13. poledník

13. poledník je nově vybudované klidové místo ve městě Stříbro. Návštěvníci jej naleznou blízko centra města v malém parčíku za kinem Slavia. Poledník je pomyslná čára, spojující oba dva póly planety Země. Všechna města ležící na stejném poledníku, bez rozdílu jazyků či pleti, mají stejný čas. Poledník byl postaven, aby vyzýval k poznávání, přátelství a setkávání. Kameny okolo poledníku, celkem je zde 25 kamenů, symbolizují Zemi.

Královská dědičná štola Prokop u Stříbra

Toto, v stříbrském důlním revíru nejvýznamnější dílo, neslo během své historie mnoho pojmenování. K nejstarším patří název Kašparova štola, pak také německý název Prokopi tiefe erbstollen a nejmladší, po válce udržované přízvisko Brokárna.

První písemná zpráva je zaznamenána v knize „Register o vydání a příjmech hor olověných u Stříbra“ a hovoří o tom, že roku 1513 počal Kašpar se svými podílníky razit hlubokou dědičnou štolu z důvodu odvodnění stávajících i budoucích hornických děl v prostoru rudní žíly „Bohaté požehnání – Reichen Seegen“. Štola byla tehdy ražena jako páteř všech hlavních rudných žil v centrálním stříbrském revíru.

Roku 1743 přebírá cca. 2 500 m dlouhé dílo rakouský báňský erár s názvem C.k. Prokopi Erbstollen. Ve vzdálenosti 340 m od ústí se nacházela hlavní těžní jáma Gőpelschacht, česky Žentourová šachta. Později byly na 570 m a 1050 m provedeny překopy, které zpřístupnily k těžbě žíly Heinrich, Johan Baptist, Johan der Jüngere, Johan der Altere,Gottfried, Barbora, Michaelis a další. Díky těmto překopům byl propojen i komplex Frischglück a Kangenzug.

Roku 1804 bylo v náhonové komoře, ve vzdálenosti 60 m od ústí, vybudováno kolo vodotěžního stroje poháněné vodou, přiváděnou z řeky 150 m dlouhým kanálem s odvodem vody zpět do řeky Mže. Pohyb byl přenášen pomocí soutyčí 310 m dlouhou strojní chodbou k Žentourové jámě. Tak bylo možno začít těžit i rudní obzory pod úrovní dědičné štoly a řeky Mže.

Roku 1863 rakouský báňský erár prodává toto dílo kvůli neshodám s ostatními těžařstvy třem těžařstvům (Johan Baptist, Reichen Seegen Gottes, Langenzug – Frischglück) za 16 800 rakouských zlatých.

V roce 1908 se provoz zastavil a obnoven byl až po deseti letech.V roce 1930 opět skončil, tak jako vlastní hornická činnost ve stříbrském rudním revíru.
Firma Baťa sice v roce 1937 projevila zájem o dolování ve Stříbře a získala určitý počet vyhrazených kutišť. V následujícím roce nechala otevřít a prohlédnout dílo Gőppelschacht. Obnovení těžby však zabránily politické události podzimu roku 1938.

Znárodnění báňského průmyslu po roce 1945 zahájilo novou etapu dolování ve Stříbře. V roce 1950 byla vyzmáhána Prokopská štola v délce 1823 m a tím začalo zatím poslední oživení slávy této významné stříbrské štoly. Roku 1953 bylo zahájeno zmáhání jámy Gőppelschacht, která byla přejmenována na Brokárnu. V roce 1955 byla jáma prohloubena na úroveň 182,3 m. Těžba na tomto díle probíhala až do roku 1966, kdy byl dne 28. února vytěžen poslední vůz. Od této doby slouží Prokopská štola již jen jako odvodňovací dílo stávajících důlních jam, které jsou v tzv. mokré konzervaci.

V současné době je štola Prokop nepřístupná, ale Hornicko-historický spolek ve Stříbře připravuje její otevření v rámci funkčního hornického skanzenu na Hornické naučné stezce.