Krušné hory od Hory Svatého Šebestiána po Klínovec
Poslední podoblastí jsou vrcholové partie Krušných hor mezi Horou Svatého Šebestiána a nejvyšší horou Krušných hor Klínovcem. Osou tohoto území prochází mezinárodní turistická trasa E3 a také Krušnohorská lyžařská magistrála. [/] Putování začneme ve městečku Hora Svatého Šebestiána, bývalé hornické obci ze 16. století. V okolí se dolovalo stříbro, cín a měď. Roku 1597 byla Hora Svatého Šebestiána povýšena na královské horní město. Ke konci třicetileté války město napadli Švédové a vyplenili. Po zániku dolů se obyvatelé živili výrobou košíků, krajek, hraček a dřevěných nástrojů.[/] Město si zachovalo renesanční šachovnicovitý půdorys. V parku na náměstí stojí kašna a pomník obětem druhé světové války. Ze zrušené obce Rusová sem byla přestěhována socha Dobrého pastýře. Ve městě býval novorománský kostel z let 1876″77, ten však byl roku 1967 zbořen.[/] Město je rovněž hraničním přechodem do SRN (5 km), takže je zohyzděno všudypřítomnými trpaslíky, stánky s alkoholem a cigaretami, lehkými děvami a různými dalším lákadly na německé turisty.[/] Po červené se vydáme na Novou Ves, ve které stojí dva smírčí kříže a odtud pak po modré turistické značce krásným Prunéřovským údolím. V místech zvaných Myší díra je na Prunéřovském potoce čtyři a půl metru vysoký jez, který přehrazuje potok a vytváří vodní nádrž, ze které se čerpá voda do nádrže Křimov. O kousek dál odbočuje vpravo Kýšovické údolí, ve kterém se nachází nejvyšší vodopád Krušných hor zvaný Kýšovický vodopád.[/] Našim cílem je ovšem hrad Hasištejn, ke kterému musíme z údolí Prunéřovského potoka vystoupat. Přístup autem je možný od vsi zvané Místo, přičemž zaparkovat se dá přímo před hlavní branou. Hrad vznikl někdy kolem roku 1320, dlouhou dobu patřil Lobkovicům. Asi nejznámějším majitelem byl Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, který hrad upravoval, rozšiřoval, vybavil cennými uměleckými díly a proslulá byla zejména jeho knihovna, který však po Bohuslavově smrti roku 1510 byla převezena do Chomutova, kde shořela. Hrad roku 1609 připadl Štampachům, těm byl roku 1622 zkonfiskován a od té doby je uváděn jako pustý. U vstupu na hrad je restaurace, na bráně je pamětní deska J.W.Goetha, který hrad navštívil roku 1810. Areál je volně přístupný po zaplacení vstupného, krásný výhled poskytuje velká věž, i když názory na komíny prunéřovské elektrárny se mohou různit. Dále po modré bychom došli do Prunéřova, kde je krásné čisté koupaliště.[/] V okolí (Místo, Blahuňov) stojí plastiky, které sem byly přemístěny ze zaniklých obcí. Po žluté značce (byla v určitou dobu zneprůchodněna kvůli oboře, nyní je přeznačena přes Sobětice) se dostaneme do obce Výsluní, které se do roku 1950 jmenovalo Suniperk. Ve 14. století se zde dolovalo stříbro, měď, cín a olovo. V roce 1565 dostala obec od Bohuslava z Lobkovic různé výsady, ty měly přilákat nové obyvatelstvo. Roku 1584 byla ves povýšena na město, které roku 1615 dostalo od krále Matyáše znak. Roku 1574 byl založen kostel sv. Václava. Dnešní kostel pochází z let 1851″1875. Poslední oprava střechy proběhla v roce 1968 a v roce 1981 pak kostel vyhořel. Od r. 1997, kdy byla založena nadace na záchranu kostela, který je kulturní památkou ČR, probíhá na kostele celková rekonstrukce. Město má dochován pravidelný renesanční šachovnicový půdorys. Výhled do Podkrušnohoří, v údolí lze rozpoznat i hrad Hasištejn.[/] Dále po žluté dojdeme k nádraží, na krušnohorskou magistrálu a také k přírodní rezervaci Na Loučkách, která chrání porosty borovice blatky a borovice kosodřeviny.[/] Pokračujme po červené turistické značce, po pravé straně je navrhovaná přírodní rezervace rašeliniště Pod Jelení horou, což je rašeliniště vrchovištního typu, kde rašelina dosahuje až šestimetrové mocnosti; je tady také prameniště Chomutovky a dostali bychom se sem, kdybychom od nádraží pokračovali po neznačené silničce přímo vzhůru.[/] Po červené značce dojdeme až k vodnímu dílu Přísečnice. Ten nápadný vrch po pravé straně je Jelení hora (994 m), tvořená je čedičem. Nevede na ni žádná značená cesta, ale nabízí překrásný rozhled, rozhodně stojí za návštěvu. Vodní dílo Přísečnice bylo uvedeno do provozu roku 1976. Slouží k zásobování severočeské hnědouhelné oblasti pitnou vodou, a také k výrobě elektrické energie (podzemní kanál vede do Hradiště, kde je malá elektrárna s Francisovou turbínou).[/] Po pár kilometrech dojdeme do Měděnce. Věžička nad městečkem bude asi mnoha lidem povědomá. Ano, je to ta kaple, která se objevovala v úvodních titulkách každého dílu seriálu Major Zeman. Jedná se o kapli Neposkvrněného početí z roku1674 ve tvaru rotundy na kopci Mědník či Měděná hůrka (910 m). Ke kapli vystoupáme během několika minut a budeme odměněni kruhovým výhledem. Měděnec je typické hornické městečko, byl založen roku 1520 a roku 1588 byl povýšen na horní město; je zde lidová architektura, zajímavostí jsou „nouzové“ vchody u některých domů ještě v 1. patře, obyvatelé se jistili pro případ, že by napadlo hodně sněhu; na náměstí stojí kostel Narození p. Marie (1803″1814) a u kostela je pomník Juliu Fučíkovi.[/] Z Měděnce se vyplatí udělat si malou zacházku po silnici směrem na Klášterec nad Ohří, je zde totiž přírodní památka Sfingy u Měděnce, což jsou rulová skaliska s krásným výhledem.[/] Nedaleko Měděnce leží obec Kovářská, dostaneme se tam z Měděnce po modré turistické značce. Za svůj vznik vděčí Kovářská dolování a zpracování železné rudy. V okolí byly hamry už ve 14. století. Název Kovářská vznikl překladem z německého Schmiedeberg (Schmiede = kovárna). Roku 1599 zde byla postavena jedna z prvních vysokých pecí v Čechách. Až do 19. století bylo zpracovávání železné rudy téměř jediným zdrojem obživy zdejších obyvatel. Po úpadku železářství se začal v Kovářské rozvíjet jiný průmysl “ výroba zápalek, továrny na samet, výroba příze a nití. Největším podnikem byla Kallova továrna na rybí konzervy. Před koncem II. světové války “ 11. září 1944 se nad Kovářskou strhla jedna z největších leteckých bitev II. světové války nad územím Československa. V obci se nachází Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím, které uchovává obrovské množství materiálů, jako jsou trosky letadel, doklady, munice, údajů o letcích a dalších a zabývá se také intenzivní výzkumnou činností, jako je například hledání informací o sestřelených letcích, organizuje setkání veteránů atd.[/] Původnímu středu obce dominuje barokní kostel sv. Michaela, postavený v letech 1709″1710. Kostel má kazetový strop, zdobený obrazy svatých. Před kostelem stojí barokní Mariánský sloup z roku 1706. Za obcí, ve směru na Černý potok, se nachází kaple sv. Marka, která byla postavena v roce 1913 v blízkosti železného kříže z roku 1871. Kříž nechala podle pověsti jako výraz díků za své uzdravení postavit slepá obyvatelka Kovářské. Nedaleko za nádražím v Kovářské se nacházejí zbytky staré vápenky postavené v padesátých letech 19. století.[/] Po zelené turistické značce bychom se asi po 2 km dostali na Palouk mrtvých, což je rašeliniště ležící poblíž železniční stanice Kovářská. Během třicetileté války zde utonul celý oddíl těžké švédské jízdy. Traduje se, že sem vojáky vlákali lstí zoufalí místní obyvatelé. V roce 1924 zde byly při těžbě rašeliny skutečně nalezeny zbraně a pozůstatky vojáků a koní. Na místě tragédie stával měděný reliéf, díky materiálu byl odcizen.[/] Asi 6 km severně od Kovářské leží Vejprty, průmyslové město při hranici s Německem. I zde byly dříve v provozu hamry zpracovávající místní i dováženou železnou rudu; po třicetileté válce začaly upadat. Poslední důl zavřen roku 1924, místo toho se rozvíjel lehký průmysl (textilní výroba, puškařství). V obci stojí kostel Všech svatých (1783″86) a hřbitovní kostel sv. Martina. Je zde také hraniční přechod do Bärensteinu.[/] Západní hranici popisované oblasti tvoří nejvyší hora Krusných hor, Klínovec. Je vysoká 1244 m a na vrcholu stojí hotel s rozhlednou (obojí ve fázi dlouhodobé rekonstrukce) a 80 m vysoká televizní věž. Z vrcholu lze za zvláště dobré viditelnosti zahlédnout Sněžku (cca 200 km), šumavský Javor, Říp či pražský Petřín. Na vrchol Klínovce vede lanová dráha z Jáchymova. Na svazích se nachází velké množství sjezdovek a vleků. Na vrchol vede od Měděnce přes Meluzínu červená turistická značka.
