Armáda beranů, kterou vede lev, je silnější, než armáda lvů, kterou vede beran.(Napoleon Bonaparte)
Snad to Napoleon prohlásil právě zrána onoho dne, kdy nezapomenutelným vítězstvím rozvrátil Svatou říši římskou. Psalo se druhého prosince roku 1805 a na dnešní Slavkovské bojiště vjížděly armády tří zemí, aby se utkaly v jedné z nejslavnějších bitev všech dob. O bitvě tří císařů se dočtete v každé dějepisné učebnici a je na místě konání každoročně rekonstruována. Což se přirozeně neobejde bez turistů. V roce 2005, na dvousté výročí památné události, se pod vrch Santon sjelo na třicet tisíc diváků. Pozorovat "bitvu" přijeli i potomci samotného Napoleona Bonaparte.
V bitvě u Slavkova se utkala tři vojska. Proti francouzské armádě Napoleona Bonaparte stály sjednocené pluky ruského cara Alexandra I. a římského císaře Františka I. Bitvu vyhrál Napoleon a až do své smrti na ostrově svaté Heleny, kam byl po porážce roku 1815 deportován, ji považoval za své nejskvělejší vítězství. Bitva u Slavkova vedla k podepsání Prešburského míru a zrušení Svaté říše římské.
Pokud se zajímáte o historii, pak vám má Slavkovské bojiště co nabídnout. Bitevní pole se nacházelo několik kilometrů na západ od Slavkova a pokud se tam dnes vydáte, zastihnete krajinu takřka stejně, jak se pod bílými mračny táhla od obzoru k obzoru před staletími. Jen vesnice se trochu rozrostly a část pole protíná dálnice.
Když na Slavkovsko osmadvacátého listopadu roku 1805 přijížděl generál francouzské jízdy Murat, zvolil si za svoje velitelství starou poštu v Koválovicích. V téže budově strávil den boje ruský generál Bagration a vítězství tady oslavil sám Napoleon. Dnes je ve "Staré poště" hotel s restaurací a stoly, prohnuté pod lahodnými pokrmy, stojí v místech, kde před více než dvě stě lety projednával Napoleon s vyslancem rakouského císaře možnost příměří.
Němí svědkové bitvy, kopce Santon a Žuráň, se tyčí nad lány polí a luk odjakživa. Francouzské dělostřelectvo se usadilo na Santonu severně od Tvarožné, což mu umožnilo vydobýt si převahu v severní části bitevního pole. Dnešnímu turistovi stojí za to zdolat pár výškových metrů kvůli bílé kapličce. Patrně se už ale nevydá na kopec Žuráň, odkud v památný den Velké bitvy shlížel na bojiště z hlavního stanu Napoleon.