Českolipsko a Máchův kraj – Dějinný přehled

Členitá a geologicky pestrá krajina Českolipska tvořila odedávna přirozený předěl mezi úrodnými oblastmi středních Čech a Lužice. Kromě přehledného terénu s výraznými krajinnými dominantami, usnadňujícími průchod a orientaci, nabízela krajina horního povodí Ploučnice díky příznivé nadmořské výšce i klimatickým podmínkám možnost stálejšího osídlení již v nejstarších dobách.[/]

Lovci starší doby kamenné

[/]První doklady o nejstarším pobytu člověka náležejí do starší doby kamenné (zhruba 1 000 000″120 000 let př. n. l.). Někdy v průběhu tohoto širokého časového intervalu se u bažinatých tůní mezi dnešními Stvolínkami, Holany a Jestřebím objevili nejstarší doložení lovci severních Čech, vývojově ještě předcházející modernímu člověku. Dochovaly se po nich pouze hrubotvaré kamenné nástroje a množství úštěpů vzniklých při jejich výrobě.Pozoruhodný je především pěstní klín ze Stvolínek a kamenný sekáč od Kraví hory, které řadíme mezi tzv. acheulénskou industrii. Z následujících období mladšího paleolitu, kdy se prostřídalo několik dob ledových a meziledových, procházela Českolipskem typická zvířata této doby “ mamuti a srstnatí nosorožci, jejichž pozůstatky byly nalezeny v okolí Dubé a Mimoně. Zda je následoval i pravěký člověk, nevíme, nástroje po něm zatím chybí.[/]Lovecké skupiny se znovu objevily až v pozdním paleolitu (cca 11 000″9500 př. n. l.) a v mezolitu již osídlily přinejmenším celou jižní polovinu Českolipska. Z okolí Dubé, z lokality Nízká Lešnice, pochází nejstarší pozůstatek člověka “ zlomek lebeční kosti. Nástup nového geologického období, zvaného holocén, způsobil zásadní změnu vzhledu krajiny. Poměrně nepřívětivá otevřená tundra a parková step se postupně přeměňovala na zalesněnou krajinu s převahou borových a březových porostů. Významnými nálezy z tohoto období jsou především dobře zachovaná ohniště a kostěné předměty. [/]

Společnost zemědělského pravěku

[/]Lovecké populace mezolitu vystřídalo po polovině 6. tisíciletí př. n. l. zemědělské obyvatelstvo, které vedle pěstování plodin a chovu domácích zvířat vyrábělo keramické nádoby a mezi kamennými nástroji ve velkém tzv. broušenou industrii. Lidé této doby, stavějící dlouhé pravděpodobně rodinné domy, sídlili v okolí Stvolínek, Dubé, Doks a pronikali i dále k severu k České Lípě, nebo na východ směrem k Ještědskému hřbetu. Jeden takový dům odkryl archeologický výzkum u Stvolínek.[/]
Kolem 4300 př. n. l. se objevují v Čechách první skutečné opevněné lokality a zatím ojediněle i nejstarší kovové (měděné) předměty především okrasného a prestižního významu. Archeologické výzkumy posledních let prostřednictvím fragmentů užitkové keramiky potvrdily přímé osídlení oblasti “ především jihozápadního Českolipska (Dokesko, Dubsko, okolí Holan, hradní skála ve Sloupu).[/]
Velmi málo dosud víme o Českolipsku ve starší a střední době bronzové (cca 2100″1400 př. n. l.). Sever Čech mohl být tehdy jen průchozím územím nejstarších výrobců bronzu. Z přechodného období pochází zajímavý soubor pečlivě opracovaných kamenných hrotů šípů a několik kamenných prožlabených seker, které byly v oblasti nalezeny. Významným nálezem je poklad tří bronzových dýk únětické kultury nalezený v Oknech u Doks. Výrazný nárůst osídlení v mladší době bronzové (cca 1300″1000 př. n. l.) je spojen s lužickou kulturou lidu popelnicových polí. Přestože je známo několik desítek sezónních tábořišť, dosud se nepodařilo objevit žádnou vesnickou osadu ani pohřebiště až na jedinou výjimku “ neobvyklé osídlení hradní skály ve Sloupu. O tom, že v této době kraj nebyl pouze průchozí oblastí, svědčí také bronzové předměty ukládané jako votivní oběti božstvům. [/]
V roce 1935 prokopala archeoložka Camila Streitová v Jestřebí první (a zatím i poslední) pravěké pohřebiště na Českolipsku, které se pohřebními urnami, vytáčenými na kruhu, řadí do mladší doby železné (laténské). Další nálezy (4. Století“kolem r. 40 př. n. l.) pocházejí ze sídlišť (Žandov, hradní skála ve Sloupu, okolí Stvolínek, Holan a České Lípy) a dokládají alespoň občasné osídlení Českolipska na sklonku doby železné. S životem v době laténské souvisejí rovněž nálezy zlatých keltských mincí z Doks a okolí Dubé. Osídlení pokračovalo i po změně letopočtu germánskými obyvateli, kteří se přechodně usídlili např. v okolí Stvolínek a na hradní skále ve Sloupu. Ojedinělé nálezy římských mincí mohou připomínat tehdejší obchodní stezky, ale k jejich uložení či ztrátě mohlo v řadě případů dojít i později. [/]

Na prahu středověku

[/]Od poloviny 6. století začínají na sever Čech pozvolna pronikat první slovanští osadníci, jak dokládá ojedinělý nález keramiky tzv. pražského typu (Pavličky u Dubé). Teprve však od 10. století začínají přibývat doklady o osídlení jednotlivých oblastí. Archeologickými nálezy z přelomu 9. a 10. století je doloženo v Mimoni, pohřebištěm z průběhu 11. století v Dubé a nejstarší písemnou zmínkou z roku 1057 pro Stranné poblíž Kravař. Zatímco Mimoňsko a Dubsko je spojeno s působením nejstarší pozemkové šlechty (páni z Mimoně, Načeplukovici), okolí Kravař patřilo premonstrátskému klášteru v Doksanech. Správu převážně zalesněného území královského hvozdu v této době převzal od kastelána v Mladé Boleslavi panovníkův úředník zvaný Vilik(“ Bylo zde malé v, nevím, zda jde o jméno), sídlící ve dvorci u románského kostela v Bezdězu. Románské kostely vznikly také v Deštné u Dubé, Vísce u Kravař (zaniklý), Jablonném v Podještědí a patrně na dalších místech kraje.[/]

Vrcholný středověk

[/]Od druhé třetiny 13. století neosídlené části hvozdu začínají kolonizovat příslušníci dvou významných šlechtických rodů “ Markvartici a Ronovci. Markvartici, kteří spravovali děčínskou kastelánii, postupovali směrem k východu až na Turnovsko a budovali hrady, které se staly sídly jednotlivých rodových větví “ Šarfenštejn (Ostrý u Benešova), Tolštejn, Vartenberk (Stráž pod Ralskem), Lemberk, Valdštejn a další. Podobně postupovali Ronovci, správci žitavské kastelánie, a svůj zájem směřovali jižním směrem napříč Českolipskem a dále do středních a východních Čech. Kromě Ronova a Ojvínu (Oybinu) u Žitavy založili na Českolipsku hrady Sloup, Lipý (Česká Lípa), Jestřebí a Dubá. Obsazování královského území vyšší šlechtou nutilo také panovníka prosazovat své zájmy a vyvrcholilo založením několika hradů a měst. K nejstarším patří dnes bezejmenný hrad u Kvítkova, od poloviny 13. století přibývají Houska, Bezděz a Děvín. V okolí Bezdězu byla Přemyslem Otakarem II. vysazena tři královská města, Bezděz, Kuřívody a Doksy. [/]
Zakládání hradů jako správních center panství bylo pouze částí dalekosáhlých historických událostí druhé poloviny 13. století, označovaných jako vrcholně středověká kolonizace. Celé území bylo kolonisty postupně rozparcelováno a vznikla síť vesnic blízká dnešnímu stavu. Výrazně se rozrostla síť farních kostelů, které upevnily a prohloubily křesťanskou víru obyvatel a pevně stanovily místo pohřbívání. [/]
Hlavní proměna středověké krajiny byla v polovině 14. století v základních rysech dokončena. Počátkem 14. století pravděpodobně Hynek Berka z Dubé založil uprostřed starší sídelní aglomerace s hradem nové město “ Českou Lípu, která se stala jedním z našich největších poddanských měst; na svoji kamennou podobu však musela čekat až do období pozdní gotiky a renesance. Přibyly nové šlechtické hrady, např. Klinštejn u Horní Libchavy “ sídlo jedné z větví Ronovců. [/]
Významným zdrojem příjmů se stalo rybníkářství, které vtisklo jižnímu Českolipsku neopakovatelnou podobu. V roce 1366 založil Karel IV. u Doks Velký rybník “ dnešní Máchovo jezero, další velké rybníky (Novozámecký, Holanské rybníky) jsou o něco mladší. Jejich hráze často využívaly pískovcových hřbetů, v nichž byly tesány propustě.[/]
Rozkvět pozdně středověké společnosti na Českolipsku byl podmíněn ukončením půlstoletí trvajících válek na sklonku 15. století “ nejprve husitských a poté pánů z Vartenberka proti lužickým městům. Nejrychleji byly změny patrné ve městech, především v České Lípě. Českolipsko vstoupilo do nového historického období “ novověku.[/]

Třicetiletá válka a osvícení Valdštejnové

[/]Renesanční Česká Lípa se dá odhalit pozornému oku a informovanému člověku v přízemí některých měšťanských domů, kde klenuté „kvelby“ slouží dnes jako dříve k obchodní činnosti. Pouze zámeček Červený dům poblíže Vodního hradu Lipá vyniká znaky italského letohrádku v celé typické kráse.[/]
První desetiletí po bitvě na Bílé hoře roku 1620 provázel úbytek obyvatelstva, které se nechtělo vzdát protestantské víry a v četných případech emigrovalo do Lužice a do Saska. Vlády nad většinou území Českolipska se ujal vojevůdce Albrecht z Valdštejna a učinil Českou Lípu jedním z osmi hlavních měst svého Velkovévodství frýdlandského. K posílení svého vlivu dal postavit latinskou školu, gymnázium, a svěřil ho do péče Řádu sv. Augustina. Dnes slouží Vlastivědnému muzeu a galerii.[/]

Počátky průmyslové revoluce

[/]Epocha industrializace Českolipska je ve své časné fázi, ve druhé polovině 18. století spjata se jménem Josefa Maxmiliána Kinského (1705″1780), který na svém panství Sloup založil první manufakturu na výrobu zrcadel benátského typu a zavedl potiskování textilu. Jeho hospodářským zájmům odpovídalo i založení města Bor u České Lípy (1757).[/]
Potiskování textilu se stalo základním průmyslovým odvětvím České Lípy první poloviny 19. století. Textilní výroba severních Čech byla rozhodující součástí ekonomického potenciálu země před 150 lety. Česká Lípa vedle Prahy a Liberce byla třetím největším výrobcem pestře potištěných látek. Ve 2. polovině 19. století nastal pokles hospodářského růstu. Zásadní změnu nepřineslo ani vybudování husté železniční sítě. [/]
Dějiny Českolipska ve 20. století byly ovlivňovány jeho polohou a složením obyvatelstva. V období první Československé republiky bylo Českolipsko místem, kde žila početná česká menšina. Současně zde byla jedna z nejvýraznějších základen odbojného německého nacionalizmu. V říjnu 1934 formuloval své požadavky vůči republice Konrad Henlein na masovém shromáždění v České Lípě. Odsun německého obyvatelstva zdejší kraj značně vylidnil a celé oblasti, např. Dubsko, se přeměnily na území chalupářská. Tato situace napomohla také tomu, že bez velkého odporu byla třetina okresu přeměněna na vojenské výcvikové pásmo.[/]
S odchodem sovětských okupačních vojsk na počátku devadesátých let minulého století se začala psát nová epocha také na Českolipsku, a tak mohou milovníci přírody objevovat nová, dosud nepoznaná zákoutí Českolipska.