Znojemské podzemí

Kdysi na počátku tisíciletí začalo kolem slavného Břetislavova hradu vznikat na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí město. Vlastně to ani nebylo město, spíše vojenské pevnost s hradbami a opevněním, které mělo podporovat obrannou funkci hradu. V roce 1226 bylo toto sídlo Přemyslem Otakarem II. povýšeno na královské město, ve čtrnáctém století to pak bylo město jak se sluší a patří, včetně dlážděných ulic. Snad každý měšťanský dům měl v té době podzemní prostory. A to nejenom sklepy, ale i podzemní chodby pod úrovní samotných sklepů. Ty sloužili především ke skladování potravin.

Postupnou výstavbou vznikl unikátní systém chodeb, který na délku měří 27 kilometrů, a je tak nejdelším v České republice. V době kdy sklepení a chodby vznikaly byla poddolována celá plocha města.

Práce na budování systému chodeb nebyla nijak systematická, je přirozené, že ve válečných dobách práce ustávaly, některé chodby byly prokopávány hloupěji… Na budování tohoto labyrintu se zjevně nepodíleli jen obyvatelé Znojma, ale i havíři z Jihlavska, kteří se těšili velké úctě pro znalosti v oboru. Dokladem o tom, že zde působili jihlavští, je jejich znak v jedné z chodeb. Ač se to může zdát nezvyklé, budování chodeb ve Znojmě nedoprovázelo těžení rud, jak tomu bylo kupříkladu v Kutné hoře nebo ve zmiňované Jihlavě. Nicméně v okolí Dyjsko – Svrateckého úvalu se nikdy ve významné míře nenašly zlatonosné, či stříbronosné žíly.

Mnohé z nás jistě napadne, jak se takové podzemí tehdy budovalo. Prostředky byly v té bodě velice jednoduché, mejzlík, krumpáč, lopata a vak na vynášení materiálu. Modernizovanější rodiny měly dokonce dřevěná kolečka. Hornina je v tomto kraji docela tvrdá, k jejímu „nahlodání“ se tedy používalo výhřevného dřeva, které se prudce chladilo vodou. Tvrdý kámen pak popraskal a bylo možno jej vydolovat. Je jasné, že to nebyla lehká práce, proto se na ni podíleli i vězňové, čeledíni a zmínění „profesionální“ havíři.

Vytěžený materiál rozhodě nepřišel vniveč, použil se na stavbu hradeb a hospodářských zařízení, či k drobným úpravám na stávajících stavbách.
Co je však na systému chodeb nejpodivuhodnější je fakt, že se nikde nedochovaly plány podzemního labyrintu. Plán byl zřejmě známý pouze několika málo lidem, a to z bezpečnostních a obranných důvodů. V chodbách by se člověk totiž dozajista velmi rychle ztratil. Jsou nepřehledné vertikálně i horizontálně. A aby toho nebylo málo, pod radnicí se nachází velký dvoulodní sál, který zřejmě sloužil, jako středověká mučírna, pod níž se nacházely kobky odsouzených.

Po druhé světové válce došlo k poškození systému podzemních vod a v šedesátých letech bylo nutno započít se sanací. Dnes je část chodeb poškozena či zasypána, nicméně podstatná část je stále přístupná a průchozí.