické jednolodí s pětibokým závěrem přestavěl v letech 1596-1604 pro krumlovské luterány D. B. Cometa včetně věže, kostel se zasvětil Nejsvětější Trojici. Roku 1694 se opravil a zasvětil sv. Joštu, roku 1709 se přistavěla sakristie, roku 1711 vznikl nový, barokní špitál, rovněž se upravila věž. Ve druhé polovině 18. století se zrušil, loď kostela se zbořila a presbytář se přestavěl na byty. V původní podobě se dochovala jenom věž. Městský pivovar v Široké ulici čp. 71 je renesanční areál. Budova „Starého pivovaru“ vznikla v letech 1578-1605. Postavili ho Benedetto Domenico Cometa a Hanuš Haas na místě čtyř měšťanských domů. V roce 1676 došlo k baroknímu rozšíření, které umožnilo vařit pivo. V roce 1992 zde vzniklo mezinárodní kulturní centrum Egon Schiele Art Centrum, kde se nekonají jen výstavy světoznámého rakouského malíře ( jeho matka odtud pocházela ) z období vídeňské secese, ale taky výstavy moderního umění. Odehrává se zde mnoho kulturních akcí, významných pro středoevropský prostor. Průjezd v zadním traktu je sklenut valeně, se stýkajícími se výsečemi s hřebínky. Po levé straně se nacházejí sklepy, zaklenuté hřebínkovými klenbami. Muzeum bylo původně postaveno jako jezuitský seminář. Raně barokní stavba z let 1650-2 byla rozšířena o kapli sv. Josefa v roce 1737. Později zde sídlily vzdělávací ústavy, nyní zde provozuje činnost „Regionální muzeum v Českém Krumlově“. Existuje tu stálá expozice Historický obraz vývoje Českokrumlovska, obsahující několik částí jako Přírodní poměry a plastická mapa oblasti, Pravěk a osídlování Českokrumlovska, Středověká kolonizace, Vznik osad a obcí, Historie a vývoj města, Keramický model městské památkové rezervace apod. Seminář koleje jezuitů, později jezuitské gymnázium je jednou z nejhodnotnějších staveb barokní epochy ve městě, urbanisticky a kompozičně mimořádně exponovaná. Stojí na parcelách šesti domů, které se postupně vykoupily. Postavil se v letech 1650-52 A. P. Golstsem podle projektu bratří Pertiů. Roku 1737 se přistavěla kaple sv. Josefa a seminář se upravil a rozšířil o křídlo. Během úpravy roku 1750 a při rekonstrukci v sedmdesátých letech 20. století se doplnilo raně barokní průčelí. Kolej jezuitů, v současnosti slavný hotel U růže umožňuje krásný výhled na město a zámek-hrad. Jezuitský řád do města pozval Vilém z Rožmberka roku 1584. Areál zabral parcely čtyř domů, nejvýznamnější se stala kaple ve východním křídle. Roku 1610 vznikla krytá spojovací chodba, další visutá vedla do velké jezuitské zahrady. Novorenesanční průčelí vzniklo při zřízení českého hotelu Růže. Na východní straně přiléhá jedno z nejstarších městských divadel u nás. Vzniklo roku 1613 a je kulturním centrem pro divadla a koncerty. Kostel sv. Víta je původně raně gotický, z doby založení města. Doložen je roku 1309, za Petra z Rožmberka se rozšiřoval. Současný velký chrám se z větší části postavil za Jindřicha III. z Rožmberka na počátku 15. století z iniciativy faráře Hostislava. Do roku 1407 se postavily obvodové zdi a vyšší patra osmiboké věže, kostel se zastřešil. Severní sakristie se zaklenula roku 1425, severní předsíň pochází z doby po roce 1430. Kostel se stal vyvrcholením a uzavřením vývoje jihočeské senzuální gotiky lucemburské doby. Síťové klenby kostela jsou spolu s milevskými jedny z nejstarších v Evropě. Pozdně gotická etapa se provedla rožmberskou stavební hutí P. Gezingera, doplnilo jí síťové trojlodí o západní kruchtu. Ta byla podklenuta kolem roku 1510 šesticípými hvězdovými klenbami, jinak blízkými klenbám kruchty hradní kaple vévody Jižího z Landshutu v Burghausenu. Po roce 1500 se v severní stěně presbytáře osadil sanktuář s naturalistickým dekorem. Portálek na kruchtu pochází ze začátku 16. století. V té době se opravila klenba trojlodí, jak na to poukazuje mistrovský štítek Linharta z Aldeberku, který tvořil na konci 15. a počátkem 16. století. Úpravy v 17. a 18. století se omezily na přístavby doplňující prostor. V letech 1637-38 se postavila jižní sakristie s křížovými klenbami s maltovanými žebry. V letech 1725-26 vybudoval A. E. Martinelli severní kapli sv. Jana Nepomuckého. Ve druhé polovině 18. století vznikla nástavba plochostropé prelátské oratoře nad jižní sakristií. V letech 1893-94 se kostel upravil, postavilo se nejvyšší novogotické patro věže, které dosud završuje barokní kupole. Kaplanka v Horní ulici bylo původně kaplanství, založilo se roku 1380 a sloužilo českým kazatelům reformního milíčovského směru. Patřilo k nejvýznamnějším kulturním centrům raného humanismu v Čechách, protože vlasnilo i rozsáhlou knihovnu. Současná kaplanka ale vznikla celkovou, pozdně gotickou přestavbou v letech 1513-20 a stavebníkem se stal rožmberský kancléř Václav z Rovného. Jedná se o přední dílo pozdně gotické rožmberské huti, které se orientovalo na Podunají. Současně se stalo jedním z nejstarších dokladů pronikání raně renesančních prvků u oken a vstupních portálů v Čechách. Kaplanka se dochovala prakticky v původní podobě, později snesený stupňovitý štít se obnovil podle starých vyobrazení roku 1979. Prelatura v Horní ulici je v jádře gotického původu ze 14. století u jižního křídla, se dvěma pozdně gotickými křídly. Renesanční přestavba, datovaná sgrafitovým kvádrováním uličního průčelí do roku 1576 je architektonicky nevýrazná. Roku 1624 se přistavěl spojovací trakt, opravu v roku 1655 vyvola předešlý požár. Neobyčejně malebná rokoková přestavba v typických podunajských formách, která dala vzniknout arkádám v nádvoří, se podmínila požárem roku 1768. Arkády postupně vybudoval A. Altomonte už během následujícího roku, počátkem 20. století se původní renesanční uliční průčelí upravilo novorensančně nástavbou střešních štítků. Poutní kostel Panny Marie Bolestné je umístěn na Kalvárii, Křížové hoře jižně od Horní brány, od které vede křížová cesta. Barokní oktogonální stavba se stanovou střechou se postavila v rozmezí od 7. 4. do 14. 9. 1710 podle projektu eggenberského stavitele D. Spazziho. Ještě ten rok se začala stavba ambitu s branou, smrt stavebníka ale stavbu přerušila a převzalo ji město, proto se dokončování protáhlo až do roku 1726. Za Josefa II. se areál dočasně zrušil. Chátrající celek v letech 1929-1933 opravila Terezie Schwarzenberková. Po válce byl komplex výrazně devastován, naštěstí ho zachránila celková rekonstrukce v letech 1991-1992, při které se obnovila i původní barevnost.