Lázně Teplice a okolí – Krajina, lidé, zvyky
Vývoj osídlení a národnostní skladba
Původně slovanské osídlení dnešního Teplicka nabylo od 14. století pod vlivem kolonizace smíšeného rázu. V době předbělohorské převažovalo německé osídlení v Krušných horách a v městech Duchově, Krupce a Hrobu, české obyvatelstvo žilo převážně v Teplicích, Bílině a venkovských oblastech Mostecké pánve a Českého
středohoří. V pobělohorské době osídlili zdejší oblast, vylidněnou krušnými události třicetileté války, němečtí osadníci. V 19. století tu zůstalo jen několik malých ostrůvků českých obyvatel.[/]
Rozvoj průmyslu a dolování od 60. let 19. století sem přivedl jako pracovní sílu české dělníky. Ti se pak začali sdružovat ve spolcích a požadovat
zřizování českých škol. Měli na ně konec konců i podle tehdejších rakouských zákonů nárok. Vždyť kolem roku 1900 žilo v tehdejším politickém okrese Duchcov asi 30 % , v okresech Teplice a Bílina kolem 19 % českých obyvatel.
Němci se těmto požadavkům bránili, a tak docházelo k národnostním třenicím, které vyvrcholily v roce 1908 střety mezi německými nacionály
a českými sociálně demokratickými dělníky.[/]
Krajina, lidé, zvyky
S výměnou obyvatelstva po roce 1945 v teplickém regionu zanikla přímá spojitost v uplatňování lidových zvyků před II. světovou válkou a po ní. Zůstala pouze lidová architektura. Podkrušnohorské hrázděné domy, často chlévního typu, přízemní nebo s jednopatrovou nástavbou, se vyskytují jak v Krušných horách (Mikulov, Moldava, Horní Krupka, Křižanov atd.), tak v Českém středohoří (Bořislav, Hrobčice, Měrunice, Mošnov, Mukov, Žim atd.), v němž byly mimo to stavěny i zděné domy typu, pronikajícího sem z dolního Poohří.[/]
Povědomost o lidových krojích se naproti tomu do dnešní doby nedochovala. V každém případě se německé kroje v minulosti vyznačovaly větší strohostí v barvách i ve střihu. U mužů se objevovaly vyšší klobouky a delší kabáty s řadou knoflíků či blejzry se stojatým límečkem a širšími klopami, s dragounem vzadu a kožené kalhoty, u ženského kroje dirndl, tj. středně dlouhá projmutá sukně spojená se živůtkem, vestičkou a mírně nabíranou blůzkou s krátkým rukávem. Přes to vše byla přehozena krátká zástěrka.[/]
Staré zvyky z předválečné doby dnes již většinou vypadly z lidské paměti. Vzpomeňme některých z nich. Hned na začátku roku, na Tři krále, chodí koledníci koledovat dodnes, stejně jako se v některých českých oblastech dodržují v únoru a březnu masopustní slavnosti, tedy koná se masopustní průvod, hostiny, veselice, zabijačky, na Teplicku se však již dnes neprovozuje obřad stínání kohouta, který patřil k výrazným zvykům německy mluvících obyvatel.[/]
Na Velikonoce se také dnes odbývá pomlázka, spojená s mrskáním a poléváním, které údajně dodává děvčatům zdraví. Ta zase obdarovávají chlapce vajíčky, jež jsou symbolem života. Některé zvyky však definitivně zmizely. Nikdo se už dnes nechodí na Velikonoce omýt k potoku, aby se ochránil před nemocemi. Na slavnosti Vzkříšení se střílelo, připomínala se tak bitva u Chlumce z roku 1813. Existovaly i další zvyky, dnes již zapomenuté. Přísloví praví, že na svatého Jiří (24. dubna) vylézají hadi a štíři. Proto sedláci vyháněli dobytek z chléva a dávali pozor, aby se nenapil ze studně, které bývají ten den otráveny.[/]
Ani po vzniku Československé republiky v roce 1918 národnostní nevraživost z pohraničí nezmizela. Po odsunu Němců v letech 1945–1948 se Krušné hory do značné míry vylidnily a staly se postupně chalupářskou a rekreační oblastí. Tento proces se nevyhnul ani Českému středohoří. Obyvatelstvo je nyní na Teplicku národnostně téměř jednolité, jedinou změnu přinesl v 90. letech návrat volyňských Čechů, kteří obydlili domy po Sovětské armádě v Bohosudově.[/]
Od středověku se ve městech konala „střelba ku ptáku.“ Měšťané stříleli z luku nebo kuše na maketu nějakého ptáka (často orla) a ten, kdo ji definitivně odstranil ze stožáru, na němž byla připevněna, se stal králem tohoto klání. V našem regionu se tyto soutěže konaly v Teplicích, Krupce, Bílině, Duchcově. V létě probíhala pravidelně slavnost letního slunovratu a pod Komáří vížkou pak borůvková pouť na paměť toho, že sv. Wolfgang, pozdější řezenský biskup, který se zasloužil o vznik pražského biskupství v roce 973, údajně zde žil ještě jako poustevník a často sbíral zdejší mimořádně narostlé borůvky.[/]
Řada zvyků se týkala dětí. Dlouho se tradovalo, že děti nosí čápi z duchcovského rybníku Barbora. Po narození se pak dávalo novorozenci do kolébky něco červeného proti uřknutí. Když šlo dítě do školy, dostalo na cestu kornout sladkostí. Tento zvyk byl rozšířen i v Sasku a odtud začal v posledních dvou desetiletích opět pronikat do Čech.[/]
Významné osobnosti
Havel Žalanský, zvaný Phaeton (1567–1621)
Narodil se v Žalanech u Teplic. Působil jako utrakvistický farář a kazatel, naposledy v Praze u sv. Jiljí. Psal nábožensko-filosofické spisy.[/]
Jan Vojtěch Angermayer (1674–1740)
Narodil se v Bílině. Jako umělec vynikal hlavně v malbě zátiší.[/]
Karel František Rosenmüller (1678–1727)
Rodák z Teplic. Vydavatel prvních českých novin pod názvem „Pražské poštovské noviny“, které vycházely od roku 1719.[/]
Jan Lohelius Oehlschlegel (1724–1788)
Narodil se v Lažanech u Chomutova., studoval na gymnáziu v Bohosudově, kde se stal varhaníkem v jezuitském poutním kostele. Později vstoupil do premonstrátského řádu a působil jako kapelník v pražském klášteře na Strahově. Vynikl jako hudební skladatel.[/]
Josef Matyáš Wolfram (1789–1839)
Narodil se v Dobřanech u Plzně, v letech 1824–1839 působil jako purkmistr v Teplicích, kde zemřel. Proslul jako hudební skladatel, jeho opery se hrály v Drážďanech, Lipsku, Berlíně a Praze.[/]
Carl Robert Croll (1800–1863)
Narodil se v Kadicích (Kaditz) u Drážďan. Prožil dlouhá léta v Teplicích. Vynikl jako malíř krajinomaleb. V jeho díle se zachovala severočeská krajina taková, jaká byla před příchodem průmyslové revoluce.[/]
Franz Ambros Reuss (1761–1830)
Vynikající lékař a mineralog. Působil jako lázeňský lékař v Bílině. Vydal řadu studií o geologii v okolí lázní a jako první popsal léčivé účinky bílinské kyselky.[/]
August Emanuel Reuss (1811–1873)
Pocházel z Bíliny, syn F.A.Reusse. Vynikající mineralog, působil nejdříve v bílinských lázních, pak jako univerzitní profesor v Praze a posléze ve Vídni.[/]
Ferdinand Karel Arlt (1812–1887)
Rodák z Horní Krupky, univerzitní profesor v Praze, později ve Vídni. Zakladatel moderního očního lékařství.[/]
Alfred Meissner (1822–1875)
Rodák z Teplic. Německý básník, spisovatel, novinář, v roce 1848 člen Frankfurtského sněmu.[/]
Hermann Hallwich (1838–1913)
Rodák z Teplic. Poslanec říšské rady a tajemník Obchodní komory v Liberci. Odpůrce českých státoprávních snah. Jako historik se zabýval obdobím třicetileté války a napsal dějiny Liberce, Teplic a Krupky.[/]
Vojtěch Preissig (1873–1944)
Malíř a grafik, dlouhá léta působil v USA. Za okupace se zúčastnil protinacistického odboje, vydával ilegální časopis V boj. Zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře v Dachau.
Jan Havlasa, vl. jm. Jan Klecanda (1883–1964)
Spisovatel, cestovatel, novinář , diplomat. Napsal řadu cestopisů, jeho romány jsou většinou zasazeny do exotického prostředí vzdálených
zemí.■
