Sklářská minulost kraje Lužických hor

Je to především sklářské řemeslo, které je pro tento region v současnosti typické a které jej proslavuje ve světě. A bylo to sklo, které oblast Lužických hor ve světě reprezentovalo i v minulosti. A bylo to také sklářství, které v těchto horách nalezlo svůj domov jako jedno z prvních řemesel
Počátky sklářství v Lužických horách spadají podle současných výzkumů do poloviny třináctého století. V průběhu staletí zde vznikalo a zanikalo velké množství sklářských hutí. Toto „stěhování“ hutí bylo zejména ve středověku způsobeno především vyčerpáním surovin, dřeva a křemene, v jejich těsné blízkosti. Později, v renesanci a baroku, byl zánik a opětovný vznik hutí, způsoben spíše historickými událostmi (např. třicetiletá válka) a společenskými změnami. Zejména nedostatek dřeva a fakt, že místní hutě nebyly schopny uspokojit poptávku místních zušlechťovatelů skla, vedly během 18. století ke zrušení většiny sklářských hutí v Lužických horách. Sedmdesátá léta 19. století zde ovšem nastartovala vznik řady nových hutí. Stalo se tak především díky vybudované železnici, která kraji přinesla nejen ekonomický rozkvět, ale také nové palivo – uhlí – a dovoz levnějších surovin.

Pronikání prvních technik zušlechtění skla je ve střední Evropě typické pro renesanční sklářství. Šlo především o malbu na skle vypalovanými emailovými barvami.

V baroku nastupuje zušlechťování skla broušením a rytím a stále přetrvává malba. Severočeští zušlechťovatelé se v době baroka stávají pro své kvality nejvyhledávanějšími v celých Čechách.

Nesmazatelný podíl na rozvoji barokního sklářství má rovněž obchod se sklem. Jeho výchozí centrum se nacházelo právě v oblastech Kamenického Šenova a Nového Boru. Díky organizovanosti a podnikavosti místních obchodníků záhy dosáhl až na vzdálené trhy v zámoří či Orientu.

Rozmanitost zdejšího sklářství v 18. století dokládají i další odvětví tohoto řemesla jako je výroba zrcadel či lustrů.

Kvalitní přípravu pro náročné řemeslo zušlechťování skla získali místní podnikatelé v Kamenickém Šenově až otevřením školy pro odborné kreslení a modelování v roce 1856. Byly tak položeny základy nejstarší sklářské školy v Evropě, ve které se vyučuje dodnes. V roce 1870 je zřízena obdobná škola v Novém Boru.

Po znárodnění vznikají v oblasti velké sklářské kombináty soustřeďující hutní i zušlechťovatelskou výrobu. V 60. letech se rozjíždí první automatické linky a ruční výroba v hutích tak ztrácí své výsadní postavení.

Po roce 1989 opět nastává rozmach v soukromém podnikání a změny ve struktuře podniků. V okolí Nového Boru se opět objevují domácí dílny malířů, rytců a brusičů, jako v dobách minulých. Novinkou jsou malé ateliérové sklářské pícky na tavení skla. Módní se stává výroba replik a imitací skla historického.

Pokud budete pozorní a mít štěstí, ještě dnes je v kraji možné najít stopy po dávné sklářské činnosti. Ať vás pohled na svět přes ohlazený střípek zahřeje u srdce!