Jižním Podještědím
Krajem Karolíny Světlé
Centrem jižního Podještědí bylo odedávna město Český Dub. Jak případné jméno, uvážíme-li, že krajina Podještědí byla po staletí poslední severní českou výspou snažící se udržet tradice a jazyk navzdory silnému německému vlivu z městských oblastí Chrastavska a Liberecka. Až nasajeme atmosféru tohoto historického místa, vydáme se na výpravy do různých světových stran, abychom navštívili starobylé Hodkovice nad Mohelkou, seznámili se s krajem tak inspirativním pro Karolinu Světlou či zjistili, jestli se čertům kdysi podařilo postavit za jedinou noc zeď od Bezdězu k Ještědu.[/]
Český Dub
Český Dub vznikl jako hrad již počátkem 12. století. Od 13. století patřilo Českodubsko řádu johanitů, kteří zde vybudovali opevněný klášter – komendu, jejíž zbytky byly objeveny až v 90. letech 20. století. Byl to patrový komplex kamenných románsko-gotických budov, z něhož se zachoval vstupní sál, sousední místnost se středověkými stavebními prvky a věžovitá stavba s přízemní kaplí sv. Jana Křtitele a přilehlé v pískovci vytesané podzemní chodby. Unikátní prostory jsou přístupné jako součást Podještědského muzea Karoliny Světlé. Poblíž můžeme navštívit kostel sv. Ducha, uváděný již ve 13. století. Z té doby se v kostele dochoval gotický portál a gotická skříň malovaná unikátními šablonami, dnes vystavená v Podještědském muzeu. Kostel byl v 16. a 18. století renesančně a barokně přestavěn. Nejen v okolí kostela se zachovaly zbytky městského opevnění pocházející z 80. let 15. století. V Komenského ulici se dochovala se středověká čtvercová hláska, která je od roku 1905 spojena s tzv. Heleniným dvorem. Secesní budovu nechala postavit Helena von Schmitt, dcera textilního podnikatele. Na náměstí stojí budova původně renesační radnice z roku 1565. Původní vzhled si ovšem zachovala pouze osmiboká věž. Dnešní vzhled získala radnice za přestavby v roce 1907. Barokní mariánský sloup byl do středu náměstí umístěn v roce 1723. Historii Českodubska včetně expozice věnované životu a tvorbě Karoliny Světlé představuje Podještědské muzeum umístěné v novorenesanční vile, jejímž původním majitelem byl továrník Konrád Blaschke. Na severním okraji města se nachází jednolodní raně barokní kostel Nejsvětější Trojice ze 70. let 16. století. Když už jsme tady, zamiřme dál na sever do asi nejznámější obce Podještědí, Světlé pod Ještědem.[/]
Z Českého Dubu do Světlé pod Ještědem
Pro cestu pěšky nebo na kole si vybereme červenou turistickou značku. Proti proudu říčky Ještědky se asi po dvou kilometrech dostaneme do osady Starý Dub, jejíž zajímavostí je kruhová barokní kaple z roku 1760. Když pod Mazovou Horkou červená značka uhne ze silnice, my na silnici setrváme a po necelém kilometru vejdeme do Světlé pod Ještědem. Mazova Horka je výrazný pískovcový vrch, na jehož severovýchodním úpatí byly na počátku 19. století vytesány do skály dvě obytné místnosti s trojicí oken. Tato Skalákovna se stala známou díky povídce Karoliny Světlé Skalák Právě tuto spisovatelku (původním jménem Johanka Rottová) zaujal a inspiroval zdejší kraj natolik, že přijala jméno rodiště svého manžela za umělecký pseudonym. Světlá po Ještědem patří k nejstarším obcím v regionu. Zděný kostel sv. Mikuláše pochází z roku 1643, barokní přestavba včetně přístavby cibulovité věže se uskutečnila v r. 1730. V prostoru před svatostánkem byl v roce 1931 odhalen pomník Karoliny Světlé od sochaře J. Bílka. Pod silnicí je dosud fungující hostinec U Richtrů, jedna z nejkrásnějších staveb Podještědí a dějiště slavného Vesnického románu K. Světlé.[/]
Z Českého Dubu do Hodkovic nad Mohelkou
Na východ od Českého Dubu leží druhé největší sídlo Podještědí, Hodkovice nad Mohelkou. Po silnici to není ani 7 kilometrů. Dominantami půvabného městečka jsou věže radnice a kostela. Barokní kostel sv. Prokopa byl postaven v letech 1717 –1720. Schodiště ke kostelu zdobí sochy sv. Petra a Pavla z roku 1754. Od kostela se můžeme procházkou vydat na vrch Kalvárie, kam vede ke kapli Božího hrobu obnovená křížová cesta. Severovýchodně od kostela je náměstí, jemuž vévodí novorenesanční radnice. Uprostřed náměstí je mariánský sloup se sochami z roku 1710. Nejcennější umělecké dílo Hodkovic, barokní sousoší U tří svatých z dílny Matyáše Brauna, stojí v horní části Liberecké ulice.[/]
Z Českého Dubu do Letařovic
Směrem na jih se z Českého Dubu vydáme asi čtyřkilometrovou procházkou po modré značce do starobylé osady Letařovice. V malé ale kouzelné osadě najdeme kostel sv. Jakuba z konce 17. století, jehož zajímavostí je nádherný kazetový strop složený z 91 čtverců ozdobených figurálními malbami neznámého lidového umělce. Okolo kostela se nachází romantický vesnický hřbitov a několik velmi pěkných lidových stavení. Z konce 18. století pochází v kostnici oltář sestavný z lidských lebek a kostí.[/]
Z Českého Dubu do Lázní Kundratice
A nyní se vydáme na náš poslední výlet z Českého Dubu. Kam? Tentokrát na severozápad a provázet nás bude žlutá značka. Asi po třech kilometrech vyjdeme do luk pod Čertovou zdí. Až přijdeme na křižovatku s modrou značkou, měli bychom po ní odbočit doleva a vydat se prohlédnout si zbytky unikátního geologického jevu zvaného Čertova zeď. Vznikla ve třetihorách, kdy se vylilo do pískovcové trhliny mezi Světlou pod Ještědem a Bezdězem magma. Když pískovec zvětral a odplavil se, objevila se víc jak 20 km dlouhá, 2 – 3 m široká a místy až 20 m vysoká vypreparovaná čedičová žíla pozoruhodná pravidelnými vodorovnými sloupky. Koncem 19. století byly nejcennější části zdi vytěženy. Dodnes se zachovaly nepatrné zbytky, z nichž nejvýraznější je tzv. Čertův stolec – torzo asi 12 m dlouhé a 10 m vysoké. Lidová pověst vypráví o sázce sedláka ze Zábrdí o vlastní duši s čerty, že se jim přes noc do prvního zakokrhání nepodaří postavit zeď od Ještědu k Bezdězu. Sedlák nakonec svým důvtipem nad čerty vyhrál, když těsně před dokončením zdi zakokrhal a probudil místní kohouty.
Odbočka k Čertově zdi je asi v půli cesty do Osečné, kde žlutá značka končí. Cestou do Osečné se ještě zastavíme v osadě Kotel, o jejíž osudech by dlouze mohly vyprávět dvě mohutné snad přes 400 let staré lípy stojící na jejím okraji. V Osečné nás na první pohled upoutá věž pozdně gotického až renesančního kostela z roku 1565, významnými památkami jsou i mariánský sloup z roku 1730 či o sto let mladší radnice. Místní částí Osečné jsou Lázně Kundratice, rašelinné a vodoléčebné lázně s více než stoletou tradicí.
