Dnes je 21.7. a svátek má Vítězslav
Na přelomu třetihor a čtvrtohor byly na severu regionu jednotlivé kry v oblasti Krušných hor vyzdviženy nad dnešní Mosteckou pánev, která tak získala charakter příkopové propadliny. Na hřebenech vznikla rovinatá plošina, sestavená z ker a hrásťových útvarů, tedy soustavy stupňovitých zlomů, při níž je střední kra nejvýše a postranní kry zaujímají postupně polohy nižší. Vrcholové části proto mají jen mírně zvlněný reliéf s klenbovitými vrcholy. Z nich ve východní části Krušnohoří výrazněji převyšují své okolí Komáří vížka (809 m n.m.), severozápadně od ní Lysá hora (836 m n.m.) a severovýchodně pak Loupežník (805 m n.m.), směrem západním dále Bouřňák (869 m n.m.) a nejvyšší hora regionu
Pramenáč (910 m n.m.). Nad Osekem vyniká protáhlý vrch Stropníku (855 m n.m.).
Zatímco na severní německou stranu klesají hory pozvolna, na jih směrem do Čech spadají srázné zlomové svahy s převýšením až 700 m. Čelo tohoto jižního horského úbočí tvoří totiž jednostranně vyzdvižená kra se složitými podélnými
zlomy s hluboko umístěnými údolími četných potoků. Příkré svahy (15–30 %) výrazně převládají, mírné se vyskytují jen málo, a to v místech pokleslých částí vrcholových plošin. Jsou porostlé jednak smrkovými porosty, ale do značné míry i smíšenými lesy na rozdíl od vrcholových partií, které jsou většinou tvořeny horskými lukami a jen z menší části lesy.
Na jihu zasahuje na území teplického regionu Milešovské středohoří. Svými převážně čedičovými a znělcovými homolemi, kužely a kupami, vytvořenými v třetihorách, shlíží do Mostecké pánve a vytváří velmi rozmanitý reliéf. Kulturní krajina s úrodnou půdou je zvýrazňována skalami a sutěmi, ale změkčována travnatými suchými a slunnými stráněmi, které se prolínají
s dubovými, habrovými a bukovými lesy. Celkový dojem zajímavě dokreslují zbytky ovocných sadů. Nejvyšším středohořským vrcholem je Milešovka (837 m n.m.), k ní se, ze severního pohledu, přiklánějí Milešovský Kloc (674 m n.m.), Kletečná (706 m n.m.) a Pařez (733 m n.m.). Nad Bílinou dominuje Bořeň (539 m n.m.), skalnatá znělcová kupa, již si můžeme s jistou dávkou fantazie představovat jako ležícího lva.
Vodopis
Teplický region patří převážně do povodí řeky Bíliny (1071 m2), která se po 80 kilometrech vlévá u Ústí n.L. do Labe. Její rozvodí probíhá jižně od Milešovského středohoří, a tak pravostranné přítoky (Bořislavský a Luční potok) jsou jen krátké a z vodopisného hlediska nevýznamné. Na severu je rozvodí vyznačeno velmi zřetelně výraznou hranou příkrého jihozápadního horského svahu. Zdejší bystřiny jsou několik kilometrů dlouhé a mají značný spád, průměrně
kolem 450 metrů. Nejvýznamnějšími z nich jsou právě levostranné přítoky Bíliny, a to na západě Bouřlivec, dále východněji Zalužanský a Modlanský potok a nakonec nejvýchodněji Ždírnický potok, který již do našeho regionu
zapadá jen okrajově. Na severní, německou stranu stéká potok Mohelnice.
Teplicko sice nikdy nebylo rybnikářskou oblastí, přesto se tu několik vodních ploch vyskytuje. K rekreačním účelům slouží rybníky v Oseku a Proboštově, v Zámeckém rybníku v Teplicích, Barbora v Duchcově a dalších se chovají ryby, Malhostický rybník je přírodní rezervací. Kromě toho se v posledních desetiletích objevilo několik nových nádrží. Na potoku Bouřlivec vznikla Všechlapská přehrada, dále v průběhu dolování a následných rekultivací byla vybudována řada nádrží, z nichž mnohé dnes slouží k rekreaci. Největší a nejnavštěvovanější je Barbora u Oldřichova, dále sem patří nádrže Kateřina a Modlany a nesmíme zapomenout ani na nedalekou Karolinu. ■
