Brno a Brněnská přehrada
„Oskar na nebi, hurá šalinou do štatlu!“ řekli by Brňáci. My se správně česky zaradujeme, že vyšlo slunce a vydáme se tramvají do města. Brno je se svými 230 km2 a 384 000 obyvateli druhé největší město České republiky. Nachází se na soutoku Svratky a Svitavy a turistům má jistě co nabídnout. Pokud někdo přemýšlí, kdy se na jižní Moravu vydat, dovolujeme si vám doporučit červen. Ve škole už se tolik nepracuje, tak s sebou můžete vzít i drahé ratolesti, navíc není takové vedro jako v parných dnech prázdnin. A hlavně “ v Brně probíhá každoročně mezinárodní přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis, kdy se sem sjíždějí turisté z mnoha zemí.[/]
Ať už se do Brna vydáme vlakem, autobusem nebo autem, doporučujeme začít prohlídku poblíž hlavního vlakového nádraží na dolním konci ulice Masarykova. Většina památek je odsud poměrně dobře dostupná pěšky a pokud bychom si přece jen nevěděli rady, v informačním centru na ulici Nádražní nám jistě poradí.[/]
Prohlídku Brna započneme na vrchu Petrov, častém cíli turistů i domácích, kteří hledají po náročném dni odpočinek. Kopec, dříve zvaný Puhlík, pokrývají volně přístupné Denisovy sady a park Studánka. Odpočinku-chtivým návštěvníkům je k dispozici několik laviček, vkusně zasazených mezi hradební zdi, trávníky a ovocné i okrasné stromy. Na návrší se tyčí novogotický chrám sv. Petra a Pavla. V 11. a 12. století zde zřejmě stával hrad s kaplí, který později nahradila románská bazilika, ve 13. století přestavěná na gotický chrám. Ten byl několikrát upraven, aby se stal roku 1777 sídlem brněnského biskupství.[/]
Z Petrova se nám naskytne neobyčejný pohled na Brno, mimo jiné si jistě všimneme hradu Špilberk. Ten je patrně nejvýznamnější turistickou památkou města, pojďme ho tedy navštívit! Z původního gotického vzhledu hradu se zachoval jen pozůstatek klenby a patrový portálek; to, že dnes Špilberk vyhlíží „goticky“, má na svědomí rekonstrukce z let 1995″2000. Jako rezidence šlechticů se stavba moc neosvědčila, slávu přinesly až války, které hradu darovaly pověst nedobytné pevnosti. Jak z husitských válek, tak z války třicetileté se vypráví mnoho pověstí, vztahujících se k tajným podzemním chodbám a tajemné auře, která Špilberk a s ním celé Brno chránila. V 18. století sloužila stavba jako vězení, které se po světě nechvalně proslavilo jako „nejtvrdší žalář monarchie“ a „žalář národů“. To proto, že zde byli kromě našich politických vězňů také uherští jakobíni a polští revolucionáři. Špatnou pověst hradu přinesla kniha Mé žaláře od básníka Silvia Pellica. Tento Ital strávil mezi zdmi špilberského žaláře osm let kvůli propagaci sjednocení, svobody a nezávislosti. První polovina 20. století nepřinesla Špilberku pověst o nic optimističtější. Věznice byla obnovena za obou světových válek. V roce 1960 na hradě zakotvilo Muzeum města Brna, o dva roky později byl prohlášen národní kulturní památkou. Davy turistů si mimo expozice přijíždějí prohlédnout také kasematy.[/]
Po prohlídce Špilberku se můžeme osvěžit v nějaké příjemné restauraci či kavárně nebo zajít na Zelný trh a koupit si čerstvé ovoce. Dominantou náměstí je kašna Parnas ze 17. století. Milovníci kultury nechť procházkou pokračují ke Kapucínskému klášteru s kryptou, kde je k vidění několik mumifikovaných těl, mimo jiné to známého barona Trencka. Nebo se raději podíváme na Líšeňský zámek či Letohrádek Mitrovských“
K posezení láká Zemanova kavárna, dílo architekta Bohuslava Fuchse. Pokud si potrpíme na moderní architekturu, pak se vydejme k vile Tugendhat, jež se právem objevila na seznamu světového dědictví UNESCO. Jde o funkcionalistickou budovu z roku 1928, která je spravována Muzeem města Brna. To se snaží o citlivou rekonstrukci; jak se mu to daří, posuďme sami. Navečer můžeme navštívit některé z tradičních divadel “ Mahenovo nebo Janáčkovo, a pokud budete mít chuť na avantgardu, vraťte se na Zelný trh do divadla Husa na provázku.[/]
V Brně se nachází několik muzeí, za návštěvu stojí již zmiňovaný Špilberk a vila Tugendhat, dále Pavilon Anthropos, Muzeum romské kultury nebo třeba Mendelianum. Technická herna a Ulička řemesel v Technickém muzeu zaujmou především dětské návštěvníky. Navštívit můžeme některou z mnoha výstav na Brněnských veletrzích a výstavách. A pokud ne, vydejte se do ZOO. Obrovská zahrada nadchne nejen děti, ale i rodiče. Shlédnout můžeme krmení šimpanzů, lachtanů, ledních medvědů nebo kajmanů.[/]
Brno je město kultury a památek. Avšak vydáme-li se do okolí “ a stačí skutečně blizoučko “ budeme překvapeni malebnou přírodou. V blízkosti města se rozprostírá mnoho chráněných území. Zajímavý výlet můžeme podniknout z Líšně. Jedná se o městskou část na severovýchodě, jejíž novější část se sice nemůže chlubit ničím krásnějším, než řadami panelových domů, ale stačí dojít, co by kamenem dohodil za sídliště, a situace se změní. Les Velká Klajdovka navazuje na Těsnohlídkovo údolí nedaleko Bílovic nad Svitavou a Mariánské údolí. Region je protkán turisticky značenými trasami i mnoha dalšími cestičkami a stezkami, vedoucími k zajímavým cílům. Pěkný výhled je ze Šumbery nebo Velkého Horneku, palouk konikleců můžme obdivovat na Hádecké planince.[/]
Pokud milujeme léto a vodní radovánky, vydejme se spíš než na Brněnskou přehradu do již zmiňovaného Mariánského údolí, kde se v krásné přírodě nacházejí tři velké nádrže. Brněnská přehrada je plná sinic, což jí ovšem nebere na poutavosti. Vodní nádrž, budovaná v letech 1936″1940, je jedním z nejatraktivnějších cílů v blízkosti Brna. Její okolí protíná řada značených i neznačených turistických cest, stezek a mnohé cyklotrasy. Přitažlivost je podtržena možností přepravy po hladině, kterou zajišťuje parník, pravidelně jezdící na trase Brno“Veverská Bitýška od dubna do října. [/]
Jen kousek odtud leží hrad Veveří, vklíněn mezi krásné lesy, které kdysi lákaly českou šlechtu k lovům a odpočinku. Veveří je jedním z nejrozsáhlejších hradních areálů na Moravě, bohužel ne v nejlepším stavu. Původní románský hrad ze 13. století byl několikrát přestavěn, aby se v roce 1925 stal majetkem státu. Za druhé světové války sloužil jako vojenský objekt, obývaný německou armádou, což mu pochopitelně neprospělo. Škody, které utrpěl především na konci války, byly zažehnány; ne však nadlouho. V padesátých letech sloužil hrad Veveří jako lesnické učiliště, později stavba patřila Vysokému učení technickému. Teprve v roce 1999 byl objekt předán Památkovému ústavu v Brně, ten dnes pracuje na jeho rekonstrukci. Pokud si na Veveří uděláme výlet, nebudeme zklamáni. Právě naopak! Porovnávání opravených a neopravených částí má vskutku něco do sebe.[/]
