Tipy na výlety, turistika a dovolená v ČR

Brankou do Kladského pomezí

Kladské pomezí

Název Kladské pomezí vychází z několika historických souvislostí s velmi dlouhou tradicí. Již středověký kronikář Kosmas hovoří ve své kronice k roku 1068 o bráně strážné, kudy se chodí do Polska. V latinském originálu „porta custodiae“, jindy také „porta terrae“. Označení přetrvalo dodnes v názvu kopce Branka nad Starým Městem nad Metují při levé straně vstupu do náchodského údolí. Přírodní a geologické podmínky zde vytvořily přirozený průsmyk, jímž se skutečně vstupovalo do země, případně z ní odcházelo a později vzniklé sídliště odtud dostalo své jméno – Náchod. Průsmykem od prehistorických dob procházela důležitá obchodní stezka, nazývaná kladská (spojovala Prahu s pohraničním hradem v Kladsku) či polská (pokračovala dále na polské území až k Baltu).
Část dnešní státní hranice mezi Českou a Polskou republikou byla dlouho pouze hranicí zemskou, oddělující České království a Kladské hrabství. Obě země patřily do svazku zemí Koruny české a měly mnoho společného. Až císařovna Marie Terezie prohrála Kladsko ve slezských válkách s pruským králem Fridrichem II. a od roku 1742 se za stejnými hranicemi, již státními, rozkládalo Pruské Slezsko. V jeho části těsně u hranic v tzv. Českém koutku se až do 20. století udržela malá enkláva Kladských Čechů. S Poláky je hranice společná až od roku 1945.
Vzájemné styky obyvatel z obou stran česko-kladské hranice byly vždy intenzivní z důvodů náboženských, ekonomických nebo vojenských.V současnosti přistupuje důvod další – turistika. A tak se v tomto regionu mezi Krkonošemi a Orlickými horami mísí do stop starověkých kupců a středověkých válečníků stopy novodobých turistů. Při cestách za přírodními krásami se jim připomíná bohatá a leckdy pohnutá historie kraje, který je sice pohraničím, ale může být nazýván lahodněji znějícím synonymem – Kladské pomezí.