Litvínov a Krušné hory od Nové Vsi v Horách po Český Jiřetín
Oblast Krušných hor severně od Litvínova patří k místům, která jsou dosud relativně neobjevená. Dlouho zde neexistoval hraniční přechod pro automobily, až teprve v roce 2002 byl otevřen přechod Mníšek“Deutscheinsiedel a o rok později pak hraniční přechod pro automobily do 3,5 t Nová Ves v Horách“Deutschneudorf.[/]
Centrem tohoto regionu je město Litvínov. Leží v malebné poloze na úpatí Krušných hor a může být východiskem pro četné trasy krásnou krušnohorskou krajinou, kde ještě na svých výletech nebudete potkávat davy turistů.
První zmínka o městě Litvínovu pochází z roku 1352; roku 1752 byl Litvínov povýšen na městečko, 1716 mu byl udělen znak a v roce 1852 byl povýšen na město. Prohlídku města začneme na zámku Valdštejnů. Stávala zde tvrz a na jejím místě pak byl postaven panský dům. Dnešní barokní podobu zámek získal v letech 1732 až 1743. V roce 1878 byl založen zámecký park v anglickém stylu o rozloze 8 hektarů. Zámek je čtyřkřídlý s uzavřeným dvorem a dvěma protilehlými přístavky, jednopatrový se vsazeným pavilonem. Od konce 19. století byl zámek využíván pro hospodářské účely (byty a kanceláře), zámecké interiéry byly odstraňovány. Po první světové válce přešel zámek do vlastnictví státu a sídlila zde hospodářská správa velkostatku. Po roce 1948 byl objekt užíván Správou státních lesů v Litvínově. V roce 1960 nechal provést MěNV Litvínov částečnou adaptaci zámku a objekt byl převeden do správy Městského muzea a po integraci muzeí v roce 1964 do majetku Okresního muzea v Mostě. V současné době sídlí ve Valdštejnském zámku pobočka muzea v Mostě. Expozice je zaměřená na přírodu a historii Litvínovska.[/]
Nedaleko zámku stojí obelisk z r. 1815 postavený ke stému výročí založení manufaktury. Nejstarší a nejvýznamnější státem chráněnou památkou města Litvínova je kostel sv. Michaela archanděla. Byl postaven v létech 1685″1694. O postavení tohoto chrámu se zasloužil tehdejší pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. [/]
Kostel stojí v sousedství Voigtových sadů, kde je umístěno několik barokních soch. V sadech rostou azalky a rododendrony a nejkrásnější jsou na jaře, kdy keře kvetou. Při návštěvě Litvínova rozhodně nesmíme vynechat Kolektivní dům “ zkráceně Koldům představující stavebně technickou památku světového významu. Jedná se o dva dvanáctipatrové objekty s 350 byty a komplexními službami pro obyvatele postavené v letech1948″58 podle plánů architektů E. Linharta a V. Hilského.[/]
Z Litvínova vychází směrem na sever naučná stezka „Tesařova cesta“Šumný důl“. Pokud se z Litvínova vydáme po modré turistické značce na sever, dorazíme po mírném stoupání do městečka Meziboří. Bývala tady osada Šenbach, na jejímž místě bylo za socialismu postaveno velké sídliště, které bylo r. 1957 přejmenováno na Meziboří; kousek dále po modré se dostaneme k místu, kde ústí tlaková štola z Flájské přehrady.[/]
Oblíbený výlet z Meziboří je výstup na Loučnou (956 m), nejvyšší vrchol východní části Krušných hor; na vrcholu je zrezivělá pozorovací věž čs. armády a o něco nižší telekomunikační věž. Obě věže stejně jako vrcholové skalisko leží v nepřístupné Flájské oboře, ale pěkný výhled poskytuje i skalka před bránou do obory. Typickou siluetu Loučné lze při pěkné viditelnosti rozpoznat i z Prahy. [/]
První písemné záznamy o Flájské oboře pocházejí z r. 1848, od té doby se její výměra neustále měnila. V současnosti činí 1980 ha. Oboru spravují Lesy České republiky, lesní správa Litvínov. Je využívána ke komerčnímu lovu a je nepřístupná, s výjimkou prázdninových víkendů, kdy je možné částí obory projet na kole. Na území obory se nachází lovecká chata Jiřího návrší, spojená 5 km dlouhou přímou cestou se zámečkem Lichtenwald. Ten byl vybudován v roce 1760 jako komplex barokních budov a byl využíván k lovu. Lichtenwald leží na kopci zvaném Bradáčov (876 m) a patří Lesům České republiky. Zámeček přístupný není, ale občas je možné se dostat na nádvoří (dřevěné sochy jelenů). Návrší tvoří z dálky viditelnou dominantu. [/]
Z Bradáčova se dostaneme po 3 km dále na sever po neznačených cestách do Českého Jiřetína. Český Jiřetín je pohraniční obcí s hraničním přechodem pro pěší do německého Deutsch-georgenthalu. Český Jiřetín byl založen r. 1592 jako obec dřevorubců; později se obyvatelé živili hlavně plavením dřeva po Flájském plavebním kanále; proslulým se stal zdejší dřevařský průmysl, zejména výroba hraček. V obci poblíž německé hranice stojí dřevěný kostel sv. Jana Křtitele přenesený sem v roce 1969 ze zatopené obce Fláje (místo, kde kostel stával, nebylo zatopeno a jeho základy jsou pořád dobře patrné poblíž Starého Flájského mostu, který bývá obnažen za extrémně nízkých vodních stavů, např. v r. 2004); kostel je přístupný pouze po předchozí dohodě s farním úřadem v Litvínově.
Každý návštěvník Českého Jiřetína by si měl prohlédnout aspoň část bývalého Flájského plavebního kanálu. Nejsnáze se k němu dostaneme od restaurace Škola po zelené značce. Původní název byl Nový plavební kanál (na německém území se tento název “ Neugraben – dochoval dodnes). Kanál byl vybudován v letech 1624″29 . Sloužil k odplavování dřeva z pralesa, rostoucího ještě počátkem 17. stol. ve Flájské kotlině. Začínal poblíž malé lovecké chatky za obcí Fláje (dříve dům dozorce plavebního kanálu ), kousek od čela dnešní Flájské přehrady a využíval vodu z Flájského potoka. Vedl přes Český Jiřetín do saské obce Clausnitz a ústil do Freibergské Muldy neboli Moldavy, pramenící rovněž na našem území. Při budování plavebního kanálu se musel překonat výškový rozdíl 150m. Délka kanálu byla 18,2 km, hloubka 120 cm, šířka nahoře 280 cm a dole 180 cm. Plavební míra polen činila 127 cm. Dřevo se plavilo jen tehdy, pokud měl kanál dostatek vody. Větší část roku však voda kanálem netekla. Plavení trvalo 8″14 dní. Poslední plavba se uskutečnila r. 1872. Kanál sloužil svému účelu plných 243let![/]
Podél kanálu dojdeme až k vodní nádrži Fláje. Její bližší popis je v kapitole Exkurzy “ Krušnohorské nádrže. Přehradu nejlépe přehlédneme ze skaliska Puklá skála (840 m n.m.), které se tyčí po pravé straně od červené turistické značky do Horní Vsi. Neznačenou cestou se dá vyšplhat až na vrcholek, odkud je přenádherný rozhled na vodní plochu, Flájskou oboru a vrch Loučná.[/]
Z Českého Jiřetína do Mníšku vede nově vyznačená červená turistická značka, která je součástí mezinárodní trasy E3. Vede údolím Pstružného potoka, jsou zde nové cedule naučné stezky Flájská hornatina a jistě patří k tomu nejkrásnějšímu, co nám Krušné hory mohou nabídnout. Z posedu na Jelení hoře je krásný výhled, o kousek dál cesta míjí rezervaci Černý rybník, vrchovištní rašeliniště porostlé vřesem obecným a borovicí bažinnou. Rybníček byl kdysi založen k chovu pstruhů. Je přístupný také ze silnice Klíny “ Český Jiřetín. Obec Klíny je střediskem zimních sportů stejně jako Český Jiřetín, je zde několik vleků a běžkařské stopy.[/]
Pokud se do kopců vydáme z Litvínova po turistické značce červené, tak se dostaneme nejprve k vodní nádrži Janov a po chvíli stoupání ke zbytkům rozhledny na vrchu Jeřabina (785 m). Stojí na nižším ze dvou skalisek, která tvoří vrchol kopce. Tři metry vysoké betonové torzo rozhledny se středovým otvorem pro přístup na vyhlídkovou plošinu (bývá tady žebřík) nabízí nečekaný výhled na okolní kopce i Mosteckou pánev. Rozhlednu nechal postavit v roce 1884 litvínovský Krušnohorský spolek. Rozhledna byla slavnostně otevřena 24. srpna 1884. Vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám rozhledna začala chátrat, nebyly prostředky na její údržbu, musela být z bezpečnostních důvodů několikrát dlouhodobě uzavřena až do doby, než se spolku podařilo shromáždit peníze na její rozsáhlejší opravu. Definitivně se zřítila za lednové bouře v roce 1928. Avšak i výhled z betonového soklu je úchvatný. Při troše námahy lze vylézt i na skalisko nad rozhlednou.[/]
Putování po litvínovské části Krušných hor zakončeme v Nové Vsi v Horách, ve které stojí kostel sv. Michala z r. 1773; obec je známá výrobou hraček; na kopci nad vsí jsou větrné elektrárny, první již od roku 1992, od elektráren pěkný výhled na všechny strany; prvním jazykem na vývěskách v obci je němčina.
