Co by bylo k vidění v Doupovských horách?
Kopce, houštiny a křoviska. Země bez lidí. Jen pár rozvalin připomíná, že tu snad kdysi někdo žil. Zaniklá struktura osídlení, divočině propadlá kdysi kulturní krajina, která však i před rokem 1945 byla nejméně zalidněným prostorem českých zemí. A navíc zde žilo v roce 1930 jen 1 % Čechů. Jak asi vypadaly Doupovské hory po vysídlení Němců po 2. světové válce? Po osmi letech museli pryč i dosídlenci. Vznikl zde vojenský prostor, který funguje dodnes. Pryč jsou navíc 90. léta 20. století, kdy se nechalo přimhouřit nad průnikem do prostoru oko. Dnes již ne. Oblast nemá cenu (snad až na několik okrajových částí) vůbec bez povolenky navštěvovat. Je teď docela přísně střežená a opravdu se zde konají častá cvičení, kde by se proniklému civilistovi mohlo něco stát. A tak si jen pro informaci můžeme uvést, co bychom zde mohli vidět.[/]
Osídlení značené na starších mapách nehledejme, prostě už kromě vojenských objektů (někdy využily původní stavby, ale jen sporadicky) neexistuje. Z města Doupov stojí jen jedna budova skladu a kaplička nad městem a v terénu rozpoznáme, kde stál kostel, zámek a klášter. Místa kostelů, zámků a dalších pamětihodností rozpoznáme ještě na několika lokalitách (např. Ždár, Činov, Bražec). V oblasti se tak paradoxně zachovaly především staré objekty středověkých tvrzišť, která už byla dávnou dobu v tomto stavu ve volné přírodě (např. Bražec, Hradiště, Maleš). Je toho mnoho a je to smutné popisovat. Zbývají už jen staré snímky, které se začínají objevovat i pro veřejnost v publikacích o zdejším zaniklém osídlení. Snad se na mě nebude nikdo zlobit, když jen upozorním, že velká kaple (původně kostel) v Bukovině ještě stojí (cesta od Podbořanského Rohozce). A ruiny kostela a fary ve Svatoboru (cesta od Dubiny – viz Karlovarsko v kapitole Tipy na víkend) se dokonce začínají opravovat. Obě lokality se nacházejí na rozdíl od dosud stojícího kostela v Lochotíně na okraji prostoru.
