Broumovská skupina kostelů

Podobu krajiny a život jejích obyvatel v broumovském výběžku ovlivňovali od samého počátku břevnovští benediktini, kteří byli od 13. století kolonizátory do té doby téměř pustého Policka a Broumovska. Založili fungující klášterní hospodářství, zabezpečovali duchovní správu oblasti a stali se i významnými šiřiteli vzdělání a kultury. Nejmarkantnějšími stopami jejich působení, které přetrvaly dodneška, jsou církevní architektury. Celkem devět barokních venkovských kostelních staveb, uváděných v odborné literatuře pod souhrnným názvem broumovská skupina, tvoří mimořádný a v mnoha ohledech jedinečný památkový a architektonický soubor.

Až donedávna kromě památkářů a historiků umění o něm věděl málokdo. Nyní se snaží tyto pozoruhodné stavby poznat a popsat skupina mladých lidí, které spojuje aktivní zájem o studium a interpretaci staré hudby. Tito v pravém a dobrém slova smyslu, pokud jde o architekturu, diletanti, objevují pro sebe duchovní náboj kraje, oživují pro druhé jeho hmotné projevy.

Všechny kostely byly postaveny během několika desetiletí vrcholného baroka, jsou dílem významných umělců a dokladem aktivity jednoho umělecky mimořádného stavebníka.

Otmar Daniel Zinke se stal břevnovsko-broumovským opatem v roce 1700, na samém počátku období vrcholného baroka, a 38 let jeho působení bylo zejména po stránce hospodářské a stavební tak úspěšné, že jím zastínil své předchůdce i následovníky.

V roce 1709 si opat vybral jako nového stavitele zcela záměrně Kryštofa Dientzenhofera. Ten byl totiž stavitelem v té době velmi obdivovaného kostela sv. Mikuláše na Malostranském náměstí a ctižádostivý opat zatoužil získat pro realizaci svých záměrů nadprůměrného umělce. Podařilo se a Kryštof Dientzenhofer pro něj pracoval až do své smrti v roce 1722 za roční plat 100 zlatých. Bylo to tzv. ujednání na tovaryšský groš, což znamenalo, že stavitel byl povinen zhotovit plány ke všem stavbám na rozsáhlém území statků břevnovsko-broumovského opatství. Provedení pak buď řídil jeho polír, nebo je převzal místní zednický mistr, ovšem pod dohledem stavitele, který podle potřeby jezdil postup stavby kontrolovat.

Pro kostel sv. Michala ve Vernéřovicích, sv. Jakuba v Ruprechticích a sv. Barbory v Otovicích je příznačná základní shodná půdorysná osnova. Kryštof Dientzenhofer zde použil svého staršího dispozičního typu, který pouze variačně obměňoval.

Naprosto odlišně přistupoval k těmto zakázkám drobných venkovských architektur jeho syn – Kilián Ignác, který nastoupil u břevnovsko-broumovských benediktinů po otcově smrti okamžitě na jeho místo a se stejným ročním platem a také se stejnými povinnostmi stavitele. Je autorem dalších pěti staveb (Heřmánkovice, Bezděkov, Vižňov, Šonov a Božanov). Byly pro něj vítanou příležitostí k vyzkoušení některých dispozičních nápadů a půdorysných témat, která pak můžeme sledovat v jeho pozdějším vývoji.

Ačkoli vesnické kostely na Broumovsku jsou nesmírně zajímavé rozmanitostí půdorysů, přece jen to jsou architektury skromnější. Většinou mají jen falešné dřevěné klenby, které napodobují klenby zrcadlové nabo baldachýnové. Důvodem bylo patrně přání stavebníka, aby se stavba venkovského kostela příliš neprodražila, a rovněž i okolnost, že na vzdáleném Broumovsku při poměrně malé stavbě nepůsobila vlastní Dientzenhoferova stavební skupina, nýbrž místní síly, na jejichž menší technickou zdatnost musel brát projektant zřetel.

Jednoznačně kladné je však u celé skupiny broumovských kostelů jejich urbanistické působení, které je bez výjimky charakterizuje jako prvořadé dominanty přilehlých částí obcí i větších krajinných celků. Je typicky barokní a vysoce zhodnocuje krajinu Broumovska jako výjimečného výtvarného a kulturního fenoménu.