Dolní Povltaví

Způsobů, jak procestovat, a tím poznat Mělnicko a Kokořínsko, si lze jistě vymyslet mnoho. Pokud jsme si na předchozích stránkách posteskli, že uplynulé století se nechovalo ke krajině příliš citlivě, vydejme se naší oblastí nikoli po silnicích, ale po vodních tocích, které byly od nepaměti nejdůležitější přirozenou dopravní cestou. Využijme okolnosti, že jí protékají dvě největší české řeky Vltava a Labe, které se setkávají pod Mělníkem, středobodem celé oblasti. Labe do sebe přijímá i toky ze severní oblasti Mělnicka, tedy Kokořínska, jež je v pomyslném objetí dvou potoků, a to Pšovky a Liběchovky.[/]
Vltava vstupuje do námi vymezené oblasti v místě, kde se v půvabné poloze nad řekou na skalnatém ostrohu rozkládá obec Chvatěruby. Řeka se zde vymaňuje ze sevření kaňonu, kterým probíhá už od Prahy, a dále se svobodně vine rovinou. To, co bezesporu přiměje turistu vystoupat od řeky k jádru obce, je zřícenina hradu, který zde byl vybudován v 2. polovině 15. století na místě původní tvrze Zajíci z Házmburka. S jeho přestavbou na zámek začal roku 1717 Karel Josef Voračický, avšak pro zadlužení ji nedokončil. Proto dnes můžeme vidět trosky mohutného hlavního hradního křídla, doplněné východním zámeckým křídlem. K nim přiléhá kostelík sv. Petra a Pavla postavený v roce 1538 na místě staršího kostela. Nachází se na malém kruhovém ohrazeném hřbitově, jenž přestal být užíván v 2. polovině 19. století. Malebná poloha obce i působivé vltavské údolí lákaly a inspirovaly řadu umělců, zmiňme alespoň Karla Hynka Máchu, Václava Beneše Třebízského a Jaroslava Vrchlického, který zde pobýval u strýce Václava Frídy. Učarovala mu i další místa dolního Povltaví “ setkáme se s ním ještě ve Veltrusích, ale než dorazíme k tomuto místu, řeka nám nabídne ještě další zastávky.[/]
Hned po Chvatěrubech nás přivítají Kralupy nad Vltavou, do poloviny 19. století nevýznamná obec. Roku 1851 ale tudy projel první pravidelný vlak na trati Praha“Podmokly a právě železniční doprava se stala mohutným impulsem dalšího rozvoje. Kralupy se staly železničním uzlem, kolem kterého se začala zabydlovat různá průmyslová odvětví. Rostoucí význam přispěl roku 1902 k povýšení obce na město nesoucí název Kralupy nad Vltavou. To v sobě postupně spojilo několik vesnic “ k původním Kralupům přibyly Lobeč, Lobeček, Mikovice, Minice a Zeměchy. Každá část město něčím obohatila. Uveďme především kostel sv. Jakuba Většího v Minicích, který je nejstarší kralupskou stavební památkou (3. čtvrtina 13. století). Minice byly dlouho farní obcí, ke které příslušely Kralupy, dnes je tomu naopak. V Kralupech vyrostl novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava v roce 1895. Jedná se o jednolodní stavbu se štíhlou věží, která tvoří předsíň a dává kostelu postavenému z režného zdiva vyniknout. Kralupy můžeme nazývat městem Seifertovým, pravidelně se zde pořádají Seifertovy Kralupy, festival poezie a přednesu. Jaroslav Seifert (1901″1986), velký český básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984), zde jako chlapec pobýval u svých prarodičů z matčiny strany, dočasně tady chodil i do školy. Později prohlásil, že dědeček mu byl tím, čím kdysi Boženě Němcové její babička. S básníkem se dnes v Kralupech můžeme „setkat“ v tiché vzpomínce na zdejším hřbitově, kde je pochován, naše kroky mohou vést na náměstí J. Seiferta v Lobečku, kde byl v roce 1997 odhalen jeho pomník, nebo můžeme směřovat do městského muzea se spisovatelovou pamětní síní. Zde také najdeme část sbírky obrazů malíře Jiřího Karse (1880″1945), snad nejvýznamnějšího kralupského rodáka, Rytíře čestné legie, kterého od roku 1998 připomíná pamětní deska na kralupském mlýně.[/]
Do dalšího významného místa nás dovede Dvořákova stezka, která má svůj počátek na nádraží v Kralupech a sleduje levý břeh Vltavy až do Nelahozevsi.[/]
Nelahozeves je lákavým turistickým cílem ze dvou důvodů. Je rodištěm Antonína Dvořáka, hudebního skladatele, který patří k nejproslulejším osobnostem českého národa. V jeho rodném domě, kde bydlel do svých dvanácti let, je dnes památník, součást Muzea české hudby. K výročí narození (8. září 1841) se zde tradičně koná slavnostní matiné známé jako Dvořákova Nelahozeves. U domu byla roku 1987 odhalena skladatelova socha od akademického sochaře Zdeňka Hoška. Osobnost Antonína Dvořáka však není jediným cílem výletů, kteří přijíždějí do této nevelké středočeské obce. Jí dominuje monumentální renesanční zámek vybudovaný Griespeky z Griespachu v 2. polovině 16. století. Roku 1623 ho zakoupila Polyxena z Lobkowicz a od té doby (s výjimkou let 1950″1992) zůstal v držení rodu. Na zámku je zpřístupněna roudnická lobkowiczká sbírka pod názvem Umění šesti století, jedna z největších sbírek českého a středoevropského umění od doby renesance do 30. let 20. století. Sem se můžete vydat za obrazy Cranacha, Breughela (např. obraz Senoseč, přední dílo evropské krajinomalby), Veronese, Rubense (např. obraz Hygieia krmí posvátného hada), Velázqueze, Bellota a Canaletta. Pozornost přitahují i hudební nástroje a partitury od Beethovena či Mozarta. Zámek žije řadou kulturních a společenských akcí, např. je zde pořádána Dvořákova hudební Nelahozeves a dobové slavnosti.[/]
Tok Vltavy nás dále přivede do nevelké obce Miřejovice s vodní elektrárnou ze 20. let 20. století, která je technickou památkou. Ale to už se Vltava stáčí k dalšímu významnému místu Mělnicka, jímž je městečko Veltrusy a především jeho barokní zámek. Obklopuje ho přírodně krajinářský park doplněný řadou staveb z doby empíru a romantismu (např. pavilón Marie Terezie, Laudonův pavilón, Dórský pavilón, egyptský most se sfingou). Celý areál patří k našim nejzajímavějším zachovaným barokním sídlům.[/]
Na další zastávce našeho výletu, v obci Vraňany, se řeka Vltava „rozdvojí“. Sama na svém dolním toku vytváří mohutný oblouk, který nebyl vhodný pro plavbu, protože usazování štěrku a písku zde způsobovalo vytváření nebezpečných mělčin. To byl důvod pro vybudování prvního moderního rakouského průplavu v letech 1902″1905. Trať Vraňansko-hořínského kanálu je dlouhá 10 km. Začíná u Vraňan a dále pokračuje kolem Lužce a Vrbna k Hořínu. Po své délce je překlenut osmi mosty a téměř v samém závěru u Hořína opatřen dvěma komorami.[/]
V nedaleké obci Lužec nad Vltavou se nachází zbarokizovaný (původně gotický) kostel sv. Jiljí s hodnotným interiérem. Na klenbě presbytáře je freska iluzivní kopule, stěny v lodi nesou výjevy ze života sv. Jiljí, na závěrové stěně presbytáře byla v roce 2000 zrestaurována iluzivní malba oltářní architektury. Tu donedávna zakrýval obraz od Jana Kryštofa Lišky Apoteóza sv. Benedikta (1693), pocházející z kostela sv. Mikuláše na Starém Městě pražském. Byl však restaurován pro výstavní účely “ byl jedním z exponátů výstavy Sláva barokní Čechie, nyní je zapůjčen v Národní galerii.[/]
Vrbno je nevelkou obcí, která přestože byla výrazně poškozena povodní roku 2002, byla prohlášena o dva roky později vesnickou památkovou zónou, jejíž nejhodnotnější část představuje areál kostela Povýšení sv. Kříže. Tento románský kostelík byl postaven v polovině 12. století a později rozšířen o gotické kněžiště, pozdně gotickou zvonici a barokní předsíň a kruchtu. Na jeho fasádě uvidíme sluneční hodiny s nápisem, který nás nabádá: „Dokud čas máme, čiňme dobře.“ Kostel je obklopen hřbitovem, který ohraničuje ohradní zeď a doplňují ho kaple sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory.[/]
Povodní v roce 2002 byla výrazně poškozena i obec Hořín. Jediným bodem, který zůstal jakýmsi ostrovem v moři, jež se v srpnu roku 2002 rozlilo v Polabí, byl hořínský zámek a jeho bezprostřední okolí, i když i zde ukázala svou sílu voda útočící zespodu. Barokní zámek, původně lovecký zámeček postavený podle návrhu Giovani Battisty Alliprandiho na konci 17. století Heřmanem Jakubem Černínem, je dnes dochován v podobě slučující prvky pozdního baroka s raným rokokem. Tu mu vtiskli J. Ch. Spannbrucker a Anselmo Martino Lurago, autor stavby zámecké kaple sv. Jana Nepomuckého s freskami Jana Petra Molitora. Nejhodnotnějšími prostory zámku jsou rokokové tzv. Kamenné pokoje, zdobené hřebínkovým štukem rámujícím nástěnné malby krajin a popínající jako stvoly rostlin stěny a stropy. Interiéry doplňují rokoková kamna. Zámek zatím čeká na generální rekonstrukci a další využití po období, kdy v něm sídlilo zemědělské učiliště a byl zde internát. V 90. letech 20. století byl navrácen rodu Lobkowiczů, do jejichž vlastnictví se dostal sňatkem v polovině 18. století. Zdejšímu hřbitovu dominuje lobkowiczká rodinná hrobka. Nyní nsměrujme náš výlet do Polabí.