Litoměřice a okolí
Naše putování po Litoměřicku nemůžeme začít nikde jinde než v turisticky vyhledávaných Litoměřicích. Město má krásnou polohu při soutoku Labe a Ohře na jižním úpatí Českého středohoří. Nabízí se tedy zcela logicky jako základna pro výlety do nejbližšího okolí. Stačí jen zvolit směr a cíl. A že je z čeho vybírat! Ale zastavme se alespoň na chvíli v samotných Litoměřicích. Jako němí svědkové, připomínající slávu velkých královských Litoměřic, tu stojí gotické, renesanční i barokní stavby, přísně chráněné v městské památkové rezervaci. Téměř všechny z více než stovky objektů, které jsou zapsány na státním seznamu kulturních památek, najdete v historickém městském centru. [/] Litoměřice, jako významné královské město, byly strategickým bodem na obchodních cestách vedoucích z nitra Čech do Saska, důležitým centrem v dobách husitských i útočištěm italských renesančních stavitelů. I přes rostoucí význam městského stavu se v dobách pobělohorských stává opěrným bodem katolické církve a církevních řádů. I přes uplynulá staletí, národnostní a společenské zvraty, si historické jádro Litoměřic zachovalo své neopakovatelné kouzlo. V úzkých dlážděných uličkách se i dnes můžeme procházet stejně, jako se v 19. století procházel profesor gymnázia Josef Jungmann.[/]
Typickým měšťanským domům na náměstí vévodí impozantní budova bývalé Staré radnice, nyní litoměřické muzeum.
Litoměřické muzeum
Budova muzea je nejdůležitější stavební památkou ve městě. Jejím základem je budova gotické radnice, doložená už v roce 1397. Při velkém požáru v roce 1537 byl dům velmi vážně poškozen. Měšťané se však nespokojili s pouhou opravou a pustili se do odvážné přestavby. Tehdy vznikla dnešní podoba budovy, první renesanční měšťanské stavby v severních Čechách. Dokončení celé stavby připomíná letopočet 1539 na severním pilíři, zdobeném městským znakem a medailony s bustami měšťanů. Dnes si zde můžete prohlédnout expozici, přibližující historii Litoměřicka od pravěku až po dobu národního obrození a nastupující průmyslové revoluce. [/]
Jen několik kroků nás při odchodu z muzea dělí od domu „U kalicha“, kde sídlí městské turistické informační centrum. Zde můžete získat mapy, cyklomapy, brožury a průvodce, které vám usnadní orientaci ve městě a jeho okolí. Pak už pro vás bude hračkou najít Muzeum a galerii litoměřické diecéze, sídlící v budově původně gotického domu č. 24 na Mírovém náměstí.
Muzeum a galerie litoměřické diecéze
Muzeum představuje zdejší biskupské sbírky. Můžeme zde zhlédnout umělecká díla z 12. až 17. století. Mezi jinými i Madonu v Uzavřené zahradě od Mistra Tiburtinské Sibylly, sv. Antonína poustevníka od Lucase Cranacha st., díla K. Škréty, A. Kerna, J. Steena, J. Wilemsze de Wet, obrazy vlámského malíře z okruhu P. P. Rubense ze 17. století, a další.
Galerie výtvarného umění
O několik desítek metrů dál, v Michalské ulici, nalezneme Galerii výtvarného umění. Těžištěm sbírky je staré umění Litoměřicka a severozápadních Čech. Expozice začíná souborem gotického umění 14. až počátku 16. století, a to deskovými malbami a polychromovanými plastikami. Vrcholem sbírky gotického umění je soubor renesančních deskových maleb od Mistra litoměřického oltáře. Následuje dílo sochaře jihoněmeckého původu a školení Ulricha Creuze, který po roce 1515 zanechal v severozápadních Čechách četné stopy svého uměleckého působení. Ve výstavních prostorách můžeme také obdivovat díla známého monogramisty Mistra I. W., od něhož je zde k vidění několik deskových obrazů. Umění baroka působí ucelenějším dojmem a zahrnuje díla takových umělců, jakými byli například M. B. Braun, P. Brandl, J. Kupecký ad. Tato expozice volně přechází do sbírky umění 19. století, představující např. díla od A. Machka, A. Piepenhagena, J. Navrátila, A. Kosárka, J. Mařáka nebo impresionistů A. Chittusiho, A. Slavíčka, J. Preislera, J. Štursy. Expozici uzavírají příležitostně zpřístupňované sbírky 20. století. Kromě této stálé expozice pořádá galerie krátkodobé výstavy převážně z tvorby současných českých umělců. [/]
V zadním traktu domu č. 24 zpřístupnila Galerie výtvarného umění v Litoměřicích unikátní sbírku naivního umění Čech a Moravy, která mapuje tvorbu našich nejznámějších insitních umělců. Výstava je instalována v zajímavém domě, který měl původně sloužit jako hospodářské stavení, a je milým protipólem dokonalosti a profesionality starých mistrů, jejichž díla můžeme vidět ve stálé expozici Galerie výtvarného umění.
Kostel Zvěstování Panny Marie
V roce 1992 přivítaly Litoměřice naše i zahraniční umělce na mezinárodním výtvarném sympoziu, původně zařazeném do projektu UNESCO „Barokní svět“. Důvodem této pohostinnosti byla skutečnost, že se ve městě nachází bývalý jezuitský kostel Zvěstování Panny Marie, jedno z vrcholných architektonických děl známého barokního stavitele Oktaviána Broggia. Právě rok 1992 byl rokem 250. výročí úmrtí tohoto architekta, který se výrazně zapsal do regionu Litoměřicka jak církevními, tak světskými stavbami. Podotkněme, že kostel Zvěstování Panny Marie byl zdevastovaný a po dlouhá léta sloužil i jako skladiště. Pro současné umělce ideální prostor. Až na malé výjimky byla většina děl vytvořena přímo pro konkrétní vybrané místo v kostele. Vznikl tak dialog současného umění s barokním prostorem, jehož cílem bylo oživení zájmu o barokní epochu jako o celoevropské kulturní a duchovní dědictví. Výstava potěší milovníky starého i současného výtvarného úmění.
[/]
S hlavou plnou dojmů můžeme z náměstí projít některým průchodem na hradební parkány. Je zde téměř božský klid a naskýtají se tu krásné pohledy na „staré“ Litoměřice či Dómský pahorek, jemuž vévodí katedrála sv. Štěpána. Trojlodní chrám byl původně románská bazilika, později gotický kostel. Současná barokní podoba je z období 1663-1670. Vysoká zvonice byla dostavěna v roce 1889. V katedrále jsou obrazy od Karla Škréty a Lucase Cranacha.
Máchovské Litoměřice
U některých historiků vyvolá zmínka o máchovských Litoměřicích na tváři shovívavý úsměv. „Máchovský kult“ je prý přehnaný, vždyť Mácha zde pobyl pouhých čtyřicet dní. Bylo to však jeho posledních čtyřicet dní a Mácha v Litoměřicích zůstal ještě sto dvě léta. Jeho hrob u zdi na „půlnoční straně“ litoměřického hřbitova se stal po celé století hlavním dějištěm máchovského kultu. Největší český básník Karel Hynek Mácha také čerpal na okolních hradech inspiraci pro svůj nedostižný Máj. [/]
O významu máchovského kultu svědčí za všechny následující příběh. Koncem 19. století se na Litoměřicku vyhrotily národnostní spory a v pražských uměleckých kruzích se uvažovalo o tom, zda by Máchovy ostatky neměly být převezeny do Prahy. Na místo byli vysláni spolkem Svatobor spisovatelé Alois Jirásek a Karel Václav Rais, aby posoudili situaci. Jejich odpověď byla zamítavá „poněvadž hrob Máchův jest menšině Litoměřické i všemu českému lidu vůkolnímu příliš drah. K němu obracejí oči a alespoň časem chodí si k němu pro posilu.“ Co odmítli Alois Jirásek s Karlem Václavem Raisem se nakonec v roce 1939 stalo neodvratným. Sudety byly zabrány, a tak přišel z Prahy příkaz k exhumaci Máchových ostatků. Básníkův druhý pohřeb se konal 7. května 1939 na vyšehradském Slavíně. Tisícihlavý pohřební průvod byl tehdy prvním protestem proti nacistické okupaci. [/]
Porovnáme-li skutky Blanických rytířů, kteří ukryti v hoře Blaníku čekají, až s národem bude nejhůře, a skutky velkého ducha Karla Hynka Máchy, dojdeme k závěru, že máchovský kult rozhodně přehnaný není. Oprašme jej v dnešní hektické době. Karel Hynek Mácha si to zaslouží. Život a dílo Karla Hynka Máchy si můžeme připomenou návštěvou Máchovy světničky, v níž žil slavný básník před svou tragickou smrtí.
[/]Už vás to po prohlídce královských Litoměřic láká na výlet do okolní přírody“ Pojďme tedy prozkoumat alespoň několik zajímavých míst v blízkém okolí města. Rozhled po celých Litoměřicích i s okolím skýtá Mostná hora (také Mostka). Na čedičovém vrchu s lesoparkem stojí výletní turistická restaurace s rozhlednou. Název je odvozen od skutečnosti, že se odtud sváželo dřevo na stavbu dřevěného mostu přes Labe. Vydejme se odtud na výlet směrem na Pokratice – nyní už součást Litoměřic, za nimiž jsou proslulé Bílé stráně. Ty jsou národní přírodní památkou s ekosystémy, charakteristickými pro jižní a jihovýchodní okraj Českého středohoří. Německým okrašlovacím spolkem byly chráněny již před rokem 1938. Suché a teplé klima údolí Pokratického potoka vytváří příznivé podmínky pro výskyt teplomilných travnatých porostů s řadou vzácných a zvlášť chráněných druhů rostlin (sasankovka lesní, koulenka prodloužená, medovník meduňkolistý a zejména naše orchideje). Lokalita je významná i zoologicky.[/]
Nedaleko Pokratic leží obec Skalice, již spojuje s blízkými Žitenicemi Hibschova naučná stezka (Hibschweg). Vede přes úbočí Dlouhého a Křížového vrchu. Leží na ní mnoho přírodních krás, především však dvanáct velkých křemencových bloků pestrého tvaru. Ty byly pojmenovány po významných přírodovědcích, kteří v Čechách působili. Například Felix Cornu, Franz Zippe, Rudolf Korb nebo rodák z nedaleké Homole (okr. Ústí n. L.) Josef Emanuel Hibsch. Naučná stezka byla slavnostně otevřena už 1. května 1927.[/]
Jedním z turisticky nejnavštěvovanějších vrcholů Českého středohoří je Varhošť (639 m n.m.). Prvním důvodem je, že se na vrcholu nalézá ocelová rozhledna, která stojí na místě původní dřevěné z roku 1927. Druhým je pak skutečnost, že se automobilem dostaneme až do Varhošťského sedla, odkud je to na vrchol co by kamenem dohodil. Přesto doporučujeme poctivý výlet od Labe, třeba ze Sebuzína, kde se tyčí Krkavčí skála (výhledy k Labi a do Tlučeňského údolí). Kromě krásného kruhového rozhledu na celé České středohoří, Krušné hory a Českou tabuli skýtá Varhošť jednu zajímavost. Hladinu Labe odtud spatříme celkem osmkrát.[/]
Opačným směrem ze Skalice si můžeme udělat výlet do nejbližších svahů Českého středohoří na Hlinnou. Ze skalnatého vrcholu Hradiště, kde byly nalezeny zbytky pravěkého opevnění, lze přehlédnout nejen celé Litoměřice, ale i úrodnou rovinu Podřipska s osamělým Řípem. Té však směrem na sever konkuruje dominanta celého Poohří, zřícenina hradu Házmburk. Z vyhlídky na Hradišti je to jen kousek do přírodní rezervace Holý vrch u Hlinné. Zde lze spatřit erodované zbytky čedičového příkrovu, které tvoří místy až desetimetrové sloupce. Předmětem ochrany je výskyt ohroženého koniklece otevřeného, koniklece lučního českého a dalších rostlin. Po žluté značce může náš výlet pokračovat v našem oblouku kolem Litoměřic. Za návštěvu rozhodně stojí Plešivec (509 m). Tento pozoruhodný vrch s rozlehlými čedičovými sutěmi je přírodní památkou. Na západním a severovýchodním úpatí se vytvářejí ledové jámy, kde se led a firnový sníh drží až do začátku léta. Je zde také hnízdiště dravců a sov. Můžeme vyrazit dál, ale asi nám nezbyde, než změnit barvu a nasměrovat náš výlet po modré. Přiláká nás totiž zřícenina hradu Kamýk (301 m), která je výraznou dominantou okolí. Hrad byl dostavěn kolem roku 1319 Janem Lucemburským. Od roku 1352, kdy jej získal Jan Zajíc z Házmburka, se jeho majitelé střídali. Svůj vojenský význam si Kamýk udržel ještě ve druhé polovině 15. století. Opuštěn byl až kolem roku 1600, kdy bylo v podhradí vybudováno nové šlechtické sídlo. Pod zříceninou hradu leží stejnojmenná ovocnářská obec s renesančním zámečkem (turistům nepřístupný). Ještě jednou změníme barvu naší trasy a po zelené se vydáme k jednomu z nejkrásnějších přírodních úkazů v Čechách, jímž bezesporu je Porta Bohemica. Tato brána Čech otevírá příchozím ze severu pohled na úrodné nížiny a vybízí je k cestě až do samého srdce země. Část pravobřežního masivu Porty Bohemica tvoří Kalvárie (zvaná též Tříkřížový vrch). Na vrcholové náhorní plošině se táhne v délce 500 m mohutné valové opevnění z doby zhruba 1000 let př. n. l, později keltské a slovanské hradiště. Tři kříže jsou zmiňovány již v roce 1587, k místu se váže mnoho pověstí. Tuto přírodní rezervaci tvoří prvohorní horniny, obnažené výmolnou činností Labe. Zájemci o botaniku zde mohou nalézt různé druhy stepní květeny (např. kozinec bezlodyžný, kosatec bezlistý, kavyl Ivanův a další).
Do konce našeho výletu, tedy zpět do Litoměřic, nám zbývá asi 6 kilometrů. Na naší okružní cestě nám osvěžení nabídne Píšťanské jezero (též zvané Žernosecké jezero)- tedy pokud je léto. Tato zatopená pískovna je rájem rybářů. Je zde koupaliště a na své si přijdou i milovníci vodních sportů. Nedaleko Litoměřic se směrem proti proudu Labe tyčí známý vrch Radobýl (399 m n. m.), obestřený pověstmi o pokladech, ukrytých v podzemních chodbách a jeskyních, které se prý jednou do roka otevírají. Karel IV. daroval vrch městu Litoměřice k pěstování vína. Odtud se nebohý básník Karel Hynek Mácha na podzim roku 1836 rozeběhl k požáru, aby jej pomáhal statečně hasit. To se mu nakonec stalo osudným. Tuto událost nám připomíná veliký kříž na vrcholu. Radobýl je přírodní památkou. Z povrchu trčí těžbou odkryté čedičové sloupce a jižní svahy jsou porostlé travnatou vegetací skalní stepi. Nacházejí se zde vzácné chráněné druhy rostlin (divizna brunátná, kozinec bezlodyžný, bělozářka liliová a další). Ale do herbáře si je netrhejte. Pod nedalekou vápencovou vyvýšeninou Bídnice se nachází bývalá podzemní továrna Richard. Na jaře 1944 ji vybudovali nacisté jako pobočku koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Vyráběli zde letecké motory. Denně sem chodili pracovat vězňové z Terezína. Továrna je dnes pro veřejnost nepřístupná a její část slouží jako úložiště jaderného odpadu. Objekt je protkán rozsáhlou sítí podzemních chodeb, které jsou údajně napojeny i na litoměřické podzemí. A v Litoměřicích se také kruh naší krátké poznávací cesty a výletu uzavírá.[/]
Poněkud stranou, severovýchodně od Litoměřic, leží Kalich (538 m n. m.). Rozhodně by však neměl být opomenut. Je to mohutný skalnatý vrch nad Třebušínem se zbytky Žižkova hradu. Vyskytuje se zde vzácný kosatec nízký a také ve skalních spárách rostou neobvyklé druhy vegetace. Hrad byl vystavěn na místě původního opevnění řádu německých rytířů na jaře roku 1421. Opevnění se slavný vojevůdce zmocnil při svém tažení proti Litoměřicům. Když Žižka přišel o své druhé oko, stal se Kalich jeho útočištěm. V září téhož roku se jej pokusil dobýt Zikmund Děčínský z Vartenberka, který na protějším vrchu nechal vybudovat hrad Pannu. Po smrti Jana Žižky zůstal Kalich v držení jeho bratra Jaroslava a sestry Anežky. Husité zde zůstali i po bitvě u Lipan, a to až do roku 1437, kdy byl hrad opět několikrát dobýván. Poté střídal majitele. Obydlen byl až do poslední čtvrtiny 15. století.
Z největších turistických zajímavostí v okolí královského města nám už zbývají snad jen Ploskovice.[/]
Zámek Ploskovice
Zdejší zámek byl postaven jako letní rezidence pro velkovévodkyni Annu Marii Františku Toskánskou na počátku 18. století, s arkádami a grottami (umělými jeskyněmi) v zámeckém suterénu. Stavitelem byl s největší pravděpodobností vynikající barokní architekt a stavitel Kilián Ignác Dienzenhofer. V polovině 19. století se Ploskovice staly soukromou rezidencí penzionovaného císaře Ferdinanda V. Habsburského, posledního korunovaného českého krále. Tehdy bylo přistavěno druhé patro a interiéry přizpůsobeny soudobým potřebám a vkusu. Vnitřní výzdoby se ujal jeden z nejvýznamnějších malířů českého romantismu, Josef Navrátil. Od něho pochází většina nástěnných maleb. Po jeho boku zde také pracoval tehdy již věhlasný sochař Václav Levý. Po smrti Ferdinanda V. se zámku ujal císař František Josef I. V současné době jsou zámecké interiéry vybaveny mobiliářem druhorokokového původu, pocházejícím částečně z Pražského hradu a částečně z jiných severočeských zámků. Ploskovický zámek je obklopen rozsáhlým parkem, původně koncipovaným ve stylu Versailleských zahrad. Po roce 1918 zde bylo zřízeno letní sídlo ministerstva zahraničních věcí a mezi hosty patřili např. Edvard Beneš, Jan Masaryk, Indíra Gandhiová a další význačné osobnosti politického a kulturního života.[/]
Pokud máte v nohách příliš mnoho kilometrů, přemohla vás lenost, anebo není pro výlet do přírody zrovna příhodné počasí, schovali jsme pro vás na závěr ještě jedno turisty vyhledávané město, ležící v těsném sousedství Litoměřic, které byste měli navštívit. Je jím unikátní pevnost Terezín z konce 18. století. Terezín také nechvalně proslul jako koncentrační tábor a židovské ghetto za druhé světové války. K uctění památky obětem byl v Terezíně vybudován národní památník.
