Kašperskohorsko

Na naší další pouti po Klatovsku zamíříme do samého srdce Šumavy, do malebného města Kašperských Hor. Původní Kašperské Hory vznikly na přelomu 13. a 14. století v místech kostela sv. Mikuláše. Druhé nejvýše položené město v Čechách těžilo především ze zlatorudného revíru, který byl ve 14. století nejvýznamnějším revírem po jílovském. Před rokem 1345 se obec stala svobodným horním městem, v roce 1584 královským horním městem. Město v té době těžilo také z obchodu na solné stezce. Po třicetileté válce upadalo. V novodobé historii přinesl další velké ztráty úbytek obyvatelstva v poválečném období, přesto patří Kašperské Hory k nejkrásnějším městům Šumavy.

Naši prohlídku zahájíme na náměstí. Dominantu náměstí tvoří trojlodní gotická bazilika sv. Markéty ze 14. století. Chrám byl původně zasvěcen sv. Linhartovi, přebudován byl v roce 1883, kdy získal mimo jiné 50 m vysokou věž. Interiér je převážně barokní, cenný je především bohatě řezaný oltář, dvoumanuálové varhany a malé přenosné varhany. Zachovaly se i pozůstatky gotiky – křížová klenba a sochy. Do výklenku východní stěny chrámu byl umístěn unikátní kohoutí kříž z nedalekého Nicova. Na trávníku před kostelem si můžeme prohlédnout zbytky mlecích kamenů pro úpravu zlaté rudy a také balvany s vyhloubenými důlky pro amalgamaci.

Nepřehlédnutelnou památkou je rovněž zdejší radnice. Stavba je renesančního původu s barokními štíty z dob úpravy v roce 1698. Radnice patří k nejkrásnějším v Čechách.

Na náměstí i v ulicích se zachovala řada historických domů z různých období. V jednom z nich sídlí Muzeum Šumavy s bohatými sbírkami dokumentujícími přírodu Šumavy a život zdejšího lidu. Zdejší muzeum patří k těm na Šumavě nejkrásnějším a jeho prohlídku bychom si rozhodně neměli nechat ujít. V horní části náměstí je ještě Muzeum motocyklů a expozice české hračky.

Na jižním okraji města nalezneme novorománský kostel P. Marie Sněžné, pochází z let 1850 až 1867. Kašperské Hory byly v té době velmi významným poutním místem, uctívala se tu kopie Klatovské Madony. Kaple v sousedství je původním místem této úcty.

Po Okolí Kašperských hor

Vypravíme-li se po žluté stezce za město, narazíme na kostel sv. Mikuláše, jádro původní osady. Trojlodní kostel, postavený kolem roku 1330, patří k nejvýznamnějším památkám středověké architektury u nás. Dosud se zachoval gotický profilovaný portál, okna, sedilium a profilovaný sanktuář v presbytáři. V lodi a presbytáři se nacházejí gotické fresky. Kalvárie pochází ze 16. století, malovaný strop z roku 1700. Autorem je purkmistr V. A. Groff. V sousedství kostela se nachází kaple sv. Anny. Na hřbitově se zachovala řada cenných náhrobků.

Po žluté se dostaneme až do Rejštejna, městečka, které bylo původně součástí Kašperských Hor. Ve městě se nachází původně gotický kostel sv. Bartoloměje, přestavěný v roce 1782. Je zde pochována matka spisovatele Karla Klostermanna a jeho bratr Jakub, zdejší farář.

Z Kašperských Hor můžeme vyrazit i opačným směrem, po naučné stezce okruh Kašperk. Hrad, ke kterému nás stezka dovede, byl vybudován z příkazu samotného císaře Karla IV. Dílo organizoval Vít Hedvábný a stavěl Michal Parléř. Roku 1617 zakoupilo hrad město Kašperské Hory. Z císařského rozkazu byl po roce 1655 pobořen.

Z Antýglu údolím Vydry

Na další výlet po Kašperskohorsku se vydáme z Antýglu. Antýgl je bývalým kralováckým dvorcem se souborem typických šumavských staveb, které dnes slouží jako motorest k přilehlému autokempu. Z Antýglu se vypravíme po červené značce, nejprve po silnici ve směru na Srní, pak po silničce která u mostu odbočuje vpravo. Naše kroky míří údolím divoké a balvanité horské říčky Vydry, po naučné stezce s informačními panely. Asi po dvou kilometrech dojdeme k místu, kde stávala Hálkova chata. V těchto místech řeku překračuje most a za ním nás čeká nejromantičtější část naší cesty, kaňon řeky Vydry. Mezi mnohými kameny nás mohou zaujmout i tzv. obří hrnce, s válcovitými, vodou vymletými prohlubněmi. Přejdeme Popelný potok a dojdeme k Turnerově chatě, kde nás čeká možnost občerstvení. Součástí zdejšího areálu je i malá expozice, která návštěvníky seznamuje se životem vydry říční. Za chatou je ve strmém svahu po pravé straně kamenné moře. Naučná stezka nás dovede až do cíle našeho výletu, do Čeňkovy Pily.

V 19. století v tomto místě vybudoval pražský podnikatel Čeněk Bubeníček pilu a sklad dřeva. V roce 1912 tu město Kašperské Hory postavilo malou vodní elektrárnu. Ta se dochovala v téměř původním stavu a je národní technickou památkou. Spolu s elektrárnou Vydra, postavenou v letech 1937 až 1942 je dnes součástí expozice Šumavská energie. Nedaleko staré elektrárny roste trojice mohutných smrků, které zde údajně vysadil v roce 1867 Bedřich Smetana. U staré elektrárny na Čenkově Pile se rozloučíme s řekou Vydrou. Ta se zde stéká s Křemelnou a dále do vnitrozemí pokračuje pod jménem Otava.

Ze Srní na Modravu

Výchozím bodem dalšího z výletů bude Srní. Tato rázovitá šumavská vesnice na okraji šumavských plání byla založena jako dřevařská osada na začátku 19. století. Dnes převážně rekreační obci vévodí kostelík Nejsvětější Trojice z let 1804 až 1805. Slohově nevýrazná stavba je na návětrné straně kryta šindelí. Ze Srní se vydáme pěšky nebo na kole na cestu po modré značce, po silnici dojdeme k rozcestí na kraji Starého Srní. Odtud pokračujeme stále po modré k Vchynicko-tetovskému plavebnímu kanálu. Kanál je významnou technickou památkou, dílem schwarzenberského inženýra Josefa Rosenauera. Vybudován byl v letech 1799 až 1800, aby sloužil dopravě dřeva z tehdy nepřístupných lesních revírů v údolí Modravy. Při kanále bude naše cesta pokračovat asi dva kilometry, spatříme tu četné původní klenuté můstky. Od kanálu budeme stoupat stále po modré až k rozcestí pod Oblíkem. Dále se vydáme po žluté k půl kilometru vzdálené Tříjezerní slati. Nejzajímavějšími místy vrchovištního rašeliniště s třemi jezírky vede naučná ministezka. Rašeliniště je porostlé keřovou formou borovice bahenní, lišejníky, rašeliníky a mechy, i dalšími zástupci rostlin rašelinišť, jako například rosnatkou okrouhlolistou. Z Tříjezerní slati se vydáme stejnou cestou zpět k rozcestí Pod Oblíkem a pokračujeme opět po modré k místu, kde při javořím potoce na okraji rozlehlých Modravských slatí, stávala samota Javoří Pila. Po bývalé hájovně tu dnes není ani památky, je tu jen křižovatka turistických cest, kde opustíme modrou značku a pustíme se vlevo po červené. Překrásným údolím Javořího potoka dorazíme až k jeho soutoku s větším potokem Roklanským. Cestou uvidíme zbytky umělých nádrží, které byly vybudovány pro vylepšení stavů vody během plavení dřeva v jarních měsících. Mineme nepřístupnou Rybárenskou slať a dojdeme k samotě rybárna. Dnes vzorně udržovaný rekreační objekt sloužil v minulosti jako hájovna. Jméno Rybárna získala překladem jména bývalého hospodáře Fischera. Z Rybárny pokračujeme dále při Roklanském potoce na Modravu.

Ves patří na Šumavě k těm nejrázovitějším. Nemá však dlouhou historii. Ještě v roce 1757 tu žili uprostřed lesů jen dva rybáři. Založení nové dřevařské osady podnítila až výstavba Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Mezi řadou charakteristických šumavských staveb upoutá pozornost především mohutný objekt se šindelovou střechou a zvoničkou. Jedná se o bývalou Bienertovu továrnu na výrobu rezonančního dřeva. Závod tu pracoval od roku 1827, dnes objekt slouží jako rekreační zařízení. K novějším stavbám patří nedávno zrekonstruovaná Klostermannova chata z roku 1924. Z Modravy se můžeme autobusem vrátit zpět do Srní.

Za nejkrásnějším rozhledme Šumavy

Další výlet po končinách Kašperskohorska podnikneme na kole z Hartmanic. Kdysi zde na významné obchodní stezce stávala zemská celnice a těžilo se zde zlato. Později bylo městečko součástí dominia královského města Sušice. Nalézt zde můžeme původně gotický chrám sv. Kateřiny z 15. století, v 18. století zbarokizovaný, nebo nedávno zrekonstruovanou horskou synagogu.
Z Hartmanic se naše cesta povede do osady Dobrá Voda. Ještě v nedávné minulosti by naše cesta z Hartmanic dále nevedla, neboť Dobrá Voda byla součástí vojenského výcvikového prostoru, kterému dokonce propůjčila své jméno. Armáda naštěstí vesnici se zemí nesrovnala, zachoval se dokonce i zdejší kostel. Je zasvěcen domácímu světci Šumavy sv. Vintířovi, postaven byl na místě starší kaple v roce 1734. V interiéru se nachází unikátní nový skleněný oltář a křížová cesta, autorkou je sklářka Vladěna Tesařová. Poblíž kostela se nachází Židovské muzeum dr. Šimona Adlera.

Z Dobré Vody zamíříme do Prášil – vesnice, která se stala doslova synonymem pro úpadek zdejší krajiny v období socialismu. Prášily se nacházely těsně u železné opony. Žili zde pouze vojáci a lesní dělníci, hosté směli přicházet jen na propustku. Uzavřená obec chátrala, zničena byla chata KČT, kostel vyhozen do povětří. Prášily byly tehdejšími nekulturními mocipány určeny k zániku. Po roce 1989 zanedbaná obec povstala doslova z popela. Dnes je zde několik penzionů, restaurací, vzniká zde botanická zahrada, keltská vesnice, obnovena byla chata KČT.

Z Prášil se vydáme po červené turistické značce k Prášilskému jezeru. Jezero na svazích Poledníku má rozlohu 3,7 ha. Kamenný pomník na hrázi připomíná tragickou smrt studenta O. Kareise, který se zde utopil v roce 1927. Od jezera pokračujeme dále po červené až do cíle našeho výletu, na horu Poledník. Na vrcholu ve výšce 1315 m n. m. vznikl v 60. letech 20. století vojenský areál. 37 m vysoká věž vojenské pozorovatelny byla v roce 1998 přeměněna na rozhlednu, která poskytuje dnes nejkrásnější rozhled na Šumavu.