Architektonické skvosty Vinohrad

Vinohrady byly jako čtvrť vystavěny jako nové v poslední čtvrtině 19. století. Vymyslely se jako typicky česká měšťanská čtvrť, na kterou měli být obyvatelé hrdí a ochotní podporovat vlastenecké cíle, což se týkalo i cenných budov. Dochovalo se zde překvapivě mnoho památek, hodnotných objektů a míst. Srdcem, které tepe, je náměstí Míru, pěkně parkově upravené. Jeho hlavní osa se v prodloužení ulic Jugoslávské a Ječné napojuje na střed novoměstského Karlova náměstí. Uprostřed můžeme navštívit monumentální kostel sv. Ludmily, jednu z nejvýraznějších dominant pravého břehu Vltavy. Stavět se začal v roce 1888, při pokládání základního kamene v okolí žádné domy ještě nestály. Předtím tady byl cirkus a zvěřinec. Kostel se inspiroval stylem severoněmeckých bazilik, patří k výrazným projevům historizující architektury u nás. Projekt udělal stavitel Josef Mocker. Jde o pseudogotickou cihlovou baziliku s příčnou lodí a dvojicí 60 m vysokých průčelních věží. Ke vstupnímu portálu v ose průčelí stoupá vnější schodiště, tympanon zdobí reliéf Krista se sv. Václavem a sv. Ludmilou od J. V. Myslbeka. I další prostory vyzdobili přední vlastenečtí umělci. Efektní jsou barevné vitráže v oknech, navržené Františkem Ženíškem, F. Sequensem, A. Liebscherem a F. Urbanem. Mezi lety 1974-92 se na dlouhou dobu uzavřel, nejdříve díky výstavbě metra, potom kvůli rekonstrukci. Nyní můžete obdivovat krásnou vnitřní úpravu interiéru, zvuk varhan a architektonické pojetí. K posezení lákají schody, vedoucí ke vchodu a prostorpřed kostelem, kde se často odehrávají různé akce, mezi něž patří koncerty, farmářské a podobné trhy na Vánoce, Velikonoce a v letním období a oblíbené aktivity pro děti. Na nejvyšším místě svažitého náměstí je za kostelem sv. Ludmily Národní dům na Vinohradech čp. 820, jedna z nejvýznamnějších budov čtvrti. Trojkřídlá budova je monumentální a reprezentační, která vyrostla v letech 1893-94 podle plánů vinohradského měšťana Antonína Turka, který dal přednost neorenesanci. O malířskou výzdobu se postaral A. Liebscher, o sochařskou J. Stachovský a A. Popp. Ihned po dokončení se stal aktivním centrem společenského a kulturního života. Konala se tu politická shromáždění, národní plesy, koncerty, působiště zde našel pražský kabaret Červená sedma a od r. 1913 i první vinohradské kino Minuta. Po přejmenování na Ústřední kulturní dům železničářů má dnes zase obnovený název. Můžete si sem zajít na různé koncerty, často jsou tu v sobotu burzy, festivaly sběratelů, setkání náboženských obcí a duchovních směrů, provádějí se tu taneční kurzy a sportovní akce pro širokou veřejnost, probíhají zajímavé přednášky. Pokud chcete, dá se uvnitř strávit hodně času. Na rohu Nám. Míru a Jugoslávské ulice najdeme mohutnou budovu býv. vinohradské radnice, vystavěnou v letech 1876-78 podle projektu J. Franzla, I. Ullmanna, A. Bauma a B. Münzbergera. Při rozšíření a přestavbě přišla o pův. historické průčelí. K přestavbě došlo v letech 2004-2005, co se odstranila disproporce mezi interiérem a exteriérem. Propojily se přitom dva historické obecní domy. Pro večerní čas zase může mít pro nás přednost Divadlo na Vinohradech. Dominuje severnímu prostoru náměstí. V současnosti v něm hraje mnoho hereckých osobností, které znáte z televizních obrazovek, seriálů, ale jako divadelní herci se z civilních mění v divadelně působivé, což můžete sami zažít. Mezi nejvýznamnější patří Viktor Preiss, Jiřina Jirásková a nedávno ještě Jiřina Bohdalová. Chodí se sem na divadelní představení pro širokou veřejnost, v sezoně si můžeme vybrat ze široké nabídky. V minulosti tady hrál František Smolík, Vlastimil Brodský, Jaroslav Vojta, Jaromír Hanzlík, mezi režiséry to byl Jaroslav Kvapil a dramaturgy Jaroslav Pavlíček. Stavbu z let 1905-07 projektoval arch. Alois Jan Čenský v duchu secese. Průčelí dominují sochy Statečnost s mečem a Pravda se zrcadlem v ruce od Milana Havlíčka, vysoké sedm metrů. Ve 2. patře jsou sochy Bohumila Kafky, alegorie Tragédie, Baletu, Opery a Komedie, o interiéry se postaral Antonín Popp. Divadlo neslo i název Divadlo československé armády.
DRUHÝ DEN
Jedním z nejcennějších domů na Vinohradech je rodinný dům sochaře Bohuslava Schnircha v Mikovcově ul. čp. 548. Jde o vynikající ukázku novorenesanční architektury s pozoruhodnou italizující fasádou od A. Wiehla a J. Zeyera z r. 1875. V sochařských ateliérech, které najdeme v přízemí vznikly sochy pro Národní divadlo. Jednalo se o Múzy a Apollo, tympanon, trigy, výzdobu hlavní lodžie, královské lóže, vlysy aj. Vestibul domu zdobila kašnička se sochou Merkura od B. Schnircha, která byla poškozena a nakonec taky z kašny snesena, freska F. Ženíška, který tu měl taky ateliér. Kromě obytných budov a historizujících domů jsou Vinohrady známé moderními administrativními budovami, které se vytvářely po založení republiky v r. 1918. Mnohé patří ke skvostům moderní architektury, typickým příkladem je Dům zemědělské osvěty čp. 100 na rohu ulic Slezské, Blanické a Římské od architekta J. Gočára. Železobetonový objekt má cihlovou fasádu a stylové interiéry, vystavěli ho v l. 1924-26 ve slohu raného funkcionalismu s prvky pozdního dekorativismu. Sochař Otto Guttfreund navrhl plastiky nad jižním a severním portálem, instalované roku 1927. Sev. plastika zobrazuje ženskou tvář s motivy chmele a vinné révy, jižní do Slezské ul. má vedle ženské hlavy obilné klasy. Architekt Jan Kotěra, velikán moderní české architektury zase postavil nedaleko Riegrových sadů, v Chopinově ul. čp. 1543 Laichterův bytový dům. V l. 1908-09 vznikl pro nakladatele Jana Leichtera původně tříposchoďový objekt, který spadá do období počátků českého konstruktivismu. V přízemí domu se nacházelo nakladatelství, v 1. patře byt Laichterových a v dalších podlažích nájemní byty. Ve velkoryse pojaté vstupní hale byla nedávno citlivě zrekonstruována původní barevná ornamentální výmalba, podobně jako dřevěné obložení stěn a schodiště. V zahradě domu můžeme nalézt pozůstatky kašny z režného zdiva. Společnost Radiojournal v r. 1933 získala vlastní objekt, šestipatrovou funkcionalistickou budovu čp. 1409 na rohu Balbínovy a Vinohradské ul. podle návrhu Bohuslava Slámy. V l. 1947-49 se rozšířila o přístavbu v obdobném stylu v proluce v Římské ulici. Po r. 2007 se celý komplex historických budov zrekonstruoval. Pamětní desky na vstupním průčelí připomínají dramatické události z května 1945, protože odtud se vyzývalo k povstání. Bývají tu pravidelně dny otevřených dveří Českého rozhlasu, které můžete využít, především v květnu, ale taky v jiných měsících. O něco výše jsou zase dvě významné budovy od arch. Aloise Dryáka-Radiopalác čp. 1789-90 s kinem a restaurací s fasádou v dekorativním „národním“ slohu z let 1922-24, původně dům zaměstnanců čs. pošt a telegrafů a palác Orbis čp. 1896 v individualistickém stylu s dekorativistickou fasádou z r. 1925. Na Vinohradské třídě stojí taky novorenesanční objekt Vinohradské tržnice čp. 1200, dílo Antonína Turka z r. 1902, jedna z nejstarších nákupních galerií v Praze vůbec. I dnes si zde můžete vybírat z mnoha obchodů a strávit tak zajímavý čas. Je to stavba s ocelovou konstrukcí a vyzdívkou z cihel, klasická tržní budova s centrální halou osvětlenou shora denním světlem, pod níž se skrývají ještě dvě patra drobnějších stánků a skladů. Jde o cenný doklad novodobé technické architektury. Protože je neděle, bude zajímavé zakončit procházku při bohoslužbě v nedávno nově ustavené národní kulturní památce. Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně pochází z let 1928-32 a je dominantou parkově upraveného náměstí Jiřího z Poděbrad. Je právem označovaný za nejhezčí moderní církevní stavbu v Praze. Autorem projektu se totiž stal slavný architekt Josip Plečnik, autor úprav na Pražském hradě a na zámku v Lánech. Plečnik se nechal inspirovat antickou architekturou. Jedná se o parafrázi Noemovy archy, svatyně připomíná koráb s vysoko vzedmutými bočními stěnami a mohutnou věží přes celou šířku stavby, symbolizující stěžeň s napnutými plachtami. Interiér tvoří obrovský prostor s dřevěným kazetovým stropem, který vyvolává dojem podpalubí, tedy bezpečný azyl pro všechno živé v rozbouřených vodách současného světa. Ze starokřesťanského stylu vychází hlavní oltář z bílého mramoru, nad kterým se zavěsily dřevěné pozlacené sochy žehnajícího Krista a šesti českých patronů od sochaře Damiana Pešana. Nad třemi vstupními portály vstupního průčelí nalezneme plastiky sochaře Bedřicha Stefana. Hodiny na věži mají průměr ciferníku 6 m, jsou tedy vůbec největšími v Praze.