Ivančicko
Musíme přiznat, že nazvat oblast, kterou spolu nyní navštívíme, Ivančicko, bylo odvážné. Ne že by se Ivančice neměli čím pochlubit! Turisté se rádi přijedou podívat na památky, které nemají v naší republice obdoby; třeba Eifelův viadukt nebo románský kostel sv. Petra a Pavla z 12. století. Městu ale v regionu atraktivitou konkurují i další místa. Výlety do Rosic, Oslavan a Dolních Kounic by si neměl nechat žádný turista, vydávající se na jihozápad od Brna, ujít.[/]
Ivančice jsou vyhledávaným turistickým cílem díky mnoha krásným a starobylým památkám. Kromě románského kostela sv. Petra a Pavla stojí za navštívení kostel Nanebevzetí panny Marie, situovaný na náměstí. Přesuneme-li se ke světským stavbám, nemůže naší pozornosti uniknout Dům pánů z Lipé, renesanční radnice, ve které sídlí Městský úřad Ivančice, ani Památník Alfonse Muchy, v němž spravuje archeologickou sbírku městské muzeum. Kromě stálé expozice se tu konají sezónní výstavy.[/]
Pokud si potrpíme na tajemno a neleká nás pochmurná atmosféra, navštivme místní židovský hřbitov. V Ivančicích žila židovská komuna, která svého času čítala až čtyřiadvacet procent obyvatelstva. Do dneška po ní zbyl hřbitov, po pražském a kolínském třetí nejstarší u nás. Jestli se nám tenhle příběh nezamlouvá a spíš než zádumčivé procházce mezi náhrobky dáváme přednost přírodě a fyzické námaze, vypravme se po červené turistické značce k místní rozhledně, nazývané Réna.[/]
Ivančice se proslavily především torzem viaduktu, který prokazatelně projektoval architekt Gustav Eifel, známý svým působením v Paříži. Most o výšce 42 metrů byl postaven v roce 1870, nemilý osud ho potkal o 129 let později, kdy byl opodál vybudován viadukt nový. Bourání původního ivančického viaduktu bylo zastaveno a pilíř s podpěrou a mostním polem, to jediné, co se z díla světoznámého architekta dochovalo, je dnes na seznamu kulturních památek České republiky.[/]
Vydejme se nyní na výlet z Ivančic na sever. Do nedalekých Oslavan se dostaneme vlakem, autobusem nebo autem; žádná přímá turistická značka tam nevede, tak se neplahočme po silnici, ať nám zbudou síly na trasu výletu mezi Oslavany a Rosicemi. V Oslavanech se vyplatí zastavit na místním zámku, obzvlášť koná-li se v době naší návštěvy nějaká akce a budova je zpřístupněna veřejnosti. Původní klášter z 13. století, přestavěný na renesanční zámek a později barokizován, je dnes významnou zastávkou na cyklotrase zvané Templářská. Milovníci cykloturistiky nechť si nabalí svačinu, projížďka místním krásným okolím stojí za to![/]
Z oslavanského zámku budeme pokračovat do zámku rosického. Původní hrad v Rosicích z první poloviny 13. století byl pobořen za husitských válek. Po několika snahách o obnovu byl v letech 1570″1597 přestavěn v renesanční zámek s typickými oblouky, které nesly toskánské, jónské a korintské sloupy. V době předbělohorské tu sídlil Karel starší ze Žerotína, jenž odsud zasahoval do politických záležitostí. Na rosickém zámku se v roce 1611 domluvila moravská šlechta o podpoření Matyáše ve sporech s Rudolfem II. V 18. století byl zámek částečně zbarokizován a okolí se proměnilo v pěkný park. V současnosti je stavba přístupná veřejnosti a expozice, vykreslující průběh historie zámku, zaujme nejednoho milovníka dějin.[/]
Pokud se za milovníka dějin nepovažujeme, nasměrujme náš výlet na Bučín. Přírodním parkem Bobrava, v němž se zřícenina nachází, vede turistická značka. Kromě fotek, které z výletu pořídíme, si jistě odneseme i dobrý pocit z aktivního pohybu.[/]
Ivančicko ale není jenom jedna jediná trasa směr sever. Vydáme-li se jihovýchodně po turistické značce, dojdeme do vesničky Moravské Bránice. Půjdeme-li dále tím směrem, nebo se spíš necháme svézt autobusem, protože odsud do města, kam se chystáme, žádná výrazně pěkná cesta nevede, dorazíme do Dolních Kounic, kde se obdivu dožaduje stejnojmenný renesanční zámek. Škoda jen, že se veřejnost běžně nedostane dovnitř, zvenčí stavba vypadá zachovale a nejeden turista zatouží projít interiérem. To se, soudě podle poničených vnitřních prostor, často podaří vandalům. Původně stával v Dolních Kounicích premonstrátský ženský klášter, k němuž byl na počátku 14. století dostavěn hrad jako jakási ochrana. V letech 1588″1622 byl hrad přestavěn v zámek, který prošel v následujících dvou stoletích několika přestavbami. V roce 1862 přešel do rukou Herberštejnů a nutno říct, že to nebyly zrovna ruce něžné. Hrad chátral až do konce druhé světové války. No ale třeba budeme mít štěstí a ocitnete se v Kounicích v době, kdy bude zámek při nějaké slavnostní příležitosti otevřen. A sami pak uvidíme, že má pořád něco do sebe!
