Dnes je 17.7. a svátek má Martina
Dokumentem, jenž se neblaze zapsal do dějin procesů, byla bula papeže Inocence VIII. Summis desiderantes z r. 1484, která provázela sepsání Kladiva na čarodějnice (Malleus maleficarum) z roku 1487 a jejími autory byli Jakub Sprenger a Jindřich Institoris (Krämmer).
Hranice s „ďáblovými služebníky“ hořely v 17. stol. nejvíce v německých zemích, Skotsku a Francii, naproti tomu byly nejméně postiženy severské země – Dánsko a Norsko.
V českých zemích jsou v období před třicetiletou válkou zaznamenány jen ojedinělé případy procesů s čarodějnicemi (snad první případ se udál r. 1540 v Náchodě). Také ve Slezsku došlo jen ojediněle k vedení procesů s domnělými čarodějnicemi.
První jejich obětí se stala žena jesenického pastýře Barbora Schmiedová, kterou v létě 1622 obvinil na smrtelné posteli její muž čarodějnicí. Nešťastná žena byla ihned zatčena a za použití mučení podrobena prvnímu výslechu.
Za tímto účelem byl sestaven soudní tribunál v čele s biskupským advokátem Janem Grosserem a městskými soudci Kašparem Schmidtzem Melchiorem Wildenem.
O krutosti vedení výslechů svědčí případ Marty Wetzelové, která byla nalezena 21. srpna 1622 ve vězení se zlomeným vazem. Přesto byla před vratislavskou bránou sťata a pohřbena pod šibenicí.
Druhá vlna těchto strašných justičních zločinů se zvedla r. 1636 a postihla především oblast Zlatohorska a Nisska. Neznáme sice bezprostřední popud k obnovení procesů, je však jisté, že k hlavním podněcovatelům nové inkviziční vlny patřil i biskupský prokurátor dr. Martin Lorenz z Nisy.
Nejúděsnější období čarodějnických procesů v nissko-otmuchovském knížectví počalo r. 1651 a zasáhlo především Jeseník, Nisu, Glucholazy a Zlaté Hory. Na počátku stálo opět nesmyslné obvinění chlapce ze Širokého Brodu, že se údajně s jednou tamní čarodějnicí zúčastnil čarodějnického sabatu – shromáždění.
Poslední známé jesenické ortely pocházejí z let 1683–1684. Koncem listopadu 1683 byl vynesen rozsudek nad Kašparem Gottwaldem a v únoru 1684 nad Annou Stenzelovou a její dcerou Rozinou. Všichni tři pocházeli z Domašova.
Závěrem je nutno se zmínit o celkovém počtu osob, které se staly oběťmi honu na čarodějnice. Přesnější údaje se patrně už nikdy nepodaří zjistit, avšak podle těch nejstřízlivějších odhadů si procesy v oblasti Jesenicka, vyžádaly v letech 1622–1684 nejméně 250 lidských životů.