Velká Pardubická

120. VELKÁ PARDUBICKÁ

Datum konání: 10.10.2010, Dostihové závodiště Pardubice

Velká pardubická steeeplechase se běhá od roku 1874.
V různých publikacích se dříve uvádělo, že Velká pardubická je nejtěžším překážkovým dostihem kontinentu.V určitém smyslu tomu tak určitě bude, v každém případě se jedná o dostih s dlouhou tradicí, jehož historie je více než zajímavá, o dostih který má svá specifika a kouzlo, o dostih který je vrcholem nejen pro české jezdce snící když ne o vítězství, tak alespoň o účasti v něm. V každém případě je to společenská a sportovní událost s nejdelší tradicí u nás. Vždyť, když se začala hrát fotbalová liga, měla Velká za sebou už kolem padesáti ročníků.

Poprvé se Velká pardubická běžela v roce 1874. Ale již několik desítek let předtím se v Pardubicích a přilehlých lokalitách dostihy konaly. Pardubice znal od počátku celý dostihový svět, vždyť ve Střední Evropě působila řada trenérů a žokejů z kolébky turfu, z Anglie. Dostihová dráha v místech, kde se dnes běhá, byla založena v roce 1856. Dnešní podobu má závodiště od
prvních poválečných let. Dříve se běhalo až k Popkovicím a běhalo se též za tribunami, v prostoru, kde je nyní parkoviště. Po skončení druhé světové války zde bylo zřízeno vojenské letiště a některé pozemky zabrala armáda.

V průběhu historie se několikrát měnil kurs dostihu, naposledy v roce 1998, kdy se poprvé závěrečná fáze dostihu po hlavní dráze běžela opačným směrem. Přemístění cíle a otočení běhání na pravou ruku má úzkou souvislost s postavením nové tribuny. Hlavní dráha má dokola 2200 metrů, délka dráhy Velké pardubické je asi 6900 metrů. Koně musí překonat celkem 31 překážek. Nejznámějším je Taxisův příkop, který je také jedním z nejtěžších skoků na světě. V kursu je ještě několik dalších obtížných překážek, které často rozhodují o úspěchu nebo neúspěchu jednotlivých startujících. Takovými jsou Irská lavice, Popkovický skok, Francouzský skok, Hadí příkop, Velký vodní příkop, Zahrádky, Velký anglický skok a Havlův skok. Povrch dráhy je většinou travnatý, část je vedena přes oranice, jejichž podíl však v některých obdobích značně poklesl. V prvních desetiletích tvořily oranice téměř polovinu délky dostihu, později asi třetinu a nyní asi čtvrtinu. Také některé překážky byly pro zvýšení bezpečnosti koní a jezdců upraveny. Naposledy doznaly největší změnu vodní příkopy, kde byly na původním přírodním vodním toku postaveny betonové vany. Bezpečnost se zvýšila, ale utrpěla tím obtížnost dostihu. Velký vodní příkop dříve mnohokrát rozhodoval o vítězi, dnes je tato překážka snadno překonatelná a dá se i proběhnout. Také Velký Taxisův příkop byl upraven, když byl částečně zasypán příkop, ale jeho základní parametry se nezměnily. Případní nešťastníci alespoň nepadají tak hluboko.