Objevování oblasti kolem Macochy začalo počátkem 18. století, ale vývěr Punkvy na dně propasti a posléze několik stovek metrů odsud, dnes u vstupní budovy do Punkevní jeskyně, byl znám odnepaměti. Za to, že dnes tento systém můžeme projít dokola a ještě se svézt na lodičkách, vděčíme mnoha badatelům. Nejznámější jsou nejspíš práce, jež zde prováděl na počátku 20. století profesor Karel Absolon. I dnes je okolí Macochy cílem ne mála badatelů, jedním z nich je speleolog, geolog a fotograf RNDr. Petr Zajíček.
"Propast Macocha je svými půdorysnými rozměry 174 krát 76 m výjimečná. Pozornost si zaslouží i hloubka 138, 6 m k hladině jezírka plus dalších asi 50 m na dno. Tento údaj byl zveřejněn po potápěčských průzkumech po roce 2000 a možná není konečný," říká dr. Zajíček a dodává, že zpřístupněná Punkevní jeskyně s Macochou nemají ve světě obdoby. "Takových propastí existuje víc, ale nebývají přístupné veřejnosti. Plout na lodičkách jeskyní můžete i někde v Rakousku nebo Německu " povozí vás, ale ne dokola."
Chodby Punkevní jeskyně vedou z Pustého žlebu dvěma směry, od vstupu nalevo po suchu a napravo zatopeným kanálem, a potkávají se na dně Macochy. Návštěvníci projdou suchou nohou od Předního přes Zadní dóm na dno propasti a odsud se plaví zatopenou částí jeskynního systému zpět. Cestu na člunech zpestří prohlídka Masarykova dómu. Ten navazuje na Skleněné dómy nepřístupné veřejnosti.
"Název ,Skleněné dómy´ se vžil díky průsvitné krasové výzdobě," vysvětluje dr. Zajíček a ihned odpovídá na dotaz, jak se to stane, že je jeden krápník bílý, druhý barevný a některý průsvitný. "Záleží na tom, zda je voda, ze které útvar vzniká, nasycená pouze kalcitem. Pokud obsahuje příměsi, pochopitelně vzniká barevný odstín. Čistý krystal kalcitu je průsvitný, ale pokud se jich naskládá množství vedle sebe, vytvářejí bílý dojem. Je to jako s kostkou cukru. Malé krystalky, jež ji tvoří, jsou průsvitné, ale kostka se nám jeví bílá. Pokud jsou v jeskyni příhodné podmínky, dojde k rekrystalizaci, to znamená, že se mikrokrystalky spojí v monokrystal " ten je průsvitný. Pokud stalagmity či stalaktity vznikají velmi pomalu, pak rovnou jako monokrystaly. Je to velmi zjednodušeně popsán složitý chemicko-fyzikální děj."
Profesor Absolon předpokládal, že Skleněné dómy jsou klíčem cesty ke Kateřinské jeskyni, která je patrně s Punkevní jeskyní spojena. Před třetihorní mořskou záplavou Punkva tekla jinudy a nejspíš vyvěrala na opačné straně hřebenu v Kateřinské jeskyni, zasazené v Suchém žlebu. Objevením spojnice se zabývají amatéři z České speleologické společnosti. "Zatím se spojit Skleněné dómy s Kateřinkou nepodařilo. Někdy na konci osmdesátých let tady speleologové slavili úspěch, když objevily dóm Katedrála a šachtu, vedoucí k povrchu, jíž se dostali asi 4 metry pod povrch. Je to taková ,druhá Macocha´, propast hluboká 130 m."
Vraťme se zpět do historie a zmiňme se trochu podrobněji o profesoru Absolonovi a jeho předchůdcích. Poprvé se na dno propasti Macocha spustil na konopných lanech minorita Lazarus Schopper. V roce 1723 tak odstartoval řadu sestupů, jejichž počet se do roku 1900 dostal k číslu 12. Mezitím se do historie zapsala zdařilá plavba Jindřicha Wankela z roku 1857. V roce 1901 zahájil svoji vědeckou dráhu tehdy ještě student Karel Absolon. Mladý badatel si stanovil jasný cíl: spojit Macochu s Pustým žlebem, kde se dnes nachází vstup do jeskyně. "Chtěl propojit zdejší jeskynní systém tak, aby mohl veřejnosti nabídnout kruhovou prohlídku. To se mu v letech 1909 až 1933 podařilo," konstatuje dr. Zajíček a rozpovídá se o úskalích, která musel profesor Absolon zdolat. Průzkumy a průkopové práce začaly objevením vchodu ve zdejších skalách a pokračovaly do roku 1915, kdy se dostal na dno Macochy. Již tehdy byly postupně dómy s překrásnou krasovou výzdobou osvětleny a zpřístupněny veřejnosti. "Ve druhé fázi průzkumu se Absolon vydal podle i proti proudu řeky Punkvy, která se objevuje jak na dně Macochy, tak v Pustém žlebu. Pořád myslel na to, aby tudy mohly plout lodičky, což jeho práci ovlivnilo. Někde musel být odstřelen strop, jinde odčerpána voda. Odvodňovací tunel byl vybudován ve dvacátých letech, problémem zůstával takzvaný ,Zlý sifon´. Sifon je místo, kde se jeskynní tunel stáčí do hloubky a je tedy celý zaplavený vodou. V tomto případě to bylo víc než 20 m, které bránily postupu. V roce 1933 byl sifon vyčerpán a éra oblíbených turistických plaveb mohla začít!"
Dr. Zajíček se loučí pozváním k prohlídce, která, jak mohu potvrdit, stojí za to! Punkevní jeskyně je nejnavštěvovanější jeskyní v České republice. Ročně se sem přijede podívat na 200 000 turistů. Stejně jako ostatních dvanáct veřejnosti přístupných jeskyní v Česku provozuje Punkevní jeskyni státní příspěvková organizace Správa jeskyní České republiky.