Mělnicko a Kokořínsko – Chráněné lokality

CHKO Kokořínsko: oblast, jejíž jižní část zahrnuje nejatraktivnější partie oblasti – pískovcové skály a rokle v okolí dvou říček Pšovky a Liběchovky na pravém břehu Labe. Je to oblast skalních stěn rozličných tvarů, temných roklí i tůní s bohatstvím rostlinných a živočišných druhů zejména v místech mokřadů. Během historického vývoje si toto území zachovalo svůj ráz především díky mírnému stupni zalidnění a nesnadnému obhospodařování členitého terénu.[/]

PR Kokořínský důl: turisticky nejatraktivnější část Kokořínska rozkládající se na středním toku Pšovky v úseku Lhotka – Mšeno. Ústí do něj množství postranních roklí a rokliček, které jsou většinou bezvodé. Na Pšovce je řada tůní a mokřadů s bohatou diverzitou rostlinných a živočišných druhů.[/]

PP Špičák u Střezivojic: tuto rezervaci tvoří skalní jehla z kvádrových pískovců prosycených kysličníky železa. Nalézá se na malém návrší poblíž západní terénní hrany Kokořínského dolu, je vysoká 13 m a 16 m dlouhá. Tvoří ji kvádrové pískovce, jejichž povrch je detailně provrásněn vystupujícími vrstvičkami železitých pískovců.[/]

NPP Holý vrch: lokalitu tvoří návrší z turonských pískovců západně od kóty Holý vrch v nadmořské výšce 230 “ 240 m. Je z velké části porostlý borovým lesem s vtroušenými listnáči. Předmětem ochrany je jediná známá lokalita lýkovce vonného ve středních Čechách.[/]

NPR Polabská černava: jeden z posledních zbytků polabských slatin, stanovišť kdysi charakteristických pro střední Polabí. Polabské slatiny vznikaly v poledové době zarůstáním močálů a mělkých jezer. Na černavách se vyskytují typická rostlinná společenstva, zastoupená především šáchorovitými rostlinami a řadou vzácných a chráněných druhů naší květeny (mařice pilovitá, vstavače).[/]

PR Všetatská černava: zajímavá terénní deprese po stranách křižovatky železniční trati Praha – Všetaty a Všetaty – Lysá nad Labem. Tyto deprese vznikaly při stavbě železnice vytěžením materiálu na stavbu náspů. Vznikly tak příznivé hydrologické podmínky pro uchování slatinných společenstev. Na lokalitě je dosud zachován největší porost mařice pilovité v ČR.[/]

PR Slatinná louka u Liblic: je zbytkem druhově velmi bohaté a z hlediska rostlinných společenstev unikátní slatinné louky, která je součástí liblického zámeckého parku. Roste tu řada vstavačovitých rostlin, např. vstavač bahenní, vstavač vojenský nebo prstnatec pleťový .[/]

PP Prutník: byl vyhlášen v roce 1972 na ochranu vzácných a chráněných druhů naší květeny, především vstavače vojenského, bradáčku vejčitého a jazyku hadího. Poměrně bohatá je zde entomofauna, zejména brouci.[/]

PR Úpor: zahrnuje na svém území ojedinělé porosty polabských lužních lesů dubotopolových, v menší míře dubojilmových a vrbotopolových. Rozkládá se při soutoku Labe s Vltavou, je však od Mělníka oddělen tokem Labe. Významnou složkou lužních lesů je bylinný podrost. Záhy zjara vykvetou pod neolistěnými stromy sněženky, dymnivky, křivatec žlutý, orsej jarní a další byliny, které vytvářejí souvislý pestrý koberec. V létě jej nahradí kopřivy a netýkavky.[/]

PR Černínovsko: tuto rezervaci představuje slepé labské rameno, na jehož obvodu jsou zachovány zbytky lužního lesa s význačnými zástupci rostlinných a živočišných společenstev. Slepé rameno je nalezištěm vzácného a chráněného druhu – stulíku žlutého a řady dalších význačných vodních a bažinných rostlin.[/]

PP Jiřina: patří k posledním zbytkům lužních lesů, přirozených porostů, které lemují řeku Labe. Rezervaci tvoří 180 let starý dubojilmový porost s význačnými zástupci rostlinných a živočišných společenstev.[/]

PR Kopeč: patří k přírodovědecky nejvýznamnějším biotopům stepního charakteru. Geologickým podkladem jsou třetihorní basické vyvřeliny, vystupující nad proterozoické spility a nad vrstvy křídové tabule. Svahy hřbetů osidlují stepní společenstva, druhovým složením a charakterem připomínající svahové stepi Českého středohoří. [/]

PP Minická skála: je geomorfologickou dominantou údolí Zákolanského potoka. Nachází se na jeho levém břehu, cca 1 km od železniční stanice Minice. Geologickým podkladem jsou proterozoické spilitové vyvřeliny protkané drobnými vápencovými žilkami. Rostlinná společenstva mají charakter vápnomilných skalních stepí s výskytem např. česneku tuhého, kavylu Ivanova či koniklece lučního načernalého.[/]
PR Dřínovská stráň: toto území zaujímá k jihu exponované svahy pod kopcem Dřínovem (247 m) západně od obce Dřínov v místě bývalého lomu. Geologickým podkladem jsou křídové slínovce překryté terasou štěrků. Z významných rostlinných druhů zde najdeme např. len tenkolistý, hlaváč šedavý, pcháč bělohlavý nebo bělozářku liliovitou.[/]

PP Písčina u Tišic: lokalita pískomilných společenstev s výskytem kriticky ohroženého druhu naší květeny sinokvětu chrpovitého. Území zahrnuje písčitý svah nad železniční tratí mezi Neratovicemi a Tišicemi v kilometráži 36,3-36,9 severně od železničního tělesa.[/]

PP Sprašová rokle u Zeměch: geomorfologicky význačný, asi 18,5 m hluboký zářez do sprašových vrstev. Na vertikálním profilu je patrný sled mezi starším a mladším pleistocénem. Rokle vznikla v minulosti na místě úvozové cesty. Nachází se JZ od obce Zeměchy a navazuje na její zástavbu. Na okrajích strže jsou zachovány zbytky společenstev černozemních stepí s výskytem hlaváčku jarního.[/]

PP Netřebská slaniska: tato slaniska jsou zbytkem slanomilných a slatinných společenstev na území českých zemí v současné době již ojedinělých. Zaujímají úzký pruh terénních depresí podél železniční tratě Kralupy nad Vltavou-Neratovice, mezi žel. stanicemi Netřeba a Chlumín. Lokalita byla nalezištěm solenky Valerandovy a zeměžluče obecné.[/]

PR Kelské louky: inundační území na jižním okraji Mělníka je významné především v období jarní ptačí migrace, kdy se zde zastavují hosté ze severu. Tyto louky jsou rovněž jedním z mála míst, kde se vyskytují druhy vyžadující periodicitu záplav, jako jsou žábronožky nebo listonozi.[/]

PP Vehlovické opuky: podzemní prostory po odtěžené opuce v obci Vehlovice ukazují geologickou stavbu opukových vrstev. Tyto umělé jeskyně vyhledávají v zimních měsících některé druhy netopýrů, např. vrápenec malý.[/]

PP Hlaváčková stráň: tato stráň se zachovalým stepním rostlinným společenstvem se nachází u obce Zlončice v jižní části okresu. Kromě hlaváčku jarního, který zde vykvétá v hojném množství, tu rostou i další druhy teplomilných bylin, jako např. kavyly, pcháč bezlodyžný nebo jestřábník chlupáček.[/]

Přírodní park Rymáň: toto území dokumentuje typický ráz krajiny s charakteristickými prvky, jakými jsou lesní porosty, dřeviny rostoucí mimo les, pásy křovin oddělující jednotlivá pole a xerotermní stráně s teplomilnou květenou.[/]

Přírodní park Dolní Povltaví: tento park tvoří především zalesněné úbočí na pravém břehu Vltavy. Na holých skalnatých svazích roste mimo jiné tařice skalní a na vhodných místech nalezneme typická společenstva teplomilných rostlin. Součástí parku je i přilehlý břeh Vltavy.[/]

PP – přírodní památka
PR – přírodní rezervace