Českolipsko a Máchův kraj – Hospodářství
Českolipsko zahrnuje dva celky odlišené historickou tradicí převažujícího výrobního způsobu. Na sever od řeky Ploučnice je zóna tradiční textilní výroby, kterou můžeme přibližně rozčlenit na dva sektory: pásmo historického plátenictví mezi Cvikovem a Jablonným v Podještědí a pásmo historického soukenictví podél řeky Ploučnice, vyznačené městy Česká Lípa a Mimoň. V 19. století bylo plátenictví vystřídáno bavlnářstvím a nástupcem soukenictví se stala manufakturní výroba potiskovaného textilu, z níž vyrostlo dočasně významné tovární podnikání.[/]
Na jih od Ploučnice je členitá krajina, kde se prostupuje zemědělství s lesním hospodařením. Podstatné části území mají ráz rekreační.[/]
Vývoj posledních 50 let
Za posledních 50 let se v některých částech tradiční charakteristika oblasti pozměnila. Hornaté a lesnaté pásmo mezi Mimoní a Stráží pod Ralskem na severu a Bělou pod Bezdězem a Mnichovým Hradištěm na jihu bylo postupně od roku 1946 předáváno armádě jako výcvikový prostor. Souvislé osídlení bylo zničeno. Některé partie území byly uchovány díky uzavření téměř v ryzím přírodním stavu, jiné části byly používány jako střelnice a jsou plné zbytků munice, a z těchto důvodů přísně uzavřeny. V roce 1966 se v okolí Stráže pod Ralskem otevřely doly na uranovou rudu. Oblast cenná pro rekreaci byla rozvrácena a poničena. Intenzivní a masově prováděná rekreace se soustředila do Doks k Máchovu jezeru a v menším měřítku do Sloupu poblíž Nového Boru.[/]
Vývoj osídlení a národnostní skladba
Středověkou kolonizací se utvořilo jisté rozložení českého a německého etnika. Na jih od Ploučnice se soustřeďovali němečtí kolonisté jen do menších územních ostrůvků a převahu mělo obyvatelstvo české, zatímco sever byl patrně souvisle osídlen německy hovořícím obyvatelstvem. K podstatným změnám národnostní struktury došlo v důsledku ničivých událostí třicetileté války a s tím spojené náboženské emigrace. Nastal pozvolný přesun německých obyvatel horských a podhorských oblastí směrem k jihu. Do začátku 19. století se souvislé německé osídlení dostalo až na vzdálenost 35 km od Prahy. V souvislosti s industrializací ve 2. polovině 19. století se usazují obyvatelé z českého vnitrozemí zvláště v České Lípě (železnice, železniční dílny) a v sousední sklářské oblasti Novoborska. Na velkostatky přicházeli čeští zemědělští dělníci a někteří zde zůstali jako deputátníci. Po vzniku Československé republiky přibyl český správní aparát. Na statcích zakoupených českými podnikateli bylo více českých zemědělských dělníků a byli sem přiváděni čeští kolonisté, (Horní Libchava, Sedliště, Nový Berštejn). Počet Čechů činil asi 7″8 % z počtu obyvatelstva v letech 1918″1938. Největší koncentrace české menšiny byla zejména v České Lípě. Oblast od Dubé až ke Stráži pod Ralskem se díky svému zemědělskému charakteru a nedostatku pracovních příležitostí postupně od roku 1880 vylidňovala. Odchodem většiny Čechů z pohraničí v roce 1938 výrazně klesl počet obyvatel a další úbytky nastaly v průběhu války. Po odsunu německého obyvatelstva v letech 1946″47 a po první vlně českého znovuosídlení se počet obyvatel postupně zvyšoval, v 80. letech minulého století to bylo hlavně díky rozvoji těžby uranu. Přírůstek byl spojen zvláště s přistěhovalectvím do České Lípy, v níž žije téměř 40 % obyvatelstva oblasti. Jih Českolipska má řadu obcí prakticky bez stálých obyvatel a pobývá zde větší množství rekreantů. Bývalé vojenské výcvikové pásmo zaujímalo asi třetinu rozlohy oblasti. Ke zbytkům místního obyvatelstva zaměstnaného ve vojenských lesích a statcích přibyli v roce 1992 první osídlenci, čeští krajané z Volyně. Převážně se usadili v kdysi živém městečku Kuřívody, přeměněném na obrovskou garnizonu. Další národnostní menšiny jsou mimo slovenského obyvatelstva zastoupeny jen v malém a sotva statisticky podchytitelném množství. Česká Lípa má větší, ale statisticky přesně nevyjádřitelnou, komunitu romského obyvatelstva.[/]
Průmysl
Tradiční textilní výroba má své počátky v rozvoji plátenictví v oblasti mezi Cvikovem a Jablonným v Podještědí od 16. století. Značnou část produkce surového plátna skupovali obchodníci ze Slezska a Saska a po dalším zpracování dodávali na evropské trhy, nikoliv však jako české plátno. Místní vrchnosti podporovaly cechovní tkalcovství ve městech a taktéž jeho zavádění do vesnických chalup. K organizování výroby a obchodu byla v 18. století zřízena síť faktorů dodávajících tkalcům surovinu a odebírajících od nich hotové plátno. V roce 1764 založil hrabě Josef Maxmilián Kinský pod skalním hradem Sloup první českou manufakturu na potiskování textilu. Střediskem této výroby se na začátku 19. století stala Česká Lípa. Vedle Prahy a Liberce byla zdejší produkce na 3. místě v zemi. Podniky Wedrich, Kirchberg a Thume vynikaly rozmanitostí ornamentů, barevného řešení a celkové nápaditosti svých látek. Konec obliby potiskovaného plátna a nástup produkce bavlněných látek vedl k úpadku dosavadního podnikání. Výroba z dovezené suroviny byla lacinější a produktivnější v sousedním Sasku. Zdejším podnikům chyběl potřebný kapitál a nedosahovaly technické úrovně saských závodů. Středisky místního bavlnářského průmyslu byly Cvikov a Jablonné v Podještědí. Katastrofický úpadek celého odvětví v letech meziválečné hospodářské krize vedl k sociálnímu napětí a střetům pravicového a levicového extremismu se státní mocí. Cvikov byl dokonce označován pro své silné komunistické zázemí jako „rudé srdce okresu“. Některé textilky po poslední válce změnily svou výrobu, jiné byly přeměněny na sklady nebo zbořeny. Zbylý textilní průmysl po válce se zaměřil na výrobu konfekce, zvláště dětské. Českolipsko bývalo krajinou tradiční domácké výroby. Vedle sklářství sem patřily určité druhy produkce soustřeďované do různých lokalit. Příkladem mohou být výroba dýmek v Horní Libchavě, výroba řešet ve Volfarticích, výroba papučí ze zbytků plsti na Mimoňsku. Tyto a další produkční aktivity zanikly s výměnou obyvatelstva. Od poslední třetiny 19. století doplnily průmyslovou tvář okresu některé významnější podniky jiných než zde tradičních odvětví. Na území okresu Česká Lípa probíhá těžba uranových rud, sklářských a slévárenských písků, štěrkopísků a stavebního kamene. Těžba uranových rud se provádí v oblasti vyhlášeného ložiska, na území od Mimoně přes Stráž pod Ralskem, Hamr až k Osečné po Křižany na Liberecku. Uranové zrudnění je vázáno na mořský, částečně i sladkovodní cenoman České křídové tabule v hloubce 200″350 m. Těžba se provádí dvěma způsoby “ hlubinným, realizována na dolech Hamr I a Křižany a chemickým způsobem “ na vyluhovacích polích, kdy se pod tlakem vhání do podzemí směs kyseliny sírové a dusičné. Tento způsob těžby je náročný na zábor půdního fondu i na ochranu podzemních vod. V současné době jsou záměry těžební společnosti výrazně revidovány v důsledku přechodu na tzv. útlumový program včetně redukce těžebních aktivit. Sklářské a slévárenské písky jsou těženy na ložisku Provodín a Srní II. Vytěžená surovina se zpracovává v úpravně Provodín v sousedství železniční tratě Česká Lípa“Doksy. Štěrkopísky se těží na ložisku v Jablonném v Podještědí, na lokalitě v Dubnici. Na území okresu jsou výborné podmínky pro těžbu kamene. Tercierní vulkanity (čediče a znělce) vytvářejí rozsáhlou surovinovou základnu pro výrobu drceného kameniva. Těžba je zajišťována ložisky Tachov, Volfartice-Mistrovice, Chlum. V roce 1984 byla zahájena otvírka ložiska v Brništi na kopci Tlustec, dokončuje se těžba na ložisku Žandov, zastavena byla těžba v prostoru vrchu Lipka u Novin pod Ralskem. Při těžbě kameniva vznikají v krajině velké a těžko zhojitelné jizvy, proto při rozhodování o rozvoji těžby jsou limitujícím faktorem zájmy ochrany přírody
