Lounsko a Žatecko – Živočišstvo

Živočišstvo

V kulturní krajině Poohří, silně poznamenané lidskou činností, je málo lokalit vhodných pro život původních druhů zdejší fauny. Poněkud lepší je z tohoto pohledu situace lesnatějšího Džbánska a jihozápadního Podbořanska. I zde ovšem existuje množství lokalit výskytu zajímavých druhů lesní a lesostepní zvířeny, navíc některé větší vodní plochy jsou využívány ptactvem jako zastávky při pravidelných tazích a v některých případech také jako hnízdiště. Z tohoto hlediska je velmi cennou ornitologickou lokalitou velký Lenešický rybník, zároveň zajímavý mokřadní biotop s výskytem chráněných druhů obojživelníků, plazů, savců a slanomilné vegetace. Postupně se zlepšující kvalita povrchových vod přivádí zpět do původních lokalit již vymizelé druhy vodních měkkýšů, korýšů a ryb.[/]
Nadregionální význam mají z pohledu ochrany fauny zejména stepní lokality v Českém Středohoří a na Žatecku, které poskytují útočiště mnoha specifickým teplomilným druhům hmyzu původem z oblasti Panonie nebo dokonce jižní Evropy. Písčité stráně, pískovny a slané louky hostí zajímavé populace brouků, motýlů, blanokřídlých, dvoukřídlých a rovnokřídlých i nižších obratlovců.
Nejbohatší zoologická skupina vůbec, členovci, nebyla dosud na území regionu systematicky prozkoumána. Vzhledem k teplému klimatu většiny území zde převládají teplomilné druhy. Nedostatek větších vodních ploch omezuje pestrost zástupců říše ryb na běžné druhy, ani obojživelníci nemají v regionu příliš příhodné podmínky pro život, neboť zde chybí rozsáhlejší podmáčené území. Mezi vzácnější a ohrožené druhy patří zejména čolek velký, čolek horský a ropucha krátkonohá, běžně se lze setkat se skokanem hnědým nebo kuňkou obecnou. Mezi zástupci plazů jsou velmi vzácné ještěrky živorodé a užovky podplamaté, jejichž populace je ovšem slabá. Vzácně se vyskytuje také užovka hladká a zmije obecná, častější zejména na Džbánsku. Z velmi rozmanité ptačí říše lze jmenovat méně časté zástupce řádu dravců, zejména motáka pilicha zimujícího v kopcích Českého středohoří. Z řádu vrubozobých jsou četné skupiny labutí velkých, které kromě nepočetných větších rybníků nepohrdnou ani klidným tokem Ohře. Ve skalnatých svazích lze zahlédnout naši největší sovu výra velkého, s trochou štěstí i sovu pálenou. Z bohaté škály savců zasluhují pozornost netopýři, především rozšířený netopýr velký a vzácnější netopýr vodní. Mezi hlodavci je stále vzácnější kdysi běžný sysel obecný, naopak veverka obecná v obou barevných mutacích se kromě volné přírody vyskytuje i v městských parcích. Jen pomalu se zotavuje populace zajíce polního, postižená intenzivním zemědělstvím. Velmi vzácná je vydra říční, vyskytující se v ojediněle na Podbořansku nebo v Ohři. V lesních oblastech jsou rozšířeny běžné středoevropské druhy, z nichž některé jako prase divoké či srnec obecný jsou velmi četné a jejich stavy se zvyšují.[/]

Květena

Bohatství flóry v regionu je dáno specifickými geomorfologickými a klimatickými podmínkami. S výjimkou jihozápadní části má celá oblast velmi teplé klima (termofytikum). Dlouhodobá sídelní tradice a intenzivní zemědělství způsobily systematické odlesnění celého Poohří, takže lesy dnes pokrývají jen 15 % povrchu. Z původních bohatých lužních lesů zůstaly jen nepatrné zbytky u Postoloprt, rozsáhlejší druhově pozměněné lesní porosty jsou zachovány v oblasti Džbánska a Jesenicka. České středohoří je prakticky bezlesé a díky suchému klimatu zde došlo k rozšíření vegetace stepního charakteru. Zbytky původní květeny jsou roztroušeny v říční nivě Ohře, v lesostepních společenstvech Středohoří nebo v xerofilních doubravách a habrových porostech Džbánu a Kryrské pahorkatiny. Zajímavými relikty krajiny bez lidského zásahu jsou květnaté bučiny na svazích Džbánu a borové lesy na žulových partiích Jesenicka. Zvláštní slanomilná vegetace roste v údolí Chomutovky, u Břvan, Lenešic a v okolí Koštic, u Žerotína a Blatna lze nalézt maloplošná rašeliniště.